20 C 180/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 46 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do , datum, a zároveň zaplatit poplatek za každý den čerpání úvěru do splatnosti poslední splátky, tj. částku , částka, . Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky smluvní pokutu ve výši , částka, . Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše smluvní pokuty tak činí , částka, . Žalovaný na úvěr uhradil částku , částka, . Celková výše žalobního nároku po zohlednění platby žalovaného ve výši , částka, tak činí , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ).

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že se omlouvá za své pochybení, ale nedokázal uhradit splátku včas a také si nedostatečně přečetl podmínky úvěru. Snažil se poslat alespoň to, co měl a domluvit si splátkový kalendář, ale nebylo mu to ze strany žalobkyně umožněno. Žalovaný žádá o povolení splátek ve výši , částka, měsíčně, které by platil vždy k 25. dni v měsíci.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru a z kopie občanského průkazu žalovaného, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím webových stránek žalobkyně www.nazivnost.cz, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 70 dnů ode dne čerpání úvěru v pěti stejných splátkách ve výši , částka, opakujících se každých 14 dnů, kdy v každé splátce je zahrnuta splátky jistiny ve výši , částka, a splátka poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z částky úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce úvěru, tedy za každý den čerpání úvěru až do dne konečné splatnosti úvěru. V případě prodlení žalovaného se splácením úvěru více než 90 dnů, bude účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,02 % denně. V čl. VIII., odst. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal, že v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, .

5. Z potvrzení o přijaté platbě, že žalovaný dne , datum, čerpal od žalobkyně úvěr ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, .

6. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne , datum, odeslaným doporučeně dne , datum, k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do tří dnů.

7. Z vyplněného a podepsaného vzoru č. , hodnota, o. s. ř. – prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, že žalovaný žije ve společné domácnosti s manželkou a dvěma syny, k nimž má dosud vyživovací povinnost. Žalovaný se živí jako OSVČ v oboru zednictví, výše příjmů za poslední zdaňovací období činila po odečtení daně , částka, . Žalovaný nemá jiné příjmy, nevlastní žádnou nemovitost ani jiné hodnotnější movité věci, jeho manželka je na úřadu práce a nepobírá žádný příjem. Žalovaný splácí další závazky u nebankovních institucí, které si vzal za účelem nákupu zboží. Další výdaje žalovaného tvoří nájemné ve výši , částka, měsíčně a zdravotní a sociální pojištění.

8. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím webových stránek žalobkyně www.nazivnost.cz, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 70 dnů ode dne čerpání úvěru v pěti stejných splátkách ve výši , částka, opakujících se každých 14 dnů, kdy v každé splátce je zahrnuta splátky jistiny ve výši , částka, a splátka poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z částky úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce úvěru, tedy za každý den čerpání úvěru až do dne konečné splatnosti úvěru. V případě prodlení žalovaného se splácením úvěru více než 90 dnů, bude účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,02 % denně. V čl. VIII., odst. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal, že v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, . Žalovaný na úvěr zaplatil částku , částka, . Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne , datum, odeslaným doporučeně dne , datum, k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do tří dnů.

10. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

13. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

14. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

15. Podle ust. § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. § 2048 odst. 1 obč. zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

22. Soud se zabýval platností smlouvy o úvěru, kdy dospěl k závěru, že poplatek za poskytnutí úvěru je nutno posoudit jako úrok, když se jedná o odměnu za poskytnutí finančních prostředků. V daném případě byl poplatek ujednán ve výši 1 % z částky úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce úvěru, tedy za každý den čerpání úvěru až do dne konečné splatnosti úvěru. V daném případě se tak žalovaný zavázal zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši , částka, , což činí 70 % poskytnuté jistiny úvěru. Takto sjednaná výše úroků zcela zjevně výrazně překračuje nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo půjček a je nutno ji považovat za rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je přitom tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).

23. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná [srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha. C. H. Beck 2014. strana 2060 až 2064]. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru, který je v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobkyně tedy na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ani smluvní pokuty z neplatně sjednané smlouvy o úvěru nárok nemá.

24. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši , částka, ponížené o platby žalovaného ve výši , částka, , tedy částky , částka, . Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení od data, od kterého byl k zaplacení této částky prokazatelně žalobkyní vyzván poprvé, tj. od data uvedeného v předžalobní výzvě ze dne , datum, , ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne , datum, , lze předpokládat, že mu tak za obvyklého běhu událostí byl doručen dne , datum, a splatnost pohledávky tak nastala , datum, . Ode dne následujícího, tj. od , datum, je tedy žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující.

25. O lhůtě k plnění ve výroku I. rozsudku soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř., když uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku ve splátkách po , částka, měsíčně, když žalovaný požádal o možnost hradit dluh ve splátkách v této výši. Soud dospěl k závěru, že majetkové a osobní poměry žalovaného odůvodňují způsob plnění uložené povinnosti ve splátkách po , částka, měsíčně, když přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný projevil snahu dluh alespoň částečně plnit i před podáním žaloby. Žalovaný prohlášením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech doložil, že žije ve společné domácnosti s manželkou a dvěma syny, k nimž má dosud vyživovací povinnost. Žalovaný se živí jako OSVČ v oboru zednictví, výše příjmů za poslední zdaňovací období činila po odečtení daně , částka, . Žalovaný nemá jiné příjmy, nevlastní žádnou nemovitost ani jiné hodnotnější movité věci, jeho manželka je na úřadu práce a nepobírá žádný příjem. Žalovaný splácí další závazky u nebankovních institucí, které si vzal za účelem nákupu zboží. Další výdaje žalovaného tvoří nájemné ve výši , částka, měsíčně a zdravotní a sociální pojištění. Soud stanovil splátky ve výši , částka, měsíčně, kdy takto bude dluh uhrazen v ještě přiměřené době 4 a půl měsíců, přičemž za takovou dobu bývá považována běžně doba 12, v odůvodněných případech max. 24 měsíců. Takto stanovený způsob plnění uložené povinnosti nebude dle názoru soudu znamenat neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Z těchto důvodů soud uložil žalovanému splnit dluh v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , a to pod ztrátou výhody splátek.

26. Jelikož z neplatné smlouvy o úvěru žalobkyni žádné další nároky neplynou, byla žaloba ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl téměř stejný, soud tedy vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.