20 C 228/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno /16 Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro náhradu nemajetkové újmy

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 60 000 Kč jakožto peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu žalovanou nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání. Žalobce žalobu odůvodnil tak, že usnesením ze dne 14. května 2021, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo policejním orgánem – KŘP Olomouckého kraje, Územní odbor , adresa, , Oddělení hospodářské kriminality vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů spáchaného ve formě spolupachatelství podle ust. § 23 TZ, kterého se měl žalobce údajně dopustit tím, že společně s obžalovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. 18.5.1954, bytem , adresa, , , adresa, coby osobou fakticky ovládající a jednající za společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , v úmyslu zkrátit daňovou povinnost žalobce, registrovaného jako plátce DPH s měsíčním zdaňovacím obdobím, vystavil za tuto společnost fiktivní faktury za prodej dýhy, které si žalobce neoprávněně zahrnul do příslušného daňového přiznání k DPH, kdy konkrétně dne 24. 8. 2016 podal u Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územního pracoviště v Kyjově daňové přiznání k DPH za zdaňovací období červenec 2016, kde v rozporu s ustanovením § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neoprávněně zahrnul fiktivní daňové doklady, a to fakturu č. , hodnota, ze dne 4. 7. 2016 znějící na částku 275 014 Kč s DPH ve výši 21 %, tj. 57 753 Kč, fakturu č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2016 znějící na částku 194 652 Kč s DPH ve výši 21 %, tj. 40 877 Kč a fakturu č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2016 znějící na částku 215 484 Kč s DPH ve výši 21 %, tj. 45 252 Kč, čímž neoprávněně uplatnil ve zdaňovacím období červenec 2016 odpočet DPH na vstupu ve výši 143 882 Kč a takto jednal přesto, že si byl plně vědom skutečnosti, že nikdy nedošlo k předmětu plnění uvedenému na předmětných fakturách, stejně jako skutečnosti, že nikdy nedošlo k jejich úhradě, a to s cílem zkrátit za zdaňovací období červenec 2016 daň na DPH, čímž poškodil rozpočet České republiky o částku v celkové výši 143 882 Kč. Pro tento skutek podalo Okresní státní zastupitelství v Olomouci dne 9. 5. 2022 vůči žalobci obžalobu pod č.j. , spisová značka, . Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27.2.2023, č.j. , spisová značka, byl žalobce zcela zproštěn obžaloby ve smyslu ust. § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), neboť skutek popsaný v obžalobě není trestným činem. V neprospěch žalobce podal státní zástupce proti shora označenému zprošťujícímu rozsudku odvolání, o němž Krajský soud v , adresa, – pobočka v Olomouci rozhodl tak, že odvolání státního zástupce ve vztahu k žalobci zamítl, a to rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka , adresa, ze dne 22. 11. 2023, č.j.: , spisová značka, , který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 22. 11. 2023. Žalobce s ohledem na zprošťující rozsudek považuje trestní stíhání své osoby vedené na základě usnesení o zahájení trestního stíhání za nezákonné, kdy v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím byla žalobci způsobena nemajetková újma a majetková škoda spočívající v nákladech účelně vynaložených na obhajobu poskytnutou , Jméno advokáta, , advokátem, se sídlem , Adresa advokáta, , které musel žalobce jako účastník řízení v pozici obviněného využít ke zproštění obžaloby, aby nedůvodně vedené trestní řízení odvrátil. Žalobce se jak s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, tak s nárokem na náhradu majetkové škody obrátil před podáním této žaloby na žalovanou žádostí ze dne 12. 3. 2024. Dne 27.8.2024 žalovaná vydala stanovisko, v rámci kterého zcela uspokojila nárok žalobce na náhradu majetkové škody v částce ve výši 83 759,78 Kč včetně DPH a ani částečně neuspokojila nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy, kterou žalobce požadoval v částce 60 000 Kč, tj. 2 000 Kč za každý měsíc nezákonného trestního stíhání. Žalovaná v rámci stanoviska toliko konstatovala existenci nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila, přičemž případnou satisfakci v peněžní podobě považovala za nedůvodnou, kdy se bránila zejména tím, že žalobce netvrdí ani neprokazuje způsobenou újmu. Žalobce se s tímto názorem žalované neztotožňuje, když celé nezákonně vedené trestní řízení jej zasáhlo v osobní, osobnostní a rodinné sféře. Žalobce byl po celou dobu trvání trestního řízení vystaven intenzivní psychické zátěži a obavám z výsledku trestního řízení, kdy si za situace, kdy vůči žalobci bylo nezákonně zahájeno trestní stíhání, nemohl být žalobce jistý, zda rovněž nedojde i k jeho nezákonnému odsouzení. Dopad do rodinné sféry žalobce umocňoval rovněž fakt, že trestní stíhání žalobce zatěžovalo nepřímým a zejména pak i přímým způsobem jeho rodinu, kdy byl v souvislosti s údajnou trestnou činností žalobce vyslýchán otec žalobce pan , jméno FO, a rovněž pak matka žalobce paní , jméno FO, . Žalobce tak nebyl schopen ušetřit svou rodinu od dopadů nezákonného trestního stíhání, které vrhalo špatný stín nejen na žalobce ale i na členy rodiny coby součást rodinné firmy žalobce. S ohledem na shora uvedené žalobce jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v této věci považuje částku 2 000 Kč za každý měsíc stíhání, tj. částku v celkové výši 60 000 Kč, a to zejména s ohledem na délku řízení a dopadu do jeho osobního a rodinného života.

2. Žalobce k výzvě soudu podanou žalobu doplnil o skutková tvrzení podáním ze dne 16. 12. 2024 tak, že se po dobu nezákonného trestního stíhání obával vedle jeho odsouzení rovněž toho, že nebude nadále moct podnikat v oboru, který jej živí, tj. výroba podlah, parket a zejména pak výroba modulárních domů, a to skrze společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a společnost , právnická osoba, , IČ: , Anonymizováno, , adresa, , se sídlem , Adresa žalobce, , ve kterých byl po dobu nezákonného trestního stíhání a je jednatelem a společníkem, neboť v případě jeho odsouzení by nenaplnil podmínku bezúhonnosti ve smyslu ust. § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) a funkci jednatele obou zmíněných společností by tak nemohl nadále vykonávat. Tento dopad by byl zcela zásadním dopadem na jeho podnikání, neboť i v situaci, pokud by se mu podařilo najít za sebe na pozici jednatele náhradu, což je velmi obtížné nejen z hlediska odbornosti, ale i z hlediska důvěry a ohrožení know how, které by musel takovému jednateli předat, nepochybně by tak náhlá změna jednatele vzbudila pochybnosti u partnerů shora zmíněných obchodních společností, spolupracovníků, zákazníků a zcela jistě i finančních institucích, jejichž finanční podpora je pro podnikání a jeho rozvoj nezbytná. Nad rámec shora uvedeného byl žalobce rovněž ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody, když soud není vázán návrhem obžaloby a nikdo nedokáže zaručit, obhajoba nevyjímaje, že soud nepřistoupí na nepodmíněný trest odnětí svobody. Možnost odsouzení žalobce k trestu odnětí svobody, případně hrozba zániku podnikání a obživy žalobce, výraznou měrou zasáhla do osobnostní sféry žalobce. Žalobce se rovněž v důsledku trestního stíhání nemohl plnou měrou věnovat svému podnikání, své rodině, a to v důsledku stresu z nezákonného trestního stíhání a účasti na procesních úkonech v rámci trestního řízení a hlavních líčeních. Žalobce nemohl před svou rodinou trestní stíhání tajit, přičemž matka v důvěře ve státní instituci pochybovala o žalobci a jeho nevině, což narušilo jejich vzájemné vztahy. A to do takové míry, že majetek, který měl žalobce toho času obdržet darem od své sestry (původně ve vlastnictví rodičů žalobce, přičemž bylo dohodnuto, že sestra žalobce část majetku na žalobce převede v rámci spravedlivého uspořádání vztahů mezi sourozenci) žalobce neobdržel, resp. jej obdržel až po zprošťujícím rozsudku, a to z popudu matky žalobce, která nechtěla, aby se na žalobce převedl majetek, když je obviněn ze spáchání trestného činu.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalobní nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným skutečnost, že u ní žalobce dne 12. 3. 2024 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 83.973,153 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, a dále nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 60 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 27. 8. 2024. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody ve formě obhajného byla přiznána ve výši 83 759,78 Kč. Přiměřené zadostiučinění bylo poskytnuto ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a dále byla poskytnuta omluva. Pokud jde o samotný vznik nemajetkové újmy, je na žalobci, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdil a prokázal. Zároveň je na žalobci, aby tvrdil a prokázal závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy. Žalobce se ve své žádosti, ale shodně i v žalobě pouze obecně vyjadřuje ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života s tím, že trestním stíháním byla zasažena jeho čest a dobrá pověst, jeho společenský a rodinný život a pracovní uplatnění. Dle slov žalobce byl vystaven intenzivní psychické zátěži a obavám z nezákonného odsouzení. , podezřelý výraz, řízení bylo dle jeho slov nepřiměřeně dlouhé. Žalobce pouze u zásahu do rodinného života tvrdil nepřímé a přímé působení na jeho matku a otce, kteří byli vyslechnuti. V daném případě trestní stíhání trvalo od 14. 5. 2021 do 22. 11. 2023, tedy celkem , hodnota, roky 6 měsíců a 8 dní, což nelze považovat za dobu nepřiměřenou s ohledem na průběh řízení, ve kterém byly prováděny výslechy, uskutečnilo se osm hlavních líčení a proběhlo veřejné zasedání před odvolacím soudem. Tuto dobu nelze považovat za přiměřenou. Co se týče tvrzení ohledně zásahu do rodinného života rodičů žalobce, nelze k těmto tvrzením přihlížet, jelikož kromě toho, že tyto výslechy jsou nezbytnou součástí trestního řízení pro zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, zároveň byly tyto výslechy navrženy samotným obhájcem žalobce. Kromě zmíněného byl otec žalobce vyslechnut pouze ve fázi prověřování a matka žalobce pouze v hlavním líčení. V souvislosti s následky, jenž žalobce v žádosti uvádí, žalovaná uzavřela, že tyto nebyly z trestního spisu nijak zjištěny ani jinak doloženy. Navíc tvrzení žalobce stran následků v jeho osobnostní sféře, jsou zmiňovány převážně jen ve zcela obecné rovině, když není vůbec zřejmé, jakým způsobem a v jaké intenzitě mělo být zasaženo do jeho cti a dobré pověsti v místě jeho bydliště, mezi rodinou a osobami jemu blízkými či známými. Žalobce žádné další konkrétní zásahy netvrdil ani neprokázal a žalobu je tak třeba jako nedůvodnou zamítnout.

4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z podstatného obsahu trestního spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že usnesením ze dne 14. května 2021, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo policejním orgánem – KŘP Olomouckého kraje, Územní odbor , adresa, , Oddělení hospodářské kriminality vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů spáchaného ve formě spolupachatelství podle ust. § 23 TZ, kterého se měl žalobce údajně dopustit tím, že společně s obžalovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. 18.5.1954, bytem , adresa, , , adresa, coby osobou fakticky ovládající a jednající za společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , v úmyslu zkrátit daňovou povinnost žalobce, registrovaného jako plátce DPH s měsíčním zdaňovacím obdobím, vystavil za tuto společnost fiktivní faktury za prodej dýhy, které si žalobce neoprávněně zahrnul do příslušného daňového přiznání k DPH, kdy konkrétně dne 24. 8. 2016 podal u Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územního pracoviště v Kyjově daňové přiznání k DPH za zdaňovací období červenec 2016, kde v rozporu s ustanovením § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neoprávněně zahrnul fiktivní daňové doklady, a to fakturu č. , hodnota, ze dne 4. 7. 2016 znějící na částku 275 014 Kč s DPH ve výši 21 %, tj. 57 753 Kč, fakturu č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2016 znějící na částku 194 652 Kč s DPH ve výši 21 %, tj. 40 877 Kč a fakturu č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2016 znějící na částku 215 484 Kč s DPH ve výši 21 %, tj. 45 252 Kč, čímž neoprávněně uplatnil ve zdaňovacím období červenec 2016 odpočet DPH na vstupu ve výši 143 882 Kč a takto jednal přesto, že si byl plně vědom skutečnosti, že nikdy nedošlo k předmětu plnění uvedenému na předmětných fakturách, stejně jako skutečnosti, že nikdy nedošlo k jejich úhradě, a to s cílem zkrátit za zdaňovací období červenec 2016 daň na DPH, čímž poškodil rozpočet České republiky o částku v celkové výši 143 882 Kč. Pro tento skutek podalo Okresní státní zastupitelství v Olomouci dne 9. 5. 2022 vůči žalobci obžalobu pod č.j. , spisová značka, . Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27.2.2023, č.j. , spisová značka, byl žalobce zcela zproštěn obžaloby ve smyslu ust. § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), neboť skutek popsaný v obžalobě není trestným činem. V neprospěch žalobce podal státní zástupce proti shora označenému zprošťujícímu rozsudku odvolání, o němž Krajský soud v , adresa, – pobočka v Olomouci rozhodl tak, že odvolání státního zástupce ve vztahu k žalobci zamítl, a to rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka , adresa, ze dne 22. 11. 2023, č.j.: , spisová značka, , který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 22. 11. 2023. Žalobce se zúčastnil pouze prvního hlavního líčení, kde byl vyslechnut, poté již hlavní líčení probíhala s jeho souhlasem bez jeho účasti. Matka žalobce , jméno FO, byla vyslechnuta v dané věci jako svědkyně mimo hlavní líčení dne 17. 10. 2022, u hlavního líčení konaného dne 19. 1. 2023 využila svého práva a k věci nevypovídala. Poté spolu se žalobcem opustili jednací síň.

6. Z žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze dne 12. 3. 2024 a z potvrzení o odeslané zprávě, že žalobce dopisem ze dne 12. 3. 2024 podal u žalované žádost o náhradu škody ve výši 83 973,153 Kč a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 60 000 Kč, tedy ve výši 2 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání. Obě újmy měly žalobci vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, skutečná škoda představovala náklady vynaložené na obhajobu žalobce v tomto trestním řízení.

7. Z dopisu ze dne 12. 3. 2024, že žalovaná potvrdila žalobci, že v tento den obdržela jeho žádost týkající se věci projednávané před Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. , spisová značka, .

8. Ze stanoviska žalované ze dne 27. 8. 2024, že dopisem ze dne 27. 8. 2024 uznala žalovaná nárok žalobce na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby v předmětném trestním řízení ve výši 83 759,78 Kč. Pokud se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč, pak žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání na základě usnesení , právnická osoba, , KŘP Olomouckého kraje, Územní odbor , adresa, , Oddělení hospodářské kriminality ze dne 14. května 2021, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, došlo k porušení práva žalobce být trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Tvrzená nemajetková újma však musí být žalobcem prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledává, když žalobce žádné konkrétní zásahy do osobního života netvrdí a omezuje se pouze na obecná konstatování, která však neprokazuje. Žalovaná proto uvádí, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné. Satisfakci v peněžité formě proto žalovaná žalobci nepřiznala.

9. Z výpisů z obchodního rejstříku, že žalobce je od 8. 6. 2018 jednatelem a společníkem společnosti , právnická osoba, která je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně v oddílu C, vložce , Anonymizováno, jako společnost s ručením omezeným, žalobce je dále od 17. 12. 2020 jediným společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, , která je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně v oddílu C, vložce 120356 jako společnost s ručením omezeným.

10. Z účastnické výpovědi žalobce, že má s rodiči rodinou firmu, firmu založili rodiče a fungují na trhu již 32 let. Trestní stíhání se ho značně dotklo, a to jednak v rovině pracovní a podnikatelské, kdy je jednatelem v mnoha společnostech, a měl velkou obavu, že pokud by došlo k odsouzení jeho osoby, nemohl by nadále činnost jednatele vykonávat. Neměl to komu předat. Měl spuštěno několik projektů jak developerských, tak dotačních. Jeho firma dodává rodinné domy ke koncovým zákazníkům. Lidé jim platí vysoké zálohy a musí v ně mít důvěru. K dotazu, zda v období trestního stíhání přišel žalobce o nějakého zákazníka, žalobce uvedl, že v jednom případě druhou etapu jedné akce raději zrušil, byla to zakázka pro obec , adresa, východ, a podmínkou bylo, že mu ani není známo, že by proti němu bylo vedeno trestní stíhání, resp. bylo to naformulováno v podmínkách výběrového řízení. V době, kdy se do výběrového řízení hlásil, ještě nebyl trestně stíhán. , právnická osoba, vyhrál, ale poté bylo zahájeno jeho trestní stíhání, takže celou akci zrušil a smlouvu s firmou neuzavřel. Žalobce dále uvedl, že mu byla potvrzena dotace na úsporu energií, kterou chtěl použít na revitalizaci areálu v , adresa, , ale pak se areál převedl na sestru, a ne na něho, a se sestrou začaly být problémy a on tedy dotaci zrušil, protože jednou z podmínek bylo, že musí být buď majitelem areálu, nebo musí mít k areálu na 5 let zajištěný nějaký smluvní vztah, tzv. dobu udržitelnosti. Finanční objem dotace byl cca 40 % z cca 25 000 000 Kč. Jeho rodiče nabyli v devadesátých letech více areálů, mimo jiné i areál bývalého JZD v , adresa, , který v podstatě užíval žalobce ke svému podnikání, s rodiči podnikal asi od roku 2001. Areál v , adresa, si upravil pro výrobu dřevostaveb. Jelikož do areálu investoval, chtěl, aby se nějak vypořádaly majetkové vztahy a začali s rodiči jednat o tom, že by mu areál v , adresa, darovali, o darování areálu v , adresa, se začali bavit asi od roku 2018, protože v tu dobu do areálu investoval peníze. S rodiči se domluvil tak, že jim postaví dům a oni mu na oplátku areál v , adresa, převedou. Potom ovšem začalo jeho trestní stíhání a rodiče měli obavu mu areál převést, protože za dobu svého podnikání již zažili od státu dost křivd a měli strach, že by mohl o areál přijít. Rodiče zažili řadu situací, kdy jim podvodné firmy něco prodaly a oni pak byli voláni k vyjádření ze strany policie ČR. Rodiče mu tedy v ten moment nedůvěřovali, a proto se v rámci rodiny domluvili tak, že areál v , adresa, převedou darem na jeho sestru, která již dlouhodobě žila a podnikala v Rakousku, a sestra to po skončení trestního stíhání převede darem zpátky na žalobce. Žalobce se dále vyjadřoval ke svému podnikání a k dotazu, zda do roku 2021 řešil v rámci svého podnikání nějaký významný problém, uvedl, že ano, byly tam nějaké křivdy, v jednom případě např. křivda ze strany PČR. Žalobce obchodoval s Bazošem, kupoval tam stroje a technologie a koupil tam vysokozdvižný vozík, po roce se ukázalo, že prodejce ho měl půjčený a žalobci jej prodal, žalobce to tehdy stálo asi 250 000 Kč. Jinak j měli problémy v řadě případů nákupu řeziva, kdy to kupovali od různých firem, které byly v problémech a rodiče to museli vysvětlovat na policii. V jednom případě koupili od leasingovky kradené auto. K dotazu, jakým způsobem a zda to ovlivnilo jejich podnikání, žalobce uvedl, že je v nich ta křivda. V případě trestního stíhání, které je předmětem tohoto řízení, bylo ve hře i to, že žalobce zaplatí peněžitý trest a odsouzení bude zahlazeno, ale žalobce na to nechtěl přistoupit, protože měl v sobě z důvodu minulých křivd vzdor. Žalobce byl v minulosti trestně stíhán a mělo se to týkat právě toho kradeného auta, kdy mělo jít o nějakou legalizaci výnosu z trestné činnosti. K dotazu, zda se trestní stíhání netýkalo padělání veřejné listiny, když to vyplývá z opisu rejstříku trestu, žalobce uvedl, že to zamotali policajti a on neměl dobrého právníka, a proto vyvázl s podmínkou. K dotazu, jakým způsobem toto trestní stíhání ovlivnilo jeho podnikání, žalobce uvedl, že ho ovlivnilo, ale nijak dramaticky, protože v té době bylo podnikání ještě převážně na jeho rodiče. Jeho rodiče v té době věděli, že je trestně stíhán a věděli že je to nespravedlivé, a proto za ním stáli. Trestní stíhání, které je předmětem tohoto řízení, nebylo nijak medializováno, resp. žalobce tvrdil, že v nějakých novinách se objevilo jeho jméno s ohledem na pána, který v tom figuroval, ale nebyl schopen uvést, v jakých novinách a v jaké souvislosti. O jeho trestním stíhání, věděli pouze rodiče a sestra, žalobce to obchodním partnerům neříkal a tajil to.

11. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žádná konkrétní skutková tvrzení z výpovědi žalobce neučinil, neboť žalobce nebyl schopen uspokojivě vysvětlit, proč zrovna v období jeho trestního stíhání rodiče převáděli areál v , adresa, na jeho sestru, když původně měli dle tvrzení žalobce v úmyslu tento areál převést na něj a jen z důvodu jeho trestního stíhání tak neučinili. Žalobce neustále mluvil o jakési řadě majetkových transakcí, nijak však soudu neosvětlil, jak jeho trestní stíhání mělo souviset s nezískáním areálu v , adresa, . Naopak v jeho výpovědi byla řada nesrovnalostí, když nejprve uvedl, že o převodu areálu v , adresa, se s rodiči bavil již od roku 2018. Poté mimo jiné uvedl, že v momentě, kdy o převodu jednali ještě před jeho trestním stíháním, a bylo to pořád ano nebo ne, měl žalobce ve hře i tu variantu, že by areál od rodičů odkoupil, případně si pořídil něco úplně jiného a svého. Je tedy zřejmé, že předmětný areál nebyl na žalobce převeden z jiného důvodu, který nijak nesouvisel s jeho trestním stíháním, tento důvod však žalobce soudu nesdělil. Žalobce dále uvedl, že se chtěl ohledně areálu se sestrou vypořádat, avšak nakonec se to nepovedlo, jak si představoval. Sestra mu nakonec areál nepřevedla zpátky darem, ale chtěla po něm vyplatit částku 3 000 000 Kč. K opětovnému dotazu soudu, z jakého důvodu rodiče nemohli počkat s převodem areálu v , adresa, na žalobce po skončení trestního stíhání a z jakého důvodu žalobce tlačil na to, aby areál byl převeden na sestru, žalobce výslovně uvedl, že toto neumí vysvětlit. Majetkových transakcí v tu dobu byla celá řada a převod areálu v , adresa, byl v tu chvíli nějakým způsobem závislý na ostatních majetkových převodech. Žalobce uvedl, že v tu dobu už hrál s rodiči, sestrou, bankami a státem vabank a musel jednat tak, aby to mělo pro něj co nejmenší následky. Soud rovněž neuvěřil výpovědi žalobce o tom, že trestní stíhání mělo nějaký dopad na jeho vztah s matkou. Žalobce žádné konkrétní dopady na jejich vztah neuvedl, jen to, že byť matka věděla, jak se věci mají, tak obavy měla. Bylo s ní těžší jednání, nedůvěřovala mu. Chtěla mu věřit, ale měla obavu, ať to nedopadne špatně.

12. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , že je matkou žalobce. Trestní stíhání syna prožívala hrozně. Když přišla obžaloba, snášela to špatně, protože se soudy nikdy neměli žádný problém a žádné zkušenosti. Svědkyně dále uvedla, že syn nebyl v minulosti odsouzen. V rodinné firmě dělá takovou holku pro všechno, co je zrovna potřeba, částečně ve výrobě, částečně u přebírání zboží. O trestním stíhání se dozvěděla od syna, řekl jí, že je trestně stíhán pro nějaké nekalé obchody. Byla to pro ni ledová sprcha, protože se nenadála, že člověk, který nakupuje zboží v dobré víře, může být posléze obžalovaný. Mělo to dopad na jejich vztah, protože nevěděla, jak se má zachovat a měla pochyby, že něco provedl. Nicméně věřila, že se vše vysvětlí a že to půjde ke správnému konci. Byla mezi námi narušena důvěra, kdy komunikovali dál, ale šlo jen o nutnou provozní komunikaci. Musela se dostavit na výslech k soudu, na který není zvyklá. K dotazu, jak se trestní stíhání promítlo do podnikání žalobce, uvedla, že nebyla u jeho jednání a není si tedy vědoma ničeho konkrétního. K dotazu, kdo o trestním stíhání žalobě věděl, svědkyně uvedla, že jeho přítelkyně, její rodiče a zkrátka širší rodina. Jejich zaměstnanci z jejich neklidu tušili, že se něco děje. K dotazu, zda v době trestního stíhání žalobce chtěli převést nějaký majetek na žalobce, svědkyně uvedla, že ano, chtěli převést objekty v , Anonymizováno, a , adresa, na žalobce, protože zachraňovali majetek, který s manželem pořizovali. Obávali se, že by o něj v případě odsouzení žalobce mohli přijít. Objekty v Lovčicích a , adresa, byly v nějaké formě spoluvlastnictví jejího a manžela. V rámci rodiny se dohodli tak, že objekty převedou na dceru a ona je poté po skončení trestního stíhání převede zpátky na žalobce. Teď už jsou objekty převedené zpět na žalobce. K dotazu, zda převod objektů z dcery na žalobce zpět byl darem nebo za úplatu, svědkyně uvedla, že se domnívá, že dcera to převedla žalobci zpět darem. K dotazu žalované, z jakého důvodu převáděli majetek na dceru z důvodu záchrany majetku, ačkoliv se jich trestní stíhání žalobce nijak netýkalo, svědkyně uvedla, že možná se jich to netýkalo, ale oni to tak prostě cítili.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

14. Usnesením ze dne 14. května 2021, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo policejním orgánem – KŘP Olomouckého kraje, Územní odbor , adresa, , Oddělení hospodářské kriminality vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů spáchaného ve formě spolupachatelství podle ust. § 23 TZ, kterého se měl žalobce údajně dopustit tím, že společně s obžalovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. 18.5.1954, bytem , adresa, , , adresa, coby osobou fakticky ovládající a jednající za společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , v úmyslu zkrátit daňovou povinnost žalobce, registrovaného jako plátce DPH s měsíčním zdaňovacím obdobím, vystavil za tuto společnost fiktivní faktury za prodej dýhy, které si žalobce neoprávněně zahrnul do příslušného daňového přiznání k DPH, kdy konkrétně dne 24. 8. 2016 podal u Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územního pracoviště v Kyjově daňové přiznání k DPH za zdaňovací období červenec 2016, kde v rozporu s ustanovením § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neoprávněně zahrnul fiktivní daňové doklady, a to fakturu č. , hodnota, ze dne 4. 7. 2016 znějící na částku 275 014 Kč s DPH ve výši 21 %, tj. 57 753 Kč, fakturu č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2016 znějící na částku 194 652 Kč s DPH ve výši 21 %, tj. 40 877 Kč a fakturu č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2016 znějící na částku 215 484 Kč s DPH ve výši 21 %, tj. 45 252 Kč, čímž neoprávněně uplatnil ve zdaňovacím období červenec 2016 odpočet DPH na vstupu ve výši 143 882 Kč a takto jednal přesto, že si byl plně vědom skutečnosti, že nikdy nedošlo k předmětu plnění uvedenému na předmětných fakturách, stejně jako skutečnosti, že nikdy nedošlo k jejich úhradě, a to s cílem zkrátit za zdaňovací období červenec 2016 daň na DPH, čímž poškodil rozpočet České republiky o částku v celkové výši 143 882 Kč. Pro tento skutek podalo Okresní státní zastupitelství v Olomouci dne 9. 5. 2022 vůči žalobci obžalobu pod č.j. , spisová značka, . Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27.2.2023, č.j. , spisová značka, byl žalobce zcela zproštěn obžaloby ve smyslu ust. § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), neboť skutek popsaný v obžalobě není trestným činem. V neprospěch žalobce podal státní zástupce proti shora označenému zprošťujícímu rozsudku odvolání, o němž Krajský soud v , adresa, – pobočka v Olomouci rozhodl tak, že odvolání státního zástupce ve vztahu k žalobci zamítl, a to rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka , adresa, ze dne 22. 11. 2023, č.j.: , spisová značka, , který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 22. 11. 2023. Žalobce se zúčastnil pouze prvního hlavního líčení, kde byl vyslechnut, poté již hlavní líčení probíhala s jeho souhlasem bez jeho účasti. Matka žalobce , jméno FO, byla vyslechnuta v dané věci jako svědkyně mimo hlavní líčení dne 17. 10. 2022, u hlavního líčení konaného dne 19. 1. 2023 využila svého práva a k věci nevypovídala. Poté spolu se žalobcem opustili jednací síň. Žalobce dopisem ze dne 12. 3. 2024 podal u žalované žádost o náhradu škody ve výši 83 973,153 Kč a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 60 000 Kč, tedy ve výši 2 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání. Obě újmy měly žalobci vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, skutečná škoda představovala náklady vynaložené na obhajobu žalobce v tomto trestním řízení. Dopisem ze dne 27. 8. 2024 uznala žalovaná nárok žalobce na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby v předmětném trestním řízení ve výši 83 759,78 Kč. Pokud se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč, pak žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání na základě usnesení , právnická osoba, , KŘP Olomouckého kraje, Územní odbor , adresa, , Oddělení hospodářské kriminality ze dne 14. května 2021, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, došlo k porušení práva žalobce být trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Tvrzená nemajetková újma však musí být žalobcem prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledává, když žalobce žádné konkrétní zásahy do osobního života netvrdí a omezuje se pouze na obecná konstatování, která však neprokazuje. Žalovaná proto uvádí, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné. Satisfakci v peněžité formě proto žalovaná žalobci nepřiznala. Žalobce je od 8. 6. 2018 jednatelem a společníkem společnosti , právnická osoba, která je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně v oddílu C, vložce , Anonymizováno, jako společnost s ručením omezeným, žalobce je dále od 17. 12. 2020 jediným společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, , která je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně v oddílu C, vložce , Anonymizováno, jako společnost s ručením omezeným. Tvrzenou nemajetkovou újmu, která měla být způsobena nezákonným trestním stíháním, žalobce neprokázal.

15. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.

17. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle ust. § 15 zákona č. 82/1988 Sb., o odpovědnosti státu za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle ust. § 31a odst. 1, 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze shora cit. ust. § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. se podává, že se nemajetková újma napravuje bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Pokud se týká nároku na náhradu za nemajetkovou újmu, pak jeho oprávněnost je podmíněna splněním základních předpokladů odpovědnosti, a to existencí nezákonného rozhodnutí (§ , právnická osoba, nesprávného úředního postupu (§13), vznikem škodního následku (zde nemajetkové újmy) a existencí příčinné souvislosti mezi předcházejícími dvěma předpoklady. V daném případě má soud za prokázané, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , spisová značka, bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1988 Sb., a to usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobci, když sama žalovaná existenci takového nezákonného rozhodnutí konstatovala a uznala. Soud však nemá za prokázáno splnění dalšího předpokladu pro přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění, a to vznik konkrétní nemajetkové újmy na straně žalobce. Soud při posuzování nároku žalobkyně vycházel ze stávající judikatury Nejvyššího soudu, kdy např. v rozsudku ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud uvádí: „v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 pak Nejvyšší soud mimo jiné formuloval kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, kdy kromě povahy trestní věci a délky trestního stíhání jsou třetím kritériem i následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí konstatuje, že: „toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. (myšleno povaha trestní věci a délka trestního stíhání). Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. Je proto úkolem soudů, aby v každém jednotlivém řízení k tvrzení účastníků (a případným důkazním návrhům) toto zjišťovaly. Ze shora uvedeného vyplývá, že okolnosti posuzovatelné v rámci kriteria 3/ mají být v rámci kontradiktornosti řízení žalobcem tvrzeny a prokazovány (nejsou-li ovšem vskutku uznány nespornými žalovaným škůdcem ve smyslu § 120 odst. 4 o. s. ř.).“23. V daném případě žalobce tvrdil, že nemajetková újma měla spočívat obavách, že v důsledku svého odsouzení nebude nadále moct podnikat v oboru, který jej živí, tj. výroba podlah, parket a zejména pak výroba modulárních domů, a to skrze společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a společnost , právnická osoba, , IČ: , Anonymizováno, , adresa, , se sídlem , Adresa žalobce, , ve kterých byl po dobu nezákonného trestního stíhání a je jednatelem a společníkem, neboť v případě jeho odsouzení by nenaplnil podmínku bezúhonnosti ve smyslu ust. § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) a funkci jednatele obou zmíněných společností by tak nemohl nadále vykonávat. Tento dopad by byl zcela zásadním dopadem na jeho podnikání, neboť i v situaci, pokud by se mu podařilo najít za sebe na pozici jednatele náhradu, což je velmi obtížné nejen z hlediska odbornosti, ale i z hlediska důvěry a ohrožení know how, které by musel takovému jednateli předat, nepochybně by tak náhlá změna jednatele vzbudila pochybnosti u partnerů shora zmíněných obchodních společností, spolupracovníků, zákazníků a zcela jistě i finančních institucích, jejichž finanční podpora je pro podnikání a jeho rozvoj nezbytná. Žalobce však žádné konkrétní dopady do svého podnikání v tomto řízení neprokázal, když ve své účastnické výpovědi uvedl, že o jeho trestním stíhání věděli pouze rodiče a sestra, obchodním partnerům to neříkal a tajil to. Trestní stíhání žalobce nebylo nikde medializováno. Svědkyně , jméno FO, pak vypověděla, že si žádných konkrétních dopadů trestního stíhání do podnikání žalobce není vědoma. K dotazu, kdo o trestním stíhání žalobě věděl, svědkyně uvedla, že jeho přítelkyně, její rodiče a zkrátka širší rodina. Je tedy zřejmé, že za situace, kdy se o trestním stíhání žalobce jeho obchodní partneři vůbec nedozvěděli, nemohlo mít nějaký konkrétní negativní dopad do jeho podnikatelské činnosti. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalobce byl stíhán pouze za přečin nikoli výrazně společensky dehonestujícího charakteru jako je např. vražda, pohlavní zneužívání apod., jeho kauza nebyla nikde medializována a z obžaloby se podává, že jeho role byla v rámci stíhané trestné činnosti spíše podružná.

24. Pokud žalobce tvrdil, že se v důsledku trestního stíhání nemohl plnou měrou věnovat svému podnikání, své rodině, a to v důsledku stresu z nezákonného trestního stíhání a účasti na procesních úkonech v rámci trestního řízení a hlavních líčeních, pak soud uvádí, že z obsahu trestního spisu se podává, že žalobce se de facto zúčastnil pouze prvního hlavního líčení a další již probíhala s jeho souhlasem v jeho nepřítomnosti, žalobce tedy nebyl vystaven permanentnímu stresu vyplývajícímu z účasti u soudních jednání. V dané věci pak žalobce nebyl důvodně ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody, a to s ohledem na znění § 55 odst. zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, dle kterého za přečin lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Vzhledem k osobě žalobce však nebylo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v daném případě důvodné. Ostatně ani státní zástupce nepodmíněný trest odnětí svobody žalobci nenavrhoval, byť soud není návrhem obžaloby vázán. Již v obžalobě státní zástupce navrhoval žalobci pouze peněžitý trest.

25. Žalobce pak v řízení neprokázal ani další tvrzenou újmu, která měla spočívat v tom, že na něho rodiče v důsledku trestního stíhání nepřevedli areál v , adresa, a tento naopak převedli na jeho sestru, a to z popudu matky žalobce, která nechtěla, aby se na žalobce převedl majetek, když je obviněn ze spáchání trestného činu. Žalobce pak musel od sestry areál v , adresa, odkoupit zpátky. Žalobce nejprve uváděl, že o převodu areálu se s rodiči začal bavit již v roce 2018 a bylo to pořád ano nebo ne, pak dokonce zvažoval, že areál od rodičů odkoupí. , jméno FO, tedy zřejmé, že rodiče se žalobcem jednali v případě areálu v , adresa, o různých možnostech již od roku 2018 a s tímto převodem souvisela řada dalších transakcí a převodů a nějakým způsobem to souviselo s vypořádáním mezi žalobce a jeho sestrou, žalobce však ve své výpovědi mlžil a nevysvětlil soudu, jak. Žádným způsobem to však nesouviselo s trestním stíháním žalobce, když žalobce ani jeho matka nebyli schopni uspokojivě vysvětlit, proč zrovna v období jeho trestního stíhání rodiče žalobce převáděli areál v , adresa, na jeho sestru, když původně měli dle tvrzení žalobce v úmyslu tento areál převést na něj, a z jakého důvodu nemohl tento převod počkat na období po ukončení trestního řízení. Matka žalobce uvedla, že chtěli převést objekty v Lovčicích a , adresa, na žalobce, protože zachraňovali majetek, který s manželem pořizovali. Obávali se, že by o něj v případě odsouzení žalobce mohli přijít. Toto tvrzení však nedává vůbec žádný smysl, protože trestně stíhán byl žalobce a nikoli jeho rodiče, v jejichž vlastnictví areály byly, není tedy zřejmé, jakým způsobem by o ně v rámci trestního stíhání žalobce mohli přijít.

26. Svědkyně však nepotvrdila ani další tvrzení žalobce, že musel areál v , adresa, od sestry odkoupit zpět, když uvedla, že se v rámci rodiny dohodli tak, že objekty převedou na dceru a ona je poté po skončení trestního stíhání převede zpátky na žalobce. Teď už jsou objekty převedené zpět na žalobce, svědkyně se domnívá, že dcera to převedla žalobci zpět darem. Z výše uvedeného je zřejmé, že převody areálů v rámci rodiny nijak nesouvisely s trestním stíháním žalobce a žalobci kvůli tomuto žádná újma nevznikla.

27. Žalobce pak neprokázal ani tvrzení, že trestní stíhání mělo negativní dopad na vztah s jeho matkou, když ta ve své svědecké výpovědi uvedla, že nevěděla, jak se má zachovat a měla pochyby, že něco provedl. Nicméně věřila, že se vše vysvětlí a že to půjde ke správnému konci. Byla mezi nimi narušena důvěra, kdy komunikovali dál, ale šlo jen o nutnou provozní komunikaci. Svědkyně tedy neuvedla nic, co by svědčilo o natolik vzájemně narušeném vztahu matky a syna, že by z toho bylo možno dovodit vznik zásadní nemajetkové újmy.

28. Žalobce tedy neunesl své důkazní břemeno o tom, že by mu usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 5. 2021 vznikla konkrétní nemajetková újma, která by odůvodňovala poskytnutí peněžité satisfakce. Jelikož toto soud nemá za prokázáno, nezabýval se v daném případě dále ani otázkou formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb. a žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

29. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a žalobkyně byla procesně neúspěšným účastníkem řízení. Žalovaná tak má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované v daném případě sestávají z hotových výdajů v podobě cestovného k soudnímu jednání dne 24. 2. 2025 z , adresa, do Olomouce a zpět v délce 210 km za jednu cestu tam a zpět při použití automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , při průměrné spotřebě 5,1 l/ 100 km, při použití pohonných hmot motorová nafta v ceně dle vyhlášky ve výši 34,70 Kč/1 litr, tedy cestovné ve výši 1 589 Kč. Dále náklady řízení žalované sestávají z paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 900 Kč, tj. tři úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to: vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání. Žalobce je tedy povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení celkovou částku 2 489 Kč, když lhůtu k plnění soud určil dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.