20 C 180/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 14 555,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 654,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 654,99 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 280,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 044,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 983,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 935,50 Kč od 23. 12. 2021 do 24. 1. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 280,51 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení a částku 4 620,01 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 26 538,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 3. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 16 365 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 31 365 Kč v 17 měsíčních splátkách ve výši 1 845 Kč. Žalovaný uhradil částku 11 345,01 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství, kdy na poskytnutou jistinu úvěru byla alokována částka 5 064,50 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka 6 280,51 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 20 019,99 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 9 935,50 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 10 084,49 Kč. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn a jeho splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 20. 8. 2020. Ode dne 21. 8. 2020 je žalovaný v prodlení. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni. Návrhem na vydání EPR pak žalobkyně uplatňuje nárok na nesplacenou jistinu ve výši 9 935,50 Kč, na nesplacený smluvní úrok ve výši 751,63 Kč, na nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 414,83 Kč, na nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 003,16 Kč, na nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 914,87 Kč, dále na smluvní úrok ve výši 15 % ročně za období od prvého dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 21. 8. 2020 do 29. 11. 2021 z jistiny pohledávky ve výši 9 935,50 Kč, tedy částku 1 898,63 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 044,25 Kč za období od prvého dne prodlení po zesplatnění závazku, tj. od 21. 8. 2020 do 29. 11. 2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku byla postoupená jistina ve výši 9 935,50 Kč, a nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 9 935,50 Kč od 21. 8. 2020 do 29. 11. 2021, tj. částku 4 620,01 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 3. 2019, že dne 20. 3. 2019 byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 16 365 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 31 365 Kč v 17 měsíčních splátkách ve výši 1 845 Kč. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn a jeho splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 20. 8. 2020.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu a z potvrzení o zaplacení úplaty, že pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno doporučeným dopisem ze dne 11. 1. 2022 odeslaným doporučeně dne 12. 1. 2022, ve kterém byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 10 dnů po obdržení dopisu.

6. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne 2. 5. 2022 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky.

7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Dne 20. 3. 2019 byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 16 365 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 31 365 Kč v 17 měsíčních splátkách ve výši 1 845 Kč. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn a jeho splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 20. 8. 2020. Žalovaný uhradil částku ve výši 11 345,01 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství, kdy na poskytnutou jistinu úvěru byla alokována částka 5 064,50 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka 6 280,51 Kč. Pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno doporučeným dopisem ze dne 11. 1. 2022 odeslaným doporučeně dne 12. 1. 2022, ve kterém byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 10 dnů po obdržení dopisu. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

17. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložených smluv o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována.

23. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

24. Soud dospěl v daném případě k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč zaplatit celkovou částku 16 365 Kč v 17 měsíčních splátkách. Soud ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku vyhodnotil jako ujednání o úroku, neboť se svou povahou jedná o odměnu za poskytnutí úvěru. Soud má za to, že rozepsání částky 16 365 Kč na čtyři položky ve smlouvě o zápůjčce na této skutečnosti nic nemění a lze za tím spíše spatřovat snahu věřitele zkreslit skutečnou výši sjednaných úroků. Soud tedy na základě výše uvedeného celkové náklady úvěru posuzoval jako úrok. V daném případě byly poplatky sjednány v souhrnné výši 16 365 Kč, byly–li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 17 měsíců, pak ročně se jedná o cca 77 % poskytnuté částky 15 000 Kč. Takto sjednaná výše úroků zjevně několikanásobně překračuje horní hranice úrokových sazeb poskytovaných bankami a toto ujednání je tedy nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

25. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o poplatku je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 o. z. postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup o. z. v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatcích, které jsou ve smlouvě sjednány souhrnnou částkou 16 365 Kč, byť jsou rozepsány do čtyř položek, a jsou zahrnuty ve sjednaných měsíčních splátkách úvěru, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o poplatku. Žalobkyně tedy na úhradu poplatku z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 o. z. nárok nemá.

26. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 15 000 ponížené o platby žalovaného ve výši 11 345,01 Kč, tedy částky 3 654,99 Kč. Žalovaný byl poprvé žalobkyní prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu, které mu bylo odesláno doporučeně dne 12. 1. 2022, za obvyklého běhu událostí bylo oznámení žalovanému doručeno následující den, 13. 1. 2022 a splatnost pohledávky tak nastala 24. 1. 2022, když poslední den 10-ti denní lhůty připadl na neděli 23. 1. 2022. Ode dne následujícího, tj. od 25. 1. 2022 je tedy žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

27. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

28. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.