20 C 157/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 32 229 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše úvěrového rámce , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni kalendářního měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku , částka, a celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku , částka, . Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Jelikož žalovaná na výzvy žalobce nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši , částka, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , z nákladů na vymáhání ve výši , částka, a ze smluvních pokut ve výši , částka, Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši , částka, , úrok ve výši 26,28 % ročně od , datum, do zaplacení z částky , částka, , úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši , částka, a úrok z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud tedy v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a z úvěrové zprávy, že žalobkyně vystavila potvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou provedla ověření bonity žalované, ze kterého vyplynulo, že žalovaná má dvě děti, bydlí s partnerem u rodičů, je na rodičovské dovolené s měsíčním příjmem ve výši , částka, , měsíční výdaje domácnosti jsou ve výši , částka, . Není vedena v insolvenčním rejstříku ani v centrální evidenci exekucí. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žádost žalované o úvěr ve výši , částka, ze dne , datum, byla odmítnuta. Stejně byla odmítnuta žádost žalované o kontokorentní úvěr ve výši , částka, ze dne , datum, .

5. Z úvěrové smlouvy a z úvěrových podmínek, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, min. ve výši , částka, spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Podpisem smlouvy se staly nedílnou součástí smlouvy úvěrové podmínky.

6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaná úvěr čerpala ve výši , částka, a na úvěr uhradila částku , částka, .

7. Z dopisu ze dne , datum, a z podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, odeslaným doporučeně dne , datum, ke splacení celého úvěru z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy.

8. Z předžalobní výzvy a z podacího archu, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne , datum, k úhradě dluhu před podáním žaloby.

9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

10. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, min. ve výši , částka, spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Podpisem smlouvy se staly nedílnou součástí smlouvy úvěrové podmínky. Žalovaná úvěr čerpala ve výši , částka, a na úvěr uhradila částku , částka, . Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou provedla ověření bonity žalované na základě údajů uvedených žalovanou, ze kterých vyplynulo, že žalovaná má dvě děti, bydlí s partnerem u rodičů, je na rodičovské dovolené s měsíčním příjmem ve výši , částka, , měsíční výdaje domácnosti jsou ve výši , částka, . Není vedena v insolvenčním rejstříku ani v centrální evidenci exekucí. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žádost žalované o úvěr ve výši , částka, ze dne , datum, byla odmítnuta. Stejně byla odmítnuta žádost žalované o kontokorentní úvěr ve výši , částka, ze dne , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, odeslaným doporučeně dne , datum, ke splacení celého úvěru z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne , datum, k úhradě dluhu před podáním žaloby.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

18. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

19. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně. Žalobkyně předložila k důkazu listinu nazvanou potvrzení o ověření bonity klienta, kde je uvedeno, že žalovaná má dvě děti, je na rodičovské dovolené s měsíčním příjmem ve výši , částka, , bydlí u rodičů, měsíční výdaje má ve výši , částka, , nemá žádné záznamy v rejstříku insolvencí a exekucí. Ze samotné této listiny však není vůbec zřejmé, jak k těmto informacím žalobkyně přišla a z čeho vyplývají. I v případě, že by šlo o tvrzení samotné žalované, pak žalobkyní nebylo žádným způsobem ověřeno, zda jsou tato tvrzení pravdivá. Žalobkyně žádným způsobem neověřila tvrzené měsíční příjmy ani výdaje žalované, zpozornět pak měla při informaci, že žalovaná je na rodičovské dovolené a má příjmy pouze ze sociálních dávek. Pokud se týká údajů vyplývajících z nebankovního registru klientských informací, pak i tyto měly být pro žalobkyni varovné, když z nich vyplývá, že žalované byly dvě žádosti o poskytnutí úvěru ze stejného období zamítnuty. Není vůbec zřejmé, zda a jakým způsobem tyto skutečnosti žalobkyně zohlednila před svým rozhodnutím žalované úvěr poskytnout.

20. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši , částka, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byla nečinná, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

22. Jelikož z neplatné smlouvy o úvěru žalobkyni žádné další nároky neplynou, byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši , částka, . Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky , částka, a více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, kdy rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 51,82 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z odměny za zastupování advokátem ve výši , částka, za tři úkony právní služby po , částka, (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., z hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po , částka, za provedené úkony právní služby, tj. , částka, dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a k tomu 21% DPH z odměny a náhrad ve výši , částka, , když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku , částka, . 51,82 % z této částky je pak , částka, . Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku , částka, , a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).