20 C 2/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 27 940 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 940 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 940 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz , na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne 19. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný byl v prodlení s úhradou úvěru, proto věřitel dopisem ze dne 18. 6. 2024 informoval žalovaného o zesplatnění úvěru. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok za první měsíc čerpání úvěru ve výši 7 940 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, ., která ji smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2025 postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil z provedených důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 1. 2024, z žádosti o spotřebitelský úvěr, z kopie občanského průkazu, ze zprávy Air bank, a. s., z VOP, z formuláře pro standardní informace o SÚ, ze smluv o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z předžalobní výzvy a z potvrzení o podání poštovní zásilky následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 19. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal platit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, jistinu úvěru mohla splatit kdykoli během trvání smlouvy. Věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jeho tvrzení, ze kterých vyplynulo, že je rozvedený, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání s výučním listem, měsíční příjem má ve výši 34 220 Kč, měsíční výdaje ve výši 20 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost , právnická osoba, ., která ji smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2025 postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzván dopisem ze dne 20. 7. 2025 k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky a z oznámení o zesplatnění soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, neboť ze samotných těchto listin není zřejmé, zda vůbec a kdy byly žalované odeslány.

6. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

19. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

20. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

21. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

22. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

23. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k posouzení úvěruschopnosti mimo žádosti o spotřebitelský úvěr, což je interní listina věřitele, ze které není vůbec zřejmé, kde věřitel zjistil údaje o tvrzených měsíčních příjmech a výdajích žalovaného. Navíc tyto údaje, i pokud by je sdělil sám žalovaný, věřitel nijak dále neověřil.

24. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

25. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

26. Jelikož žádné další nároky z neplatné smlouvy o úvěru žalobkyni neplynou, byla žaloba ve zbývajícím rozsahu z důvodů, již výše uvedených zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 36 001,65 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 16 001,65 Kč. Žalovaný tak byl ve věci úspěšný co do 44,45 % a žalobkyně co do 55,55 %, rozdíl úspěchu a neúspěchu tak činil pouhých 11,11 %, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.