20 C 196/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 41 579,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 968 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok ve výši 24,81 % ročně z částky 28 060,65 Kč od 20. 2. 2023 do 21. 5. 2023 a úrok ve výši 9,81 % ročně z částky 28 060,65 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení, zastavuje.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 26 611,56 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 28 060,65 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 549,93 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 41 579,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 16. 3. 2022 úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 42 měsíčních splátkách po 1 879 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 byla pohledávka za žalovanou z titulu předmětné smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 15 032 Kč. Žalovaná se dále smlouvou zavázala platit poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 61 Kč měsíčně, dlužné poplatky za pojištění uplatněné žalobou činí 122 Kč. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu za 2 splátky ve výši celkem 998 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 19. 2. 2023 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 32 549,93 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny počínaje dnem 20. 2. 2023 k datu sepsání žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 8 907,63 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 24,81 % ročně.

2. Podáním ze dne 26. 8. 2025 a u prvního jednání ve věci vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 28 060,65 Kč od 20. 2. 2023 do 21. 5. 2023 a úroku ve výši 9,81 % ročně z částky 28 060,65 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení, soud tedy řízení dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z dokladu o vyplacení úvěru a z Přílohy č. 1, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“) uzavřel dne 16. 3. 2022 se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 42 měsíčních splátkách po 1 879 Kč. Žalovaná se dále smlouvou zavázala platit poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 61 Kč měsíčně.

6. Z listiny označené jako Hodnocení klienta, že věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě jejích tvrzení, kdy žalovaná uvedla, že má měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 13 827 Kč, měsíční výdaje na nájem a bydlení ve výši 6 560 Kč a výdaje na životní minimum ve výši 3 860 Kč.

7. Ze seznamu splátek, že žalovaná na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradila celkem 15 032 Kč.

8. Z oznámení o zesplatnění, že dopisem ze dne 19. 2. 2023 prohlásil věřitel úvěr za splatný vzhledem k prodlení žalované se splácením.

9. Ze společného prohlášení o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6 2023 byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 9. 2023.

10. Z výzvy k plnění a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 3. 11. 2023 k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“) uzavřel dne 16. 3. 2022 se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 42 měsíčních splátkách po 1 879 Kč. Žalovaná se dále smlouvou zavázala platit poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 61 Kč měsíčně. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě jejích tvrzení, kdy žalovaná uvedla, že má měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 13 827 Kč, měsíční výdaje na nájem a bydlení ve výši 6 560 Kč a výdaje na životní minimum ve výši 3 860 Kč. Žalovaná na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradila celkem 15 032 Kč. Dopisem ze dne 19. 2. 2023 prohlásil věřitel úvěr za splatný vzhledem k prodlení žalované se splácením. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6 2023 byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 9. 2023. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 3. 11. 2023 k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

13. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

15. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

16. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

17. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

18. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

22. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

23. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

24. Soud posoudil zjištěný skutkový stav ve vztahu k zbývající části žaloby s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz).

25. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně, resp. její právní předchůdce zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

26. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě věřitel neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, které žalovaná potvrdila v listině hodnocení klienta, aniž by tvrzení žalované dále ověřila. Co se týče této listiny, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že klient svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků motivované snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Takové posouzení úvěruschopnosti žalované soud považuje za zcela nedostačující.

27. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že věřitel nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

28. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb.

29. Je-li smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované částku 30 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o platby žalované ve výši 15 032 Kč, tedy částku 14 968 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byla nečinná, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

30. Z neplatné smlouvy o úvěru mimo nároku na vydání jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni žádné další nároky nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu proto byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla právo na náhradu poměrné části svých nákladů, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.