20 C 166/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 52 236 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 736 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 736 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 28 500,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 262,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 220 Kč od 15. 1. 2022 do 26. 5. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 484 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 683,36 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 40 508,03 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 12. 2021 dosáhne částky 115 387 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 52 236,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2021 úvěr ve výši 42 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 3 044 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 64,83 % ročně. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 373 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil do zesplatnění úvěru částku 18 264 Kč a po zesplatnění úvěru zaplatil dne 14. 1. 2022 částku 3 044 Kč. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu u splátek [číslo] v celkové výši 998 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 20. 12. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 46 120,72 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, tedy celkem 400 Kč za prodlení u splátek [číslo]. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 46 120,72 Kč od 22. 12. 2021 do 14. 1. 2022 ve výši 1 106,88 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 43 449,72 Kč od 15. 1. 2022 do data sepsání žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 7 016,08 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku ve výši 64,83 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 508,03 Kč od 22. 12. 2021 do 14. 1. 2022, tedy částky 1 683,36 Kč a dále běžícího smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 40 508,03 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povolení k činnosti poskytování spotřebitelského úvěru.

5. Z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly dne 19. 4. 2021 poskytnuty žalobkyní standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z hodnocení klienta ze dne 19. 4. 2021, z prohlášení klienta ze dne 19. 4. 2021, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, z výpisu záznamů registru [příjmení] a z historie pohybů na účtu, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z registru [příjmení], na základě výpisu z NRKI a na základě historie pohybů na účtu. V registru [příjmení] žalovaný neměl žádný záznam, v NRKI bylo žalovanému přiřazeno skóre 236, což znamená vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán v [právnická osoba] s průměrným příjmem okolo 21 000 Kč měsíčně. Žalovaný v hodnocení klienta dále uvedl, že má středoškolské vzdělání s maturitou, je svobodný, bydlí u rodičů. Žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje ve výši 2 603 Kč na bydlení a životní minimum ve výši 3 860 Kč. V kolonce„ ostatní“ (doprava, kurzy, záliby) žalovaný uvedl 0 Kč. Žalovaný se o poskytovateli úvěru dozvěděl z internetu.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru, z obchodních podmínek, z dodejky, z přihlášky do pojištění, z dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru a z přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 4. 2021 prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 96 156 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 3 044 Kč, když ve splátce je zahrnuta splátka jistiny, splátka úroku s úrokovou sazbou ve výši 64,83 % ročně a měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 373 Kč.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru, že úvěr ve výši 42 000 Kč žalovaný čerpal dne 19. 4. 2021.

9. Z karty klienta, že žalovaný na úvěr zaplatil 6 splátek po 3 044 Kč, tedy celkem částku 18 264 Kč.

10. Z předžalobní výzvy a z podacího archu, že dopisem ze dne 11. 5. 2022 podaným na poštu dne 11. 5. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání výzvy s tím, že jinak žalobkyně přistoupí k vymáhání dluhu v soudním řízení.

11. Ze zprávy [právnická osoba], že v dubnu 2021 byla u neúčelových úvěrů ve výši do 49 000 Kč úroková sazba 12,9 % - 16,9 % ročně.

12. Ze zprávy [právnická osoba], že obvyklá úroková sazba u úvěrů ve výši 42 000 Kč poskytovaných v dubnu 2021 bez sjednaného účelu na 36 měsíců činila 10,1 %.

13. Ze zprávy [obec] [anonymizováno], a. s., že obvyklá úroková sazba u úvěrů v rozpětí 32 000 Kč – 52 000 Kč činila 14,6 %.

14. Z výzev k zaplacení ze dne 16. 11. 2021 a 17. 12. 2021 a z oznámení o zesplatnění ze dne 20. 12. 2021 soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, neboť ze samotných výzev není zřejmé, zda vůbec a kdy byly žalovanému odeslány.

15. Z ostatních provedených důkazů neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí v dané věci.

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

17. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 4. 2021 prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 96 156 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 3 044 Kč, když ve splátce je zahrnuta splátka jistiny, splátka úroku s úrokovou sazbou ve výši 64,83 % ročně a měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 373 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z registru SOLUS, na základě výpisu z NRKI a na základě historie pohybů na účtu. V registru SOLUS žalovaný neměl žádný záznam, v NRKI bylo žalovanému přiřazeno skóre 236, což znamená vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán v [právnická osoba] s průměrným příjmem okolo 21 000 Kč měsíčně. Žalovaný v hodnocení klienta dále uvedl, že má středoškolské vzdělání s maturitou, je svobodný, bydlí u rodičů. Žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje ve výši 2 603 Kč na bydlení a životní minimum ve výši 3 860 Kč. V kolonce„ ostatní“ (doprava, kurzy, záliby) žalovaný uvedl 0 Kč. Žalovaný se o poskytovateli úvěru dozvěděl z internetu. Žalovaný na úvěr zaplatil 6 splátek po 3 044 Kč, tedy celkem částku 18 264 Kč. Dopisem ze dne 11. 5. 2022 podaným na poštu dne 11. 5. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání výzvy s tím, že jinak žalobkyně přistoupí k vymáhání dluhu v soudním řízení.

18. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

20. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

21. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

22. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

23. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

27. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

30. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

31. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze měsíční příjmy žalovaného z historie pohybů na běžném účtu žalovaného. Žalobkyně však vůbec neprověřila pravidelné měsíční výdaje žalovaného, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o nákladech na bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně a s uvedenou částkou životního minima. Z hodnocení klienta však vyplývá, že žalovaný se o možnosti čerpat u žalobkyně úvěr dozvěděl z internetu, již z těchto údajů je zřejmé, že žalovaný používal internet, o těchto výdajích však není v listině označené jako hodnocení klienta žádná zmínka. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný z [webová adresa]). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] (rozhodnutí dostupné z [webová adresa]), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, když lze akceptovat pro běžné životní výdaje (jídlo, hygienické potřeby) uvedení částky životního minima. V daném případě měla žalobkyně k dispozici prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a doklady o jejích příjmech (historie pohybů na běžném účtu), jakékoliv doklady o výdajích však k dispozici neměla a od žalovaného si je nevyžádala, když kromě běžných základních výdajů na jídlo a hygienické potřeby, které jsou kryté zohledněnou částkou životního minima, ostatní výdaje z valné většiny doložit lze a u jednotlivých dlužníků se mohou zcela zásadně lišit, a to v závislosti na formě bydlení či dalších pravidelných výdajích (telefon, internet, cesty do zaměstnání, léky atd.).

32. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

33. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

34. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 42 000 Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 18 264 Kč, tedy částky 23 736 Kč. Žalovaný byl poprvé prokazatelně žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 11. 5. 2022 do 15 dnů od data odeslání výzvy, která mu bylo odeslána doporučeně dne 11. 5. 2022, splatnost pohledávky tak nastala 26. 5. 2022 a ode dne následujícího, tj. od 27. 5. 2022 je žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 4. 3. 2022 do zaplacení. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

35. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

36. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.