20 C 18/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 1 400 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 216,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 567,08 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 353,46 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,92 % ročně z částky 1 353,46 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 1 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 14. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,92 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 43 týdenních splátkách ve výši 222 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 12. 12. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 7 878 Kč, která byla započtena v částce 4 646,54 Kč na jistinu, v částce 546 Kč na úrok, v částce 1 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 1 485,46 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Zbývá tak uhradit částku 1 400 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 1 353,46 Kč a z poplatku ve výši 46,54 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 14. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,92 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatků ve výši 9 546 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 43 týdenních splátkách ve výši 222 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 12. 12. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 7 878 Kč, která byla započtena v částce 4 646,54 Kč na jistinu, v částce 546 Kč na úrok, v částce 1 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 1 485,46 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 30. 4. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

8. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

9. Dle ust. § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

16. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

17. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

18. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a jako takové jí nelze vyhovět.

19. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2 390 a násl. občanského zákoníku, na základě které věřitel žalované poskytl zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky zaplatit celkovou částku 3 546 Kč ve 43 týdenních splátkách po 222 Kč. Soud ujednání o poplatcích za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek vyhodnotil jako ujednání o úroku, neboť se svou povahou jedná o odměnu za poskytnutí zápůjčky. Soud má za to, že rozepsání částky 3 546 Kč na tři položky ve smlouvě o zápůjčce na této skutečnosti nic nemění a lze za tím spíše spatřovat snahu věřitele zkreslit skutečnou výši sjednaných úroků. Soud tedy na základě výše uvedeného celkové náklady úvěru posuzoval jako úrok. V daném případě byly poplatky sjednány v souhrnné výši 3 546 Kč, byly–li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 43 týdnů, pak ročně se jedná o cca 71,46 % poskytnuté částky 6 000 Kč. Uvedené ujednání je nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

20. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o poplatku je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 o. z. postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup o. z. v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatku, který je ve smlouvě sjednán souhrnnou částkou 3 546 Kč a je zahrnut ve sjednaných týdenních splátkách zápůjčky, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o zápůjčce bez neplatného ujednání o poplatku uzavřít. Smlouvu o zápůjčce je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o poplatku. Žalobkyně tedy na úhradu poplatku z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 o. z. nárok nemá.

21. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 6 000 Kč, žalobkyně pak tvrdila, že žalovaná na svůj závazek uhradila částku 7 878 Kč. Žalobkyni tak již bylo vráceno to, co plnila žalované na základě neplatné smlouvy a na další plnění nárok nemá. Z tohoto důvodu soud žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zmítnul.

22. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná by jakožto plně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.