20 C 221/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci manžela: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 a manželky: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro rozvod manželství

I. Manželství manželů Jméno zainteresované osoby 1/0, rozené Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 1/0 a Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0, uzavřené dne datum před Magistrátem města Olomouce, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manžel se podaným návrhem domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je trvale a hluboce rozvráceno. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila. Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, soud při odůvodnění rozsudku postupoval v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.. Předmětem řízení je rozvod manželství účastníků. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum před Magistrátem města Olomouce. Před uzavřením manželství se ze vztahu účastníků narodily dvě doposud nezletilé děti, a to jméno FO, nar. datum a jméno FO, nar. datum. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum, byla schválena dohoda rodičů, na základě které byl nezl. dcery svěřeny pro dobu po rozvodu do střídavé péče rodičů, matka se zavázala přispívat na výživu nezl. jméno FO částkou částka měsíčně a na výživu nezl. jméno FO částkou částka měsíčně, otec se zavázal přispívat na výživu nezl. jméno FO částkou částka měsíčně a na výživu nezl. jméno FO částkou částka měsíčně. Účastníci ukončili manželské soužití v květnu 2024. Příčinou rozvratu manželství je rozdílnost povah a názorů účastníků na společné soužití a vedení rodinného života. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 a § 756 občanského zákoníku, když manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Ohledně nezletilých dětí účastníků soud již pravomocně rozhodl o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu. Z nesporných tvrzení účastníků soud z úřední povinnosti zjistil i příčiny rozvratu manželství spočívající v rozdílnosti povah a názorů účastníků na společné soužití a vedení rodinného života. Rozvrat manželství je podtržen skutečností, že oba účastníci manželství považují toliko za vztah formální, když spolu již nežijí a současně vylučují možnost obnovení manželského soužití. Podle názoru soudu rozvod nebude mít ani závažné následky pro nezletilé děti, když účastníci spolu od května 2024 nevedou společnou domácnost a jedná se tak o pokračování faktického stavu. Opačná skutečnost ostatně v průběhu řízení nebyla účastníky ani tvrzena. Účastníci dle výsledků opatrovnického řízení jsou schopni se na výchově a výživě nezletilých dětí dohodnout. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl (výrok I. rozsudku). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, ostatně účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 395 z. ř. s.). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího. Oba účastníci jsou povinni do 15-ti dnů po právní moci výroku o rozvodu manželství předložit občanský průkaz s rozsudkem opatřeným doložkou právní moci příslušnému matričnímu úřadu k zápisu změny osobního stavu.