20 C 189/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 20 106,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 110 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 647,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 464,69 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 140,95 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 561,84 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 20 106,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 15. 4. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s částkou 15 460 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 33 460 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 390 Kč, když splatnost poslední splátky připadala na den 15. 6. 2022. Žalovaná uhradila částku 2 890 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství. Splatnost závazku nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 15. 6. 2022. Věřiteli vzniklo v důsledku prodlení žalované i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 16 561,84 Kč od 16. 6. 2022 do 15. 1. 2023, tedy smluvní pokuty ve výši 3 544,23 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 16 561,84 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 463,67 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 056,85 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 527,98 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 2 959,66 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 544,23 Kč, náklady mimosoudního vymáhání ve výši 651 Kč, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 16 561,84 Kč od 16. 6. 2022 do 16. 1. 2023, tedy částka 1 456,53 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 140,95 Kč, tedy zákonný úrok z prodlení z částky 16 561,84 Kč od 16. 6. 2022 do 16. 1. 2023.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z žádosti o úvěr a ze smlouvy o úvěru, že dne 15. 4. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s částkou 15 460 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 33 460 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 390 Kč, když splatnost poslední splátky připadala na den 15. 6. 2022. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, je na rodičovské dovolené, její příjem tvoří rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, celkové měsíční výdaje jsou ve výši 4 000 Kč měsíčně.

5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu a ze seznamu pohledávek, že pohledávka za žalovanou byla věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 postoupena na žalobkyni, žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023 odeslaným doporučeně dne 10. 2. 2023.

6. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne 24. 5. 2023 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzvařel se žalovanou dne 15. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s částkou 15 460 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 33 460 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 390 Kč, když splatnost poslední splátky připadala na den 15. 6. 2022. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, je na rodičovské dovolené, její příjem tvoří rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, celkové měsíční výdaje jsou ve výši 4 000 Kč měsíčně. Pohledávka za žalovanou byla věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 postoupena na žalobkyni, žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023 odeslaným doporučeně dne 10. 2. 2023. Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

9. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

16. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložil žádné důkazy. Pokud se týká žádosti o úvěr, pak zde věřitel vycházel pouze z tvrzení žalované, které si však dostatečným způsobem neověřil. Nadto žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je na rodičovské dovolené a jejím jediným měsíčním příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Již tato skutečnost měla věřitele vést k podrobnému zkoumání, zda žalovaná, odkázaná na pouhé sociální dávky, bude schopna úvěr splácet. Soud byl připraven žalobkyni v tomto směru poučit dle ust. § 118a o. s. ř., nicméně žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy.

23. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ust. § § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

24. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 18 000 Kč ponížené o platby žalované ve výši 2 890 Kč, tedy částky 15 110 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byla nečinná, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

25. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná jakožto převážně procesně úspěšný účastník by měla právo na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.