20 C 232/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 32 674,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 300 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 782,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 809,83 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 182,59 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 331,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 331,65 Kč od 21. 1. 2020 do 25. 2. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 031,65 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a částku 7 592 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 224,17 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 610,62 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4 424,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 424,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 32 674,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 24. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 12 320 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 676 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a náklady za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 514 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 27 320 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 týdenních splátkách ve výši 1 518 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 2. 2019. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 1 700 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 12. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a náklady za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 408 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 18 917 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 6. 5. 2018. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 11 325 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Předmětem žaloby je z první pohledávky dlužná jistina ve výši 14 331,65 Kč, dlužný poplatek ve výši 10 750,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 809,83 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne 25. 2. 2019 do 20. 1. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 182,59 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ode dne 16. 4. 2018 do 20. 1. 2020 a dále úrok ve výši 29 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od 21. 1. 2020 do zaplacení. Předmětem žaloby je z druhé pohledávky dlužná jistina ve výši 4 424,75 Kč, dlužný poplatek ve výši 3 167,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 224,17 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne 7. 5. 2018 do 20. 1. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 610,62 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ode dne 18. 7. 2018 do 20. 1. 2020 a dále úrok ve výši 29 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

4. Ze smlouvy o zápůjčce a z tabulky umoření, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 24. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 12 320 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 676 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a náklady za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 514 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 27 320 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 týdenních splátkách ve výši 1 518 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 2. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky.

5. Ze smlouvy o zápůjčce a z tabulky umoření, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 12. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a náklady za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 408 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 18 917 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 6. 5. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek a z podacího lístku, že pohledávky za žalovanou ze smluv o zápůjčce ze dne 24. 8. 2017 a ze dne 12. 3. 2017 byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupeny na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 49 674,64 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 14. 2. 2020.

7. Z výzvy k plnění a z podacího lístku, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 11. 5. 2020 podaným na poštu dne 12. 5. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 24. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 12 320 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 676 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a náklady za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 514 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 27 320 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 týdenních splátkách ve výši 1 518 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 2. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 1 700 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 12. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a náklady za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 408 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 18 917 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 6. 5. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 11 325 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 49 674,64 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 14. 2. 2020. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 11. 5. 2020 podaným na poštu dne 12. 5. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

10. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle ust. § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

12. Podle ust. § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

13. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

23. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

24. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni řádně postoupeny na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávek, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována.

25. Žalovaná vystupovala v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím půjčky tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet půjčku. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením smluv o půjčce její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

26. Žalobkyně neprokázala, že řádně a na základě dostatečných podkladů posoudila před uzavřením smluv o zápůjčce úvěruschopnost žalované, když žádné podklady soudu nedoložila. O neunesení tohoto důkazního břemene by byla žalobkyně soudem poučena, pokud by se dostavila k nařízenému soudnímu jednání. Svou neúčastí se však této možnosti zbavila. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost obou smluv o zápůjčce jako rozporných s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

27. Nároky z těchto neplatných smluv je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně z první pohledávky (ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 8. 2017) nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč ponížené o platby žalované ve výši 1 700 Kč. Ze druhé pohledávky (ze smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 3. 2017) žalobkyni vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, nicméně žalovaná na druhou pohledávku do dnešního dne již uhradila celkovou částku 11 325 Kč, a podle názoru soudu je nutné všechny tyto platby žalované započítat na poskytnutou jistinu. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak byla žaloba žalobkyně jako nedůvodná v této části zamítnuta. Soud tedy uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

28. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 32 674,64 Kč, žalobě pak bylo vyhověno co do celkové částky 13 300 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem tak byla žalovaná a měla by tedy nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.