20 C 201/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 33 465 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 300 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 165 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 312,59 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 179,99 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 319,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 319,27 Kč od 21. 1. 2020 do 24. 2. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 019,27 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 33 465 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 1. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 17 333 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 577 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 8 416 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 340 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 37 333 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 623 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25. 1. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 3 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 18 319,27 Kč, dlužný poplatek ve výši 15 145,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 312,59 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne 26. 1. 2019 do 20. 1. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 179,99 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí týdenní lhůty sjednané po úhradě poslední splátky úvěru, tj. ode dne 2. 10. 2018 do 20. 1. 2020 a dále úrok ve výši 29 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Ze zákaznické karty ze dne 1. 12. 2017, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených mu žalovaným a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaný potvrdil svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaný byl svobodný, žil v nájmu, měl učňovské vzdělání, měl vyživovací povinnost k jedné osobě, byl zaměstnán jako pekař a řidič ve [právnická osoba] [příjmení] - [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 638 Kč. Dále žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč.

5. Ze smlouvy o zápůjčce a z tabulky umoření, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 1. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 16 721 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 554 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování ve výši 3 801 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 36 721 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 613 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 1. 4. 2016. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni, toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 45 965 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 14. 2. 2020.

7. Z výzvy k plnění a z podacího lístku, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 11. 5. 2020 podaným na poštu dne 12. 5. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

9. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 1. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 17 333 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 577 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 8 416 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 340 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 37 333 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 623 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25. 1. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný při posouzení úvěruschopnosti uvedl v zákaznické kartě, že je svobodný, žije v nájmu, má učňovské vzdělání, má vyživovací povinnost k jedné osobě, má pravidelný měsíční příjem ve výši 21 638 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet pouze na základě předloženého potvrzení o příjmu. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 3 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 45 965 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 14. 2. 2020. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 11. 5. 2020 podaným na poštu dne 12. 5. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

10. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

12. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

13. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

23. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

24. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována.

25. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

26. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

27. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě věřitel neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, když dle zákaznické karty zjistil a ověřil pravidelné měsíční příjmy žalovaného ze zaměstnání ve výši 21 638 Kč měsíčně, avšak nebyly řádně ověřeny pravidelné výdaje žalovaného, když v zákaznické kartě jsou uvedeny pouze odhadované měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč, jejich výše však není nijak osvědčena, přičemž z údajů uvedených žalovaným je zřejmé, že musí mít přinejmenším výdaje na nájemné, když uvedl, že bydlí v nájmu. Za situace, kdy věřitel neznal pravidelné měsíční výdaje žalovaného, nemohl být schopen posoudit schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru.

28. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

29. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

30. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 3 700 Kč. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení částky 16 300 Kč. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

31. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 33 465 Kč, žalobě pak bylo vyhověno co do celkové částky 16 300 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem tak byl žalovaný a měl by tedy nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.