20 C 191/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 22 140 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 9 130 Kč zastavuje.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 613,84 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 11. 12. 2021 do 30. 12. 2021 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 526 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 24 491 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 6. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli spolu s jistinou úrok ve výši 2 840 Kč nejpozději do 19. 7. 2020. Žalovaná úvěr čerpala převodem na účet. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, proto věřiteli vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 20. 7. 2020 do 8. 11. 2021, tedy částku 7 140 Kč. Dále vzniklo věřiteli právo na poplatek za odeslání upomínek ve výši 150 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 24 491 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 1 840 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 7 140 Kč, z poplatku za odeslání upomínek ve výši 150 Kč a z nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 361 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne 12. 7. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 9 130 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 990 Kč (úrok ve výši 1 840 Kč a poplatek za odeslání upomínek ve výši 150 Kč) a smluvní pokutu ve výši 7 140 Kč, soud tedy řízení dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzvařel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli spolu s jistinou úrok ve výši 2 840 Kč nejpozději do 19. 7. 2020.

6. Z výpisů z účtu, že žalovaná úvěr ve výši 15 000 Kč čerpala převodem na účet č. [bankovní účet].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu, z přílohy ke smlouvě, že pohledávka za žalovanou byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2021, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán doporučeně dne 17. 12. 2021.

8. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne 7. 4. 2022 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytnul žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli spolu s jistinou úrok ve výši 2 840 Kč nejpozději do 19. 7. 2020. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2021, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán doporučeně dne 17. 12. 2021. Žalovaná byla dopisem ze dne 7. 4. 2022 vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

11. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

17. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

21. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

26. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

29. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

30. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

31. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

32. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

33. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

34. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložil žádné důkazy.

35. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

36. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč. Žalovaná byla poprvé prokazatelně žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2021, kde byla vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno dne 17. 12. 2021, za běžných okolností lze předpokládat, že bylo žalované doručeno dne 20. 12. 2021, což je první pracovní den následující po odeslání dopisu, splatnost dluhu tak nastala dne 30. 12. 2021. Ode dne následujícího, tedy od 31. 12. 2021 je žalovaná s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

37. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 24 491 Kč, v rozsahu 9130 Kč pak bylo řízení zastaveno, když částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně, když vzala žalobu zpět, v rozsahu 361 Kč pak byla žaloba zamítnuta Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 15 000 Kč, tedy 61,25 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 9 491 Kč, tedy 38,75 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 22,50 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 886 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 338 Kč. 22,50 % z této částky je pak 526 Kč. Žalovaná je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 526 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).