20 C 217/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 83 403,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč a částku 12 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 187 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 477,06 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 359,90 Kč, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částku 21 516,38 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 893,90 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 726,38 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 21 367,36 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 21 367,36 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 49 187 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 27. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 24 187 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 12 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,57 % ročně a odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 11 823 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 050 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 1. 2022. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 25 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 24 187 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 477,06 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne 28. 1. 2022 do 14. 12. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 359,90 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky úvěru, tj. ode dne 14. 11. 2020 do 14. 12. 2022 a dále úrok ve výši 24,57 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od 15. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 34 216,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 22. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 21 715 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 352 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 10 178 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 4 185 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 874 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 1. 2021. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 21 367,36 Kč, dlužný poplatek ve výši 12 849,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 893,90 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne 23. 1. 2021 do 14. 12. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 726,38 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky úvěru, tj. ode dne 14. 11. 2020 do 14. 12. 2022 a dále úrok ve výši 29 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od 15. 12. 2022 do zaplacení.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o zápůjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 27. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 24 187 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 12 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,57 % ročně a odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 11 823 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 050 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 1. 2022.

6. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě dvou výplatních pásek.. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, je vlastníkem nemovitosti, má středoškolské vzdělání, má příjem ze zaměstnání ve výši 22 588 Kč a ostatní příjmy ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč a výdaje na měsíční splátky půjčky ve výši 2 879 Kč.

7. Ze smlouvy o zápůjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 22. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 21 715 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 352 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 10 178 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 4 185 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 874 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 1. 2021.

8. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě dvou výplatních pásek.. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí na ubytovně, má středoškolské vzdělání, má příjem ze zaměstnání ve výši 22 872 Kč a ostatní příjmy domácnosti ve výši 6 500 Kč. Žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč a výdaje na měsíční splátky půjčky ve výši 4 000 Kč a 4 791 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem ze dne 16. 12. 2022.

10. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

12. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 27. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 24 187 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 12 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,57 % ročně a odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 11 823 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 050 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 1. 2022. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě dvou výplatních pásek.. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, je vlastníkem nemovitosti, má středoškolské vzdělání, má příjem ze zaměstnání ve výši 22 588 Kč a ostatní příjmy ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč a výdaje na měsíční splátky půjčky ve výši 2 879 Kč. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 1. 2020 ničeho neuhradil. Věřitel dále uzavřel se žalovaným dne 22. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 21 715 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 352 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 10 178 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 4 185 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 874 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 1. 2021. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě dvou výplatních pásek.. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí na ubytovně, má středoškolské vzdělání, má příjem ze zaměstnání ve výši 22 872 Kč a ostatní příjmy domácnosti ve výši 6 500 Kč. Žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč a výdaje na měsíční splátky půjčky ve výši 4 000 Kč a 4 791 Kč. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 7. 2019 uhradil 17 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem ze dne 16. 12. 2022. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

13. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

15. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

16. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

21. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

25. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

26. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

27. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

28. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

29. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když z karty zákazníka, kterou žalovaný vyplnil, vyplývá, že věřitel vycházel z pouhých tvrzení žalovaného, která si však dále nijak neověřil. Pokud měl věřitel k dispozici vůbec nějaké listiny, pak to byly pouhé výplatní pásky, žádným způsobem však nebyly ověřeny tvrzené měsíční výdaje žalovaného. Rovněž není zřejmé, o jaké příjmy se jedná v případě tzv. dalších příjmů domácnosti a jakým způsobem byla jejich existence ověřena.

30. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

31. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

32. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 1. 2020, když na tuto smlouvu žalovaný neuhradil ničeho, a dále jistiny ve výši 30 000 Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 17 300 Kč v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 7. 2019, tedy částky 12 700 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

33. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

34. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.