Okresní soud v Olomouci · Rozsudek

20 C 149/2023

č. j. 20 C 149/2023-83

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-09-26 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSOL:2023:20.C.149.2023.6

Citované zákony (17)

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 23 790 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 998 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 792 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 293,30 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 790 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 452 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 23 790 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] dne 18. 8. 2022 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 24 měsíců od jeho poskytnutí spolu s poplatkem ve výši 495 Kč. Dále byly sjednány další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč a poplatek za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 1 485 Kč, který umožňuje dlužníkovi prodloužit splatnost splátky tak, že dlužník uhradí alespoň 1 Kč. Žalovaná tohoto využila dvakrát a to dne 19. 9. 2022 a 18. 10. 2022, za což žalobkyni náleží poplatek ve výši 2 x 1 485 Kč, tedy poplatek v celkové výši 2 970 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku 2 Kč. Jelikož žalovaná na výzvy žalobkyně k řádnému splácení úvěru nereagovala, byl úvěr ke dni 10. 2. 2023 zesplatněn. Dlužná částka 23 790 Kč sestává z jistiny ve výši 14 998 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, z poplatků za tzv. bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, z poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, z poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 2 970 Kč, z úroků ve výši 2 205 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, když se jedná o smluvní pokuty za prodlení s úhradou třech splátek 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud tedy v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta datovaných dne 9. 5. 2023 a 12. 6. 2023, že žalobkyně vystavila potvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou provedla ověření bonity žalované, ze kterého vyplynulo, že žalovaná nemá děti, je zaměstnána s příjmem 26 000 Kč, nemá žádné záznamy v rejstříku insolvencí a exekucí.

5. Z nebankovního registru klientských informací, že žalobkyně v tomto registru zjistila k žalované, že má dva aktivní osobní úvěry, kdy zůstatek jistiny činil v prvním případě 194 812 Kč, výše měsíční splátky 4 249 Kč a počet zbývajících splátek 58, v druhém případě se jednalo o úvěr se zůstatkem jistiny ve výši 291 634 Kč, s výší měsíční splátky 6 360 Kč a s počtem splátek ke splacení 58.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z kopie občanského průkazu žalované, ze sazebníku poplatků, z úvěrové smlouvy, potvrzení o účtu a ze splátkového kalendáře, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18. 8. 2022 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 24 měsíčních splátkách v měsíci spolu s poplatkem ve výši 495 Kč a úrokem ve výši 12,62 % ročně. Dále byly sjednány další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč a poplatek za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 1 485 Kč, který umožňuje dlužníkovi prodloužit splatnost splátky tak, že dlužník uhradí alespoň 1 Kč. Žalovaná se dále zavázala v případě porušení některé ze svých smluvních povinností zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění se zaplacením splátky.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z výpisu z účtu a z opisu výpisu proplacení smlouvy, že žalovaná úvěr ve výši 15 000 Kč čerpala dne 18. 8. 2022 převodem na účet vedený na jméno žalované č. ú. [bankovní účet]. Žalovaná na úvěr uhradila dne 19. 9. 2022 částku 1 Kč a dne 18. 10. 2022 částku 1 Kč.

8. Z dopisu ze dne 10. 2. 2023 a z podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 10. 2. 2023 odeslaným doporučeně dne 13. 2. 2023 ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy.

9. Z předžalobní výzvy a z podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla dopisem ze dne 10. 3. 2023 odeslaným doporučeně dne 13. 3. 2023 vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

11. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18. 8. 2022 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 24 měsíčních splátkách v měsíci spolu s poplatkem ve výši 495 Kč a úrokem ve výši 12,62 % ročně. Dále byly sjednány další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč a poplatek za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 1 485 Kč, který umožňuje dlužníkovi prodloužit splatnost splátky tak, že dlužník uhradí alespoň 1 Kč. Žalovaná se dále zavázala v případě porušení některé ze svých smluvních povinností zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění se zaplacením splátky. Žalobkyně zjistila k žalované, že nemá žádné záznamy v rejstříku insolvencí a exekucí. V nebankovním registru klientských informací žalobkyně zjistila k žalované, že má dva aktivní osobní úvěry, kdy zůstatek jistiny činil v prvním případě 194 812 Kč, výše měsíční splátky 4 249 Kč a počet zbývajících splátek 58, v druhém případě se jednalo o úvěr se zůstatkem jistiny ve výši 291 634 Kč, s výší měsíční splátky 6 360 Kč a s počtem splátek ke splacení 58. Žalovaná na úvěr uhradila dne 19. 9. 2022 částku 1 Kč a dne 18. 10. 2022 částku 1 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 10. 2. 2023 odeslaným doporučeně dne 13. 2. 2023 ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaná byla dopisem ze dne 10. 3. 2023 odeslaným doporučeně dne 13. 3. 2023 vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

14. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

15. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle ustanovení § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

24. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně. Žalobkyně předložila k důkazu listinu nazvanou potvrzení o ověření bonity klienta, kde je uvedeno, že žalovaná nemá děti, je zaměstnána s příjmem 26 000 Kč, nemá žádné záznamy v rejstříku insolvencí a exekucí. Ze samotné této listiny však není vůbec zřejmé, jak k těmto informacím žalobkyně přišla a z čeho vyplývají. I v případě, že by šlo o tvrzení samotné žalované, pak žalobkyní nebylo žádným způsobem ověřeno, zda jsou tato tvrzení pravdivá. Dále je nutno poukázat na skutečnost, že žalobkyně v rámci ověření bonity žalované operuje pouze s příjmy žalované, avšak nijak zde nefigurují měsíční výdaje žalované. Pokud se týká údajů vyplývajících z nebankovního registru klientských informací, pak i tyto měly být pro žalobkyni varovné, když z nich vyplývá, že žalovaná má již dva aktivní osobní úvěry, kdy zůstatek jistiny činil v prvním případě 194 812 Kč, výše měsíční splátky 4 249 Kč a počet zbývajících splátek 58, v druhém případě se jednalo o úvěr se zůstatkem jistiny ve výši 291 634 Kč, s výší měsíční splátky 6 360 Kč a s počtem splátek ke splacení 58. Žalovaná tedy splácí další dva úvěry s poměrně vysokými měsíčními splátkami. Není vůbec zřejmé, zda a jakým způsobem tyto skutečnosti žalobkyně zohlednila před svým rozhodnutím žalované úvěr poskytnout.

25. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

26. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč ponížené o platby žalované ve výši 2 Kč, tedy částky 14 998 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byla nečinná, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

27. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 25 452,04 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 10 454,04 Kč a úspěch žalobkyně je tedy představován částkou 14 998 Kč, tedy 58,93 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 10 454,04 Kč, tedy 41,07 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 17,86 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 080 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., z hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby, tj. 600 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a k tomu 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 532 Kč. 17,86 % z této částky je pak 452 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 452 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.