20 C 192/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 15 204 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 444 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení zastavuje.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 760 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 303 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 204 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne 5. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr do 5. 12. 2021 spolu s úrokem ve výši 2 760 Kč. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil. Věřiteli tak vzniklo právo i na zaplacení smluvní pokuty ve výši 444 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 12 000 Kč, smluvní úrok ve výši 2 760 Kč a smluvní pokuta ve výši 444 Kč.

2. Podáním ze dne 23. 8. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 400 Kč, soud tedy řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru a z výpisu z účtu soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 5. 12. 2021 spolu s úrokem ve výši 2 760 Kč.

6. Z výpisu z účtu, že žalovaný úvěr ve výši 12 000 Kč čerpal dne 5. 11. 2021 na účet č. [bankovní účet].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z výzvy k úhradě před podáním žaloby a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2022, dopisem ze dne 14. 9. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytnul žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 5. 12. 2021 spolu s úrokem ve výši 2 760 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2022, dopisem ze dne 14. 9. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

10. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

13. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

14. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

15. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

17. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

21. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

22. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

23. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni v tomto směru dle ust. § 118a o. s. ř., nicméně žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy.

24. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ust. § § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

25. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté částky ve výši 12 000 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

26. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 15 204 Kč, v rozsahu 444 Kč pak bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno, když zastavení řízení zavinila co do částky 444 Kč žalobkyně, která žalobou ze své vůle disponovala. V částce 2 760 Kč pak byla žaloba zamítnuta. [příjmení] procesní úspěch žalobkyně tak činí 57,86 % předmětu řízení a v této části pak má žalobkyně jako více procesně úspěšný účastník nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 2 252 Kč, 57,86 % z této částky je pak 1 303 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 1 303 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.