20 C 212/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro 393 209,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 369 270,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 23 939,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 230,20 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 727,22 Kč, s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 390 066,93 Kč od 14. 9. 2021 do 13. 12. 2021, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 390 066,93 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 390 066,93 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 36 506,10 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 17. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 393 209,93 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj žalobní nárok odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále též jen„ banka“) se žalovaným uzavřel dne 8. 6. 2020 Smlouvu o Půjčce na kliknutí [číslo], na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy, spolu se smluvním úrokem ve výši 9,99 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a Ceníku. [příjmení] svoji povinnost splnila a žalovanému úvěr poskytla, přičemž před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací ([příjmení]), tak kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), kdy nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto banka v souladu s Produktovými podmínkami dne 11. 8. 2021 úvěr zesplatnila. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ze dne 23. 9. 2021 mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 390 066,93 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 25 230,20 Kč (za dobu od 12. 8. 2021 do 13. 9. 2021), z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 727,22 Kč (za dobu od 12. 8. 2021 do 9. 2021) a z dlužných poplatků za pojištění Typu B ve výši 7 x 449 Kč, tj. 3 143 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 9,99 % ročně z částky 390 066,93 od 14. 9. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 390 066,93 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku ani přes zaslanou předžalobní výzvu neuhradil.

2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 18. 3. 2023, byl žalovanému, s ohledem na skutečnost, že jeho pobyt není znám, ustanoven dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) opatrovník pro toto řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátka se sídlem [adresa].

3. Podáním ze dne 28. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 1,49 % ročně z částky 390 066,93 od 14. 12. 2021 do zaplacení. Soud tedy řízení usnesením ze [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř.

4. Opatrovník žalovaného navrhl, aby soud žalobu zamítl, když má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, jelikož žalobkyně neprokázala, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nebyly zkoumány příjmy žalovaného, a tudíž žalobkyně neměla žádný úsudek o částce, kterou by žalovaný disponoval tak, aby mohl úvěr řádně splácet. Plnění poskytnuté dle smlouvy je tak nutno vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení.

5. Soud učinil následující skutková zjištění: – Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb a z kopie OP a cestovního pasu, že dne 27. 8. 2013 uzavřel právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným, na pobočce banky v [obec], Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] pro žalovaného, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu žalovaného. [příjmení] dále se souhlasem žalovaného pořídila dne 26. 6. 2017 kopii cestovního pasu žalovaného. - Z návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro osobní úvěry u Raiffeisenbank, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti, formuláře CBL, údajů klienta, akceptace návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí a z mimořádného výpisu z běžného účtu, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 8. 6. 2020 Smlouvu o Půjčce na kliknutí [číslo], na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 9,99 % ročně jednou úrokovou splátkou ve výši 4 039,66 Kč a 120 anuitními splátkami po 5 283,81 Kč splatnými vždy k 15. dni měsíce, a to počínaje 15. 7. 2020. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve výši 449 Kč měsíčně, když účastníky byla sjednána Varianta B pojištění. Úvěr se banka zavázala poskytnut zčásti za účelem úhrady dluhu z úvěru, který banka poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 3. 2020, a to ve výši potřebné pro to, aby byla pohledávky banky z původního úvěru splněna. Ve výši odpovídající rozdílu mezi sjednanou celkovou výší úvěru a částí úvěru účelově vázanou, byl úvěr poskytován bez určení účelu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že všechna oznámení a jiné zprávy zasílané dle této smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní budou žalovanému bankou odeslány prostřednictvím následujících kontaktních údajů: [celé jméno žalovaného], [anonymizována tři slova], [PSČ] [obec], email: [email] O změně kontaktních údajů byl žalovaný povinen banku informovat s předstihem alespoň 5 pracovních dnů před okamžikem, kdyby oznámené kontaktní údaje mohly být ke vzájemné komunikaci využity. Dle čl. 12 b) Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] byla banka v případě prodlení žalovaného s jakoukoliv platební povinností již vyčerpanou částku úvěru (jistinu) včetně úroků prohlásit za splatné s tím, že tuto skutečnost žalovanému sdělí písemným oznámením. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím externích úvěrových registrů [spisová značka], tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Dále vycházela z nákladů deklarovaných v žádosti ve výši 5 500 Kč a z výše regionálních nákladů ve výši 7 025 Kč. [příjmení] si vyžádala mimořádný výpis z účtu klienta za období od 1. 1. 2000 do 6. 10. 2021. Z tohoto výpisu však vyplynulo, že žalovaný měl velmi nepravidelné příjmy a výdaje, když například v náhodně určeném období výpisu z účtu za období od prosince 2019 do února 2020 výdaje žalovaného jednoznačně přesahovaly jeho příjmy, když jeho celkové příjmy činily 457 751 Kč a jeho celkové výdaje za toto období činily 460 964,71 Kč, 8. 3. 2020 pak žalovaný čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 363 000 Kč, poté v období od 8. 3. 2020 do 7. 6. 2020, tedy před čerpáním předmětného úvěru, měl žalovaný na účtu příjem pouze dne 11. 3. 2020 ve výši 25 500 Kč a dne 7. 6. 2020 ve výši 250 Kč, tedy příjmy celkem 25 750 Kč, výdaje v uvedeném období činily celkem 387 309,01 Kč. Dne 8. 6. 2020 pak žalovaný jednorázově čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 400 000 Kč, současně uhradil mimořádnou splátku úvěru ve výši 348 749,42 Kč a mimořádnou splátku úvěru (úroky ze spotřebitelského úvěru) ve výši 2 513,28 Kč. - Z výpisu spotřebitelského úvěru, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 kč dne 8. 6. 2020, žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 30 729,94 Kč. - Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu a z přehledu podacích čísel, že právní předchůdce žalobkyně dopisem dne 11. 8. 2021 prohlásil závazky ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 6. 2020 za okamžitě splatné a žalovaného vyzval k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 419 173,03 Kč. - Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s. dne 29. 8. 2018, ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] a.s. jako postupníkem dne 23. 9. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 10. 2021 a z přehledu podacích čísel, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021 postoupena společností [právnická osoba] jako postupitelem [právnická osoba] a.s. jako postupníkovi, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 12. 10. 2021. - Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 11. 2021 a seznamu odeslaných předžalobních výzev, že dopisem ze dne 26. 11. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. -Z oznámení Okresného súdu Žiar nad Hronom a z úředního záznamu, že žaloba spolu s výzvou žalovanému, aby se vyjádřil k žalobě a přípisem soudu byla žalovanému doručena prostřednictvím Okresného súdu v Žiari nad Hronom. Písemnost se považuje za doručenou po 15 dnech od zveřejnění oznámení. Oznámení bylo vyvěšeno na úřední desce soud 19. 1. 2023 a svěšeno dne 3. 2. 2023.

6. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 27. 8. 2013 Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] pro žalovaného. Dále právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 8. 6. 2020 Smlouvu o Půjčce na kliknutí [číslo], na základě níž banka dne 8. 6. 2020 poskytla žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit s úrokem ve výši 9,99 % ročně jednou úrokovou splátkou ve výši 4 039,66 Kč a 120 anuitními splátkami po 5 283,81 Kč splatnými vždy k 15. dni měsíce, a to počínaje 15. 7. 2020. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve výši 449 Kč měsíčně, když účastníky byla sjednána Varianta B pojištění. Úvěr byl bankou poskytnut zčásti za účelem úhrady dluhu z úvěru, který banka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 3. 2020 a který žalovaný dne 8. 3. 2020 čerpal ve výši 363 000 Kč. Ve výši odpovídající rozdílu mezi sjednanou celkovou výší úvěru a částí úvěru účelově vázanou, byl úvěr poskytován bez určení účelu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby Dle čl. 12 b) Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] byla banka v případě prodlení žalovaného s jakoukoliv platební povinností již vyčerpanou částku úvěru (jistinu) včetně úroků prohlásit za platné. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím externích úvěrových registrů [spisová značka], tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Dále vycházela z nákladů deklarovaných v žádosti ve výši 5 500 Kč a z výše regionálních nákladů ve výši 7 025 Kč. Banka si vyžádala mimořádný výpis z účtu klienta za období od 1. 1. 2000 do 6. 10. 2021. Z tohoto výpisu však podle názoru soudu vyplynulo, že žalovaný měl velmi nepravidelné příjmy a výdaje, když například v náhodně určeném období výpisu z účtu za období od prosince 2019 do února 2020 výdaje žalovaného jednoznačně přesahovaly jeho příjmy, když jeho celkové příjmy činily 457 751 Kč a jeho celkové výdaje za toto období činily 460 964,71 Kč, 8. 3. 2020 pak čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 363 000 Kč, poté v období od 8. 3. 2020 do 7. 6. 2020, tedy před čerpáním předmětného úvěru, měl žalovaný na účtu příjem pouze dne 11. 3. 2020 ve výši 25 500 Kč a dne 7. 6. 2020 ve výši 250 Kč, tedy příjmy celkem 25 750 Kč, výdaje v uvedeném období činily celkem 387 309,01 Kč. Dne 8. 6. 2020 pak žalovaný jednorázově čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 400 000 Kč, současně uhradil mimořádnou splátku úvěru ve výši 348 749,42 Kč a mimořádnou splátku úvěru (úroky ze spotřebitelského úvěru) ve výši 2 513,28 Kč. Podle názoru soudu z těchto údajů v žádném případě nelze dospět k tomu, že byl žalovaný schopen řádně splácet své závazky. Tento názor soudu se pak věřiteli nepodařilo vyvrátit ani předloženým protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta, kde banka pouze obecně vyjmenovala, jaké konkrétní kroky jsou při ověřování úvěruschopnosti klienta bankou činěny. Žalovaný neplnil povinnost splácet čerpaný úvěr a banka tak přistoupila v souladu s produktovými podmínkami k okamžitému zesplatnění dlužné částky ke dni 11. 8. 2021, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 11. 8. 2021, v němž současně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 419 173,03 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla společností [právnická osoba] jako postupitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 9. 2021 postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 11. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

7. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající ve státní příslušnosti žalovaného, který je státním příslušníkem Slovenské republiky, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věcí, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 44/2001. V řízení nebylo zjištěno aktuální bydliště žalovaného, poslední známý trvalý pobyt žalovaného byl zjištěn na území Slovenské republiky. Podle ustanovení článku 5 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle oddílu 2 článku 7 uvedeného nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena a mělo být podle ní plněno na území České republiky, dospěl soud k závěru, že soudy České republiky mají pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Místní příslušnost Okresního soudu v Olomouci pak byla určena podle posledního známého bydliště žalovaného na území České republiky. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť v daném případě si smluvní strany v článku XV. bod 1 věta poslední sjednali, že se smlouva bude řídit právem České republiky.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

10. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

11. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

12. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 2577/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

22. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

23. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť úvěr sjednával mimo rámec svého podnikání. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru, tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

24. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

25. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když před poskytnutím úvěru neprověřila měsíční příjmy žalovaného. Jak bylo uvedeno výše dle mimořádného výpisu z účtu žalovaného v období od prosince 2019 do února 2020 výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy, v březnu 2020, konkrétně dne 8. 3. 2020 žalovaný čerpal spotřebitelský úvěr, který nebyl schopen splácet a který byl následně splacen úvěrem poskytnutým dne 8. 6. 2020, přičemž v období před poskytnutím tohoto úvěru byly z účty hrazeny velké částky, výdaje tak značně převyšovaly příjmy žalovaného. Z jiných důkazů pak nevyplynulo, že by se věřitel touto nesrovnalostí jakkoliv zabýval a byla zhojena jinými doloženými skutečnostmi S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku a nároky z neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení.

26. Je-li smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku, avšak současně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně poskytl podle neplatné smlouvy žalovanému částku 400 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o platby žalovaného v celkové výši 30 729,94 Kč, tedy částku 369 270,06 Kč v době přiměřené jeho možnostem, neboť nároky z neplatné smlouvy je třeba posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle ustanovení § 2993 věty první ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. n. 33 Cdo 3675/2021). Na základě výše uvedených skutečností soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť v daném případě nejsou poměry žalovaného soudu známy.

27. Z neplatné smlouvy mimo nároku na vydání jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni žádné další nároky nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu proto byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a dle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., podle nějž jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady, přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení původně domáhala zaplacení částky v celkové výši 543 851,87 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta a řízení zastaveno vinou žalobkyně co do celkové částky 174 581,81 Kč, když žalovaný byl zavázán k úhradě částky 369 270,06 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 369 270,06 Kč, tedy 67,90 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 174 581,81 tedy 35,80 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 36,80 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 15 729 Kč, odměna advokáta ve výši 69 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 7 úkonů právní služby po 9 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne 15. 9. 2022, replika k vyjádření opatrovníka ze dne 24. 4. 2023, účast na jednání dne 16. 5. 2023 a účast na jednání dne 6. 6. 2023). Odměna za úkon vyjádření ze dne 28. 3. 2023 a vyjádření ze dne 24. 5. 2023 přiznána nebyla, neboť tvrzení ve vyjádření uvedená měla být již součástí žaloby. Dále náklady žalobkyně tvoří paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 7 x 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 14 994 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 102 123 Kč, 35,80 % z této částky je 36 560,10 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 36 560,10Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.