20 C 145/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 33 110,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 110,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ věřitel) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 91 715 Kč v 17 měsíčních splátkách, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 5 230 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 485 Kč a inkasním poplatkem ve výši 18 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, když po uzavření smlouvy uhradil celkem částku 58 605 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 17 345,61 Kč, dlužný úrok ve výši 786,41 Kč, poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 6 497,48 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 983,03 Kč, dlužný inkasní poplatek ve výši 6 497,48 Kč, úrok a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalobkyně a žalovaný nevyjádřili, přičemž byli rovněž poučeni o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že účastníci s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě daňového přiznání. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je podnikatel, je svobodný, bydlí v nájmu, má střední vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. [ulice] příjem má z podnikání ve výši 28 210 Kč, měsíční výdaje na bydlení a energie ve výši 4 250 Kč a osobní výdaje ve výši 2 000 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ věřitel) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 91 715 Kč v 17 měsíčních splátkách, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 5 230 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 485 Kč a inkasním poplatkem ve výši 18 000 Kč.

6. Z transakční historie, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 58 605 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne [datum] postoupena na žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne [datum] podaným na poštu dne [datum] k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ věřitel) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 91 715 Kč v 17 měsíčních splátkách, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 5 230 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 485 Kč a inkasním poplatkem ve výši 18 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě daňového přiznání. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je podnikatel, je svobodný, bydlí v nájmu, má střední vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. [ulice] příjem má z podnikání ve výši 28 210 Kč, měsíční výdaje na bydlení a energie ve výši 4 250 Kč a osobní výdaje ve výši 2 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 58 605 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne [datum] postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne [datum] podaným na poštu dne [datum] k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

22. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

23. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

24. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

25. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

26. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když jediným dokladem, který si od žalovaného vyžádal, bylo daňové přiznání. Věřitel vůbec neprověřil tvrzené měsíční výdaje žalovaného, přestože žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a platí energie, tyto výdaje bylo jistě možno nějakou listinou ověřit (např. nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.).

27. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

28. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

29. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 45 000 Kč ponížené o platby žalovaného. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 58 605 Kč a dluh tak již přeplatil, soudu tedy nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

30. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný by jakožto plně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.