20 C 182/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 5 329 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 329 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 329 Kč od 26. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 331,14 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení částku 1 444 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 329 Kč s příslušenstvím jako zákonného příspěvku nepojištěných s odůvodněním, že žalovaný neměl v období od 31. 5. 2018 do 14. 9. 2018 sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že mu bylo vozidlo v lednu 2018 odcizeno spolu s dalšími vozidly, které byly připraveny ke zvrakování a ekolikvidaci. Událost policie ČR řešila v srpnu 2020. Žalovaný dále uvedl, že vlastníkem předmětného vozidla byl po celou dobu [celé jméno svědka], on měl vozidlo u sebe, protože vlastní autodílnu a vozidlo panu [celé jméno svědka] opravoval. Měl v té době hradit pojistné na vozidlo. V době, kdy bylo vozidlo u něj, bylo 2 x zdemolováno neznámým pachatelem, bylo to někdy v zimě 2017 a poté na jaře 2018. Následně bylo vozidlo ukradeno úplně. Přesnou dobu, kdy došlo k odcizení vozidla, nezná, protože má problémy s páteří a když je nemocný, tráví čas vždy delší dobu v [obec] u svých dětí.

3. Žalovaný dále v průběhu řízení uvedl, že předmětné vozidlo bylo již 30. 6. 2015 prodáno panem [celé jméno svědka] panu [příjmení], kdy ale nedošlo k přepisu vozidla v registru motorových vozidel, takže vozidlo je i nadále registrováno na pana [celé jméno svědka]. Tento prodej mezi nimi zprostředkoval žalovaný.

4. Žalovaný dále k dotazu soudu, proč ve vyjádření k žalobě původně uvedl, že mu bylo vozidlo v lednu 2018 odcizeno, když nyní tvrdí, že bylo převedeno na pana [příjmení], uvedl, že v té době již probíhala další oprava vozidla, kdy auto již opravoval panu [příjmení]. K dotazu, proč v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 27. 8. 2020 uvedl, že majitelem vozidla je [celé jméno svědka], uvedl, že to bylo z toho důvodu, že v technickém průkazu byl stále uveden [celé jméno svědka] a PČR žalovanému řekla, ať jako majitele vozidla nahlásí toho, kdo je uvedeno v technickém průkazu vozidla.

5. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.

6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

7. Žalovaný byl v rozhodném období od od 31. 5. 2018 do 14. 9. 2018 vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Žalovaný neměl v tomto období k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, které patří mezi povinná smluvní pojištění. Žalovaný se tímto jednáním dostal do rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 odst. 6, 7 zák. č. 168/1999 Sb. zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku ve výši 5 329 Kč do 30 dnů ode dne doručení výzvy dopisem ze dne 8. 2. 2019, který byl žalovanému doručen dne 23. 2. 2019. Splatnost příspěvku tak nastala dne 25. 3. 2019. Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje uhradit částku 5 329 Kč, která se skládá ze základu příspěvku ve výši 5 029 vypočteného vynásobením příslušné zákonné denní sazby počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, a z poplatku spojeného s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč.

8. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákona č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

9. Podle ustanovení § 3 odst. 1, 2 zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu újmy z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Pojištění odpovědnosti nelze přerušit, pokud nebylo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Bylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto přerušení pojištění odpovědnosti, je pojistník povinen před počátkem přerušení pojištění prokázat pojistiteli, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, jedná-li se o vozidlo, které podléhá registraci vozidel. V době přerušení pojištění odpovědnosti není plněna povinnost pojištění odpovědnosti. Uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Jednou pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti lze pojistit odpovědnost z provozu více vozidel, mají-li téhož vlastníka, nebo téhož provozovatele, nebo pokud má pojistník na uzavření smlouvy pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo, jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu.

10. Podle ust. § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

11. Podle ust. § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

12. Podle ust. § 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

13. Podle ust. § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

14. Podle ust. § 4 odst. 5 zák. č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

15. Podle ust. § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

16. Podle ust. § 4 odst. 7 zák. č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

17. Podle § 12 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká a) dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla, b) dnem, kdy vozidlo, které nepodléhá registraci vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, zaniklo, c) dnem vyřazení tuzemského vozidla z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, pokud se pojistitel a pojistník nedohodli na jeho přerušení, d) odcizením vozidla; nelze-li dobu odcizení vozidla přesně určit, považuje se vozidlo za odcizené, jakmile Policie České republiky přijala oznámení o odcizení vozidla, e) dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit, f) výpovědí podle zvláštního právního předpisu, g) dohodou, h) uplynutím doby, na kterou bylo pojištění odpovědnosti sjednáno.

18. Podle ust. § 12 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. pojistník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d).

19. Podle ust. § 12 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. zanikne-li vozidlo, které podléhá registraci vozidel, je dnem zániku pojištění odpovědnosti den zápisu jeho zániku v registru silničních vozidel s výjimkou případu, kdy osoba oprávněná požádat o zápis zániku vozidla nemohla z důvodů nezávislých na její vůli takovou žádost podat a jestliže tak učinila bezodkladně, kdy tyto překážky pominuly. V takovém případě je dnem zániku pojištění odpovědnosti den, kdy nastala nevratná změna znemožňující jeho provoz.

20. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

21. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ust. § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

23. Podle ust. § 551 občanského zákoníku o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

24. Podle ust. § 554 občanského zákoníku k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

25. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy, přičemž dovodil, že žaloba žalobkyně s ohledem na rozsah provedeného dokazování je důvodná. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit Kanceláři příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, tedy bez uzavření tzv. povinného ručení, přičemž odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Podle ust. § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla. Toto ustanovení tak stanoví vyvratitelnou právní domněnku pro určení osoby povinné k zaplacení příspěvku. Domnělý vlastník se povinnosti k zaplacení příspěvku zprostí, pokud prokáže, že v rozhodné době nebyl vlastníkem vozidla. V daném případě bylo provedenými důkazy prokázáno, že jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla byl zapsán od 22. 11. 2012 do 30. 4. 2013 žalovaný a od 30. 4. 2013 dosud [celé jméno svědka]. Výpovědí svědka [celé jméno svědka] bylo prokázáno, že žalovaný předmětné vozidlo koupil a požádal svědka, aby auto nechal přepsat na sebe z toho důvodu, aby nemusel hradit ekologický poplatek, když svědek [celé jméno svědka] je osobou se sluchovým postižením a jako držitel průkazu ZTP nemusí hradit ekologickou daň, s tím, že po kontrole auta si auto přepíše zpátky na sebe. Za tím účelem mu svědek udělil plnou moc. K přepisu vozidla zpět na žalovaného doposud nedošlo. Žalovaný tímto způsobem řešil i další auta. Svědek uvedl, že toto vozidlo nikdy nevlastnil, došlo zde pouze k přepisu vozidla. Svědek dále uvedl, že žalovaný se s ním domluvil, že auta koupí on, ale do kupní smlouvy uvede jako kupujícího svědka, z toho důvodu, aby nemusel platit ekologický poplatek s tím, že poté vždy auta přepíše zpátky na sebe. Vždy přišel, přinesl kupní smlouvu a plnou moc. Některá vozidla se poté podařilo dále prodat. Čili v některých kupních smlouvách je svědek uveden jako kupující a pak u vozidel, které se podařilo dále prodat, je uveden jako prodávající a nějaká třetí osoba jako kupující.

26. Soud považuje výpověď svědka [celé jméno svědka] za věrohodnou, když ostatně sám žalovaný ve svém vyjádření k výpovědi svědka uvedl, že svědek [celé jméno svědka] figuroval pouze jako papírový vlastník. Výpověď svědka dále korespondovala i s tvrzením žalovaného, že on [značka automobilu] koupil od bývalé majitelky, kdy jako kupující byl v kupní smlouvě uveden on. Poté se sepsala kupní smlouva, kde byl jako kupující uveden svědek [celé jméno svědka] a žalovaný byl uveden jako prodávající. Následně žalovaný zajistil kupce pana [příjmení] a vozidlo se prodalo panu [příjmení] za 25 000 Kč Pan [anonymizováno] si vozidlo na sebe nepřepsal. Kupní cenu uhradil pan [příjmení] panu [celé jméno svědka], který ji následně předal žalovanému. Skutečnost, že pan [celé jméno svědka] následně předal kupní cenu za vozidlo žalovanému, což žalovaný sám tvrdil, tak dle názoru soudu potvrzuje verzi, že skutečným vlastníkem vozidla byl žalovaný, když převzal kupní cenu za vozidlo.

27. Žalovaný tak vlastně potvrdil skutečnosti uvedené ve výpovědi svědka, tedy že na jeho straně nikdy nebyla skutečná vůle vozidlo prodat panu [celé jméno svědka], ale že svědek [celé jméno svědka] figuroval pouze jako papírový vlastník, aby se z vozidla nemusela hradit ekologická daň.

28. Pokud se týká výpovědi svědka [příjmení], pak od té muselo být upuštěno, když se jednalo o osobu duševně i zdravotně postiženou, svědek nebyl schopen srozumitelně se vyjadřovat, odpovídat na kladené otázky a rozumět jim a přestože není omezen ve způsobilosti k právním úkonům, je otazné, zda vůbec by byl schopen kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej osobního automobilu, uzavřít. Výtěžnost tohoto důkazu tak byla nulová.

29. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem má soud za prokázané, že na straně žalovaného ani svědka [celé jméno svědka] nikdy nebyla skutečná vůle uzavřít kupní smlouvu, na základě které by předmětné vozidlo bylo převedeno na svědka [celé jméno svědka], a že tedy v rozhodném období byl vlastníkem předmětného vozidla žalovaný, když dle shora cit. ust. § 551 a 554 občanského zákoníku nelze přihlížet k tzv. zdánlivému právnímu jednání, kde chybí skuteční vůle jednající osoby.

30. V dané procesní situaci tak bylo na žalovaném, jakožto vlastníkovi předmětného vozidla, aby tvrdil, respektive důkazně prokázal, že v kritickém období bylo shora uvedené motorové vozidlo pojistně kryto tzv. zákonným ručením. Vzhledem k tomu, že tuto skutečnost nijak neprokázal, soud mu výrokem I. rozsudku uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 5 029 Kč odpovídající příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. a náklady na uplatnění a upomínání ve výši 300 Kč. Soud současně uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni taktéž zákonné úroky z prodlení, jejichž výši a počátek splatnosti soud shledává odpovídající skutkovým zjištěním soudu, zákonu neodporující.

31. Lhůta k plnění byla stanovena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, odměna advokáta ve výši 4 000 Kč za čtyři úkony právní služby po 1 000 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – účast na jednání dne 30. 11. 2020, 7. 4. 2021, za které byly počítány dva úkony, a dne 18. 5. 2021 Náklady řízení dále představuje paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč a 4 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem sedm účelně vynaložených výdajů právního zástupce žalobkyně. Náklady řízení dále sestávají z cestovného z Brna do Olomouce a zpět v délce 160 km při použití automobilu Hyundai, při kombinované spotřebě 3,9 l/ 100 km, při použití pohonné hmoty motorová nafta v ceně dle vyhlášky ve výši 31,80 Kč litr v případě jednání dne 30. 11. 2020 a ve výši 27,20 Kč v případě jednání dne 18. 5. 2021, dále jízdné ve výši 198 Kč za cestu vlakem z Brna do Olomouce a zpět k jednání konaném dne 7. 2021, tedy cestovné v celkové výši 1 534 Kč, když z cestovného za cestu k jednání dne 18. 5. 2021 žalobkyně požaduje pouze jednu polovinu s ohledem na účast na dalším jednání ve stejný den u Okresního soudu v Olomouci. Dále pak náklady řízení tvoří náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 14 půlhodin po 100 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 1 897,14 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 11 331,14 Kč, kterou soud uložil žalovanému zaplatit, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).

33. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném řízení byl žalobce procesně neúspěšný a je tak povinen nahradit státu náklady, které vznikly přibráním tlumočníka do řízení ve výši 1 444 Kč Lhůta k plnění byla i zde stanovena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.