20 C 192/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní titul Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 56 979,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 734,25 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 24 753,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 490,98 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 272 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 56 979,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 15. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutou zápůjčku částku 69 829 Kč představující obchodní úrok ve výši 45 829 Kč a administrativní poplatek ve výši 24 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté jistiny a nákladů zápůjčky ve výši 99 829 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 664 Kč. Jelikož žalovaná na poskytnutou zápůjčku neuhradila ničeho, žalobkyně dluh ze zápůjčky ke dni 22. 12. 2019 zesplatnila. Žalobkyně eviduje za žalovanou dluh ve výši 56 979,20 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, z úroku ve výši 9 922 Kč a z administrativního poplatku ve výši 3 600 Kč. Předmětem žalobního nároku je dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužných splátek úvěru za dobu do zesplatnění ve výši 431,61 Kč a za dobu od zesplatnění 23. 12. 2019 do 9. 6. 2020 ve výši 1 793,62 Kč, celkem tedy ve výši 2 225,23 Kč. Předmětem žalobního nároku je dále smluvní pokuta v celkové výši 10 481,97 Kč za prodlení s úhradou splátek zápůjčky a za prodlení se zaplacením zesplatněné zápůjčky.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že smlouva o zápůjčce je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované, když žalobkyně se spolehla pouze na údaje sdělené jí žalovanou, aniž by byly podloženy relevantními doklady. Žalovaná dále namítala zjevnou nepřiměřenost stanovených odměn, když za poskytnutí částky 30 000 Kč požadovala žalobkyně uhrazení úroku ve výši 45 829 Kč a poplatku ve výši 24 000 Kč, tedy odměnu ve výši 69 829 Kč. Žalovaná namítala neplatnost ujednání o odměně pro rozpor s dobrými mravy, když výše odměny dosahuje více jak dvojnásobku poskytnutého úvěru. Dle žalované je smlouva neplatná jako celek, neboť na ni lze vztáhnout závěry Ústavního soudu o zjevné nespravedlnosti v nálezu Ústavního soudu ze dne11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/2012. Žalobkyně tak má nárok pouze na zaplacení poskytnuté jistiny.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z elektronického výpisu informací, že žalobkyně dne 7. 3. 2019 ověřila, že žalovaná není v exekuci ani v insolvenci.

5. Z výplatních pásek a z výpisu z účtu, že žalovaná měla v prosinci 2018 mzdu ve výši 20 439 Kč, v lednu 2019 ve výši 27 099 Kč, v únoru 2019 ve výši 25 726 Kč.

6. Z formuláře příjmů a výdajů ze dne 15. 3. 2019, že žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 23 000 Kč, průměrné měsíční výdaje ve výši 8 500 Kč. Formulář není žalovanou podepsán.

7. Z obchodních podmínek, ze smlouvy o zápůjčce a ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 15. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 99 829 Kč, tedy vrátit jistinu a zaplatit náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 45 829 Kč a administrativní poplatek ve výši 24 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1 664 Kč a 60. splátce ve výši 1 653 Kč. V čl.11 smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalované se splácením splátky v termínu splatnosti a ani ve lhůtě 30 dnů je žalobkyně oprávněna celou doposud neuhrazenou jistinu zesplatnit. V případě prodlení žalované s úhradou splátky či s úhradou zesplatněné jistiny je žalovaná uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle sazebníku poplatků. Dle sazebníku činí smluvní pokuta 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky počítaná do okamžiku, kdy takto vypočtená smluvní pokuta dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v každém kalendářním roce a 0,1 % denně z aktuální výše neuhrazené jistiny v případě nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění.

8. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč dne 20. 3. 2019 převodem na účet č. [bankovní účet].

9. Z upomínky ze dne 7. 11. 2019 a z podacího lístku, že žalobkyně dopisem ze dne 7. 11. 2019 vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek ve výši 14 646 Kč do 22. 12. 2019 s tím, že jinak bude celý dluh zesplatněn. Dopis byl podán na poštu dne 7. 11. 2019.

10. Z dopisu ze dne 22. 12. 2019 a z podacího lístku soud zjistil, že dopisem ze dne 22. 12. 2019 prohlásila žalobkyně celou dlužnou jistinu za splatnou a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 13. 1. 2020.

11. Z předžalobní upomínky a z podacího lístku soud zjistil, že dopisem ze dne 31. 1. 2020 podaným na poštu dne 31. 1. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

12. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně a žalovaná uzavřely po posouzení úvěruschopnosti žalované dne 15. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 99 829 Kč, tedy vrátit jistinu a zaplatit náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 45 829 Kč a administrativní poplatek ve výši 24 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1 664 Kč a 60. splátce ve výši 1 653 Kč. V čl.11 smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalované se splácením splátky v termínu splatnosti a ani ve lhůtě 30 dnů je žalobkyně oprávněna celou doposud neuhrazenou jistinu zesplatnit. V případě prodlení žalované s úhradou splátky či s úhradou zesplatněné jistiny je žalovaná uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle sazebníku poplatků. Dle sazebníku činí smluvní pokuta 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky počítaná do okamžiku, kdy takto vypočtená smluvní pokuta dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v každém kalendářním roce a 0,1 % denně z aktuální výše neuhrazené jistiny v případě nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění. Žalobkyně dopisem ze dne 7. 11. 2019 vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek ve výši 14 646 Kč do 22. 12. 2019 s tím, že jinak bude celý dluh zesplatněn. Dopis byl podán na poštu dne 7. 11. 2019. Dopisem ze dne 22. 12. 2019 prohlásila žalobkyně celou dlužnou jistinu za splatnou a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 13. 1. 2020. Dopisem ze dne 31. 1. 2020 podaným na poštu dne 31. 1. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

15. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

17. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

18. Dle ust. § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

24. Pokud se týká zákonné povinnosti žalobkyně posoudit řádně před uzavřením smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalované, pak soud má za to, že žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, když si vyžádala a ověřila informace o měsíční mzdě žalované, o jejích měsíčních příjmech a výdajích a z těchto učinila závěr, že žalovaná bude schopna splátky úvěru hradit.

25. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2 390 a násl. občanského zákoníku, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky zaplatit obchodní úrok ve výši 45 829 Kč a administrativní poplatek ve výši 24 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1 664 Kč a 60. splátce ve výši 1 653 Kč. Soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako ujednání o úroku, neboť se svou povahou jedná o odměnu za poskytnutí zápůjčky. Soud má za to, že ujednáním o tzv. administrativním poplatku se žalobkyně spíše snaží zkreslit skutečnou výši sjednaných úroků. Soud tedy na základě výše uvedeného administrativní poplatek posuzoval jako úrok. V daném případě byla částka nákladů zápůjčky sjednána ve výši 69 829 Kč, byly–li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 60 měsíců, pak ročně se jedná o cca 46,55 % poskytnuté částky 30 000 Kč. Soud vycházel z Databáze časových řad [příjmení] [jméno] ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 8,5 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř trojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

26. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o poplatku je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 o. z. postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup o. z. v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o úroku a administrativním poplatku, resp. ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, jak je žalobkyně ve smlouvě o zápůjčce označuje, které jsou ve smlouvě sjednány souhrnnou částkou 69 829 Kč a jsou zahrnuty ve sjednaných měsíčních splátkách zápůjčky, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o zápůjčce bez neplatného ujednání o úroku a poplatku uzavřít. Smlouvu o zápůjčce je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy na úhradu poplatku a úvěru z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 o. z. nárok nemá.

27. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá o. z. naopak vyžaduje aktivitu žalované, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované jistiny včetně zákonného úroku z prodlení z jistiny, který soud přiznal ode dne 12. 11. 2019. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je splatné na výzvu, v předmětném případě byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 7. 11. 2019. Tento byl žalované odeslán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 7. 11. 2019 a dle ust. § 573 o. z. se tak má za to, že došel třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy 11. 11. 2019. Ode dne následujícího, tj. od 12. 11. 2019 je tedy žalovaná s úhradou svého dluhu v prodlení. Soud zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč kapitalizoval ke stejnému dni, ke kterému zákonný úrok z prodlení kapitalizovala v podané žalobě žalobkyně. Zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 30 000 Kč od 12. 11. 2019 do 9. 6. 2020 tak činí 1 734,25 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 490,98 Kč pak byla žaloba ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení zamítnuta. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení běžící ode dne následujícího po dni, ke kterému byl úrok vyčíslen, tj. ode dne 10. 6. 2020 až do úplného zaplacení.

28. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 30 000 Kč představující dlužnou jistinu a co do zákonného úroku z prodlení z jistiny od 12. 11. 2019 až do úplného zaplacení dlužné částky.

29. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

30. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta a to z důvodů již uvedených výše, když žalobkyně s ohledem na neplatnost celé smlouvy o zápůjčce nemá nárok na zaplacení úroku, administrativního poplatku ani smluvní pokuty.

31. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 56 979 Kč. V rozsahu 25 244,95 Kč (počítáno včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení) byla žaloba zamítnuta, co do částky 31 734,25 Kč pak byla žalobkyně se svojí žalobou úspěšná. Úspěch žalobkyně tak činí 55,69 % celkového předmětu řízení, úspěch žalované pak 44,31 % celkového předmětu řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že poměr úspěchu a neúspěchu ve věci obou účastníků je téměř totožný, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.