20 C 188/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši částka tak, že částku částka převedla na účet žalovaného a částku částka převedla na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky, tedy zaplatit žalobkyni celkovou částku částka ve 25 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje datum. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně dopisem ze dne datum úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky částka, která sestává z neuhrazených dlužných splátek ve výši částka a z neuhrazené části jistiny ve výši částka. Dlužné splátky ve výši částka sestávají z úroků ve výši částka a z dluhu na jistině ve výši částka, celková výše dlužné jistiny tak činí částka. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky částka za tři písemné upomínky po částka odeslané žalovanému. Předmětem žaloby je dále smluvní pokuta ve výši částka, když ve smlouvě o úvěru bylo dohodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši částka za každé prodlení se zaplacením měsíční splátky úvěru. Žalovaný byl v prodlení s šesti splátkami, proto výše smluvní pokuty činí částka (6 x částka). Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do datum, tedy částky částka dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvního úroku ve výši 21,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB, že žalobkyně má od datum povolení k činnosti poskytování spotřebitelského úvěru. Z posouzení úvěruschopnosti, z výpisu z katastru nemovitostí, z výplatních pásek, z centrální evidence exekucí, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z výpisu z registru platebních informací, z čestného prohlášení žalovaného o závazcích a o příjmech a výdajích, že žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z katastru nemovitostí, výplatních pásek, výpisu z centrální evidence exekucí, z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru platebních informací a čestného prohlášení žalovaného o závazcích a o příjmech a výdajích. Žalovaný čestně prohlásil, že má měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši částka, bydlí ve vlastním rodinném domě, má měsíční výdaje na bydlení ve výši částka a měsíční výdaje na splátky úvěrů u příjmení jméno a anonymizováno ve výši částka. Žalovaný své příjmy doložil výplatními páskami. Z výpisu z centrální evidence exekucí, z insolvenčního rejstříku a registru platebních informací vyplynulo, že žalovaný zde nemá žádný záznam. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z úvěrových podmínek, z předpisu splátek a ze smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, přičemž z toho částka částka bude poskytnuta zprostředkovateli úvěru jako jeho provize a částka částka bude poskytnuta na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutý úvěr částku částka v měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem datum. Z potvrzení o provedení transakce, že dne datum byla žalovanému na účet č. bankovní účet poskytnuta žalobkyní částka částka a dne datum byla na účet zprostředkovatele úvěru jméno příjmení poskytnuta žalobkyní částka částka. Z upomínek, ze seznamu upomínek a z čestného prohlášení ze dne datum, že žalobkyně odeslala žalovanému upomínky o zaplacení dlužných splátek. Z bonity smlouvy, že žalovaný na úvěr uhradil dvě splátky a to dne datum splátku ve výši částka a dne datum splátku ve výši částka, tedy celkem uhradil na úvěr částku částka. Z oznámení o zesplatnění a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně oznámil žalovanému dopisem ze dne datum, že dnem odeslání tohoto oznámení se stal celý úvěr splatným pro porušení podmínek smlouvy a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů ode dne odeslání tohoto dopisu, který byl zároveň předžalobní výzvou. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne datum. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, přičemž z toho částka částka byla poskytnuta zprostředkovateli úvěru jako jeho provize a částka částka byla poskytnuta na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutý úvěr částku částka v měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem datum. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z katastru nemovitostí, výplatních pásek, výpisu z centrální evidence exekucí, z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru platebních informací a čestného prohlášení žalovaného o závazcích a o příjmech a výdajích. Žalovaný čestně prohlásil, že má měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši částka, bydlí ve vlastním rodinném domě, má měsíční výdaje na bydlení ve výši částka a měsíční výdaje na splátky úvěrů u příjmení jméno a anonymizováno ve výši částka. Žalovaný své příjmy doložil výplatními páskami. Z výpisu z centrální evidence exekucí, z insolvenčního rejstříku a registru platebních informací vyplynulo, že žalovaný zde nemá žádný záznam. Žalovaný na úvěr uhradil dvě splátky a to dne datum splátku ve výši částka a dne datum splátku ve výši částka, tedy celkem uhradil na úvěr částku částka. Právní zástupce žalobkyně oznámil žalovanému dopisem ze dne datum, že dnem odeslání tohoto oznámení se stal celý úvěr splatným pro porušení podmínek smlouvy a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů ode dne odeslání tohoto dopisu, který byl zároveň předžalobní výzvou. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne datum. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze měsíční příjmy žalovaného na základě tří předložených výplatních pásek. Žalobkyně však vůbec neprověřila pravidelné měsíční výdaje žalovaného, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o nákladech na bydlení ve výši částka měsíčně a splátkách úvěrů ve výši částka měsíčně, aniž by si tato tvrzení jakkoli ověřila. Ze smlouvy o úvěru klienta však vyplývá, že žalovaný má e-mailovou adresu a mobilní telefon, je tedy zřejmé, že žalovaný používal internet a mobilní telefon, o těchto výdajích však není v listině označené jako posouzení úvěruschopnosti žádná zmínka. Přitom ze smlouvy o úvěru rovněž vyplývá, že žalovaný má bankovní účet, na který mu byl úvěr poskytnut, žalobkyni tedy nic nebránilo vyžádat si od žalovaného výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé měsíční pohyby na účtu žalovaného a zda je žalovaný schopen pravidelné měsíční splátky úvěru splácet. Žalobkyně sice nahlédla do Registru platebních informací (REPI), nicméně ani právnická osoba credit ani právnická osoba, které žalovaný uvedl v čestném prohlášení o závazcích jako své věřitele, nejsou členové REPI a tudíž ohledně splácení závazků žalovaného nemohla žalobkyně nic relevantního v tomto registru zjistit. Žalobkyně měla navíc zpozornět při informaci, že žalovaný již dva závazky u úvěrových společností splácí. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z webová adresa). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, když lze akceptovat pro běžné životní výdaje (jídlo, hygienické potřeby) uvedení částky životního minima. V daném případě měla žalobkyně k dispozici prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a doklady o jejích příjmech výplatní pásky), jakékoliv doklady o výdajích však k dispozici neměla a od žalovaného si je nevyžádala, když kromě běžných základních výdajů na jídlo a hygienické potřeby, které jsou kryté zohledněnou částkou životního minima, ostatní výdaje z valné většiny doložit lze a u jednotlivých dlužníků se mohou zcela zásadně lišit, a to v závislosti na formě bydlení či dalších pravidelných výdajích (telefon, internet, cesty do zaměstnání, léky atd.). S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši částka ponížené o platby žalovaného ve výši částka, tedy částky částka. Žalovaný byl poprvé prokazatelně žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne datum do 10 dnů od data odeslání výzvy, která mu bylo odeslána doporučeně dne datum, splatnost pohledávky tak nastala datum a ode dne následujícího, tj. od datum je žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky částka, v rozsahu částka pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Úspěch žalobkyně je tedy představován částkou částka, tedy 70,77 % z předmětu řízení a úspěch žalovaného částkou částka, tedy 29,23 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 41,54 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměna advokáta ve výši částka dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po částka, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x částka dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši částka Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku částka 41,54 % z této částky je pak částka. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku částka, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.