20 C 247/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro: výživné

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni výživné ve výši 18 500 Kč měsíčně s účinností od 29. 7. 2020 nadále, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2020 domáhala po žalovaném, aby jí platil výživné manželky ve výši 18 500 Kč měsíčně s účinností od data podání žaloby. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce]. Z manželství se jim narodily dvě děti, a to syn [jméno], [datum narození], který v červenci 2020 složil maturitní zkoušku na [ulice] škole [ulice] v [obec], a syn [jméno], [datum narození], který studuje obor technik – puškař v [obec] [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova]. Manžel od rodiny odešel, když navázal mimomanželský vztah. Manžel byl do prosince 2017 zaměstnán jako voják z povolání u Vojenského útvaru v [obec]. Vždy měl a má velmi nadstandardní příjem, protože se zúčastnil několika vojenských misí. Od ledna 2018 je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] v [obec], jezdí pravidelně na zahraniční pracovní cesty a pobírá diety. Manžel má současně příjmy z pronájmu společných nemovitostí a to domu v [obec], který pronajímá za částku 9 000 Kč měsíčně, a bytu v [obec], který pronajímá za částku 6 000 Kč měsíčně. Manžel dále pobírá vojenskou výsluhu ve výši cca 20 000 Kč měsíčně. Manžel jezdí na pravidelně na dovolené do zahraničí, dovolenou financuje i své přítelkyni a jejím dětem. Žalobkyně je zaměstnána u [právnická osoba] s. r. o. jako skladník, logistik. Její měsíční příjem je ve výši 20 600 Kč. Má náklady na dojíždění do práce ve výši 4 500 Kč měsíčně, opravy auta ji stojí 1 200 Kč Náklady spojené s bydlením jsou ve výši 4 900 Kč měsíčně, za jídlo utratí asi 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně má dále zvýšené náklady se zdravotním stavem, když trpí bipolární afektivní poruchou (těžkou formou deprese). Navštěvuje každé 2 měsíce lékaře a doplácí léky v částce 700 Kč jednou za dva měsíce. Žalobkyně musí mít klidový režim, chodí na masáže, kdy jedna stojí 250 Kč, má jich osm za měsíc. Dále absolvuje aromaterapii 3 x měsíčně v částce 1 000 Kč. Musí si dokupovat vitamíny a minerály. Zaměstnavatel žalobkyně zavádí nový účetní systém, z toho důvodu si žalobkyně musela zaplatit kurz za částku 10 000 Kč. Žalobkyně byla nucena si vzít půjčku na stěhování u [právnická osoba] ve výši 220 000 Kč, kterou splácí částkou 3 498 Kč měsíčně. Manžel blokuje peníze na společném účtu a žalobkyně k nim nemá přístup. Dne 15. 8. 2018 odeslala manželovi předžalobní výzvu k plnění, ve které ho žádala o výživné manželky ve výši 8 000 Kč měsíčně. Manžel začal po výzvě dobrovolně platit požadovanou částku, ale nyní jí tvrdí, že od července 2020 již nebude posílat nic, protože peníze potřebuje více než ona. V červenci 2020 zaslala manželovi další výzvu, kde ho žádala o výživné manželky ve výši 18 500 Kč. Žalovaný jí po této výzvě zaplatil výživné pouze ve výši 8 000 Kč. Tato částka však neodpovídá ust. § 697 obč. zák., dle kterého hmotná a kulturní úroveň obou manželů má být v zásadě stejná.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, když jí nadále platí výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně na základě jejího původního požadavku. Dne 25. 9. 2020 vydal Okresní soud v Přerově rozsudek o rozvodu manželství. [příjmení] [jméno] od října 2020 nastoupil k Armádě ČR a žalovanému tak zanikla vyživovací povinnost k tomuto synovi. S žalobkyní ukončili společnou domácnost dne 21. 12. 2017. Žalovaný je od začátku roku 2018 zaměstnán u [právnická osoba], s. r. o. v [obec], kde i bydlí. Pokud jde o vojenské mise, naposledy byl na misi v roce 2011. Veškeré příjmy z těchto misí byly spotřebovány za trvání manželství se žalobkyní mimo jiné na rodinné dovolené, koupi auta, rekonstrukci domu apod. Žalovaný nedisponuje žádnými úsporami z těchto misí. V současném zaměstnání pobírá žalovaný mzdu ve výši cca 32 000 Kč měsíčně, občas vyjíždí na pracovní cesty do zahraničí, což je mu kompenzováno dietami, které však spotřebuje v rámci cesty, když minimálně stravu si vždycky hradí sám. Dále pobírá výsluhu od Armády ČR ve výši 23 454 Kč měsíčně. Je pravdou, že pronajímá nemovitosti v SJM a že nájemné je hrazeno na jeho účet. Nájemné z domu v [obec] činí 8 000 Kč měsíčně, nájemné z družstevního bytu v [obec] činí 3 081 Kč, když nájemkyně hradí i veškeré poplatky vůči SBD v [obec]. Jiné příjmy žalovaný nemá, majetek má pouze v SJM se žalobkyní. V létě 2018 obdržel od právní zástupkyně žalobkyně výzvu k placení výživného a začal žalobkyni posílat částku 26 000 Kč měsíčně, což obnášelo výživné na manželku ve výši 8 000 Kč měsíčně, výživné na syna [jméno] ve výši 8 000 Kč měsíčně a výživné pro syna [jméno] ve výši 10 000 Kč měsíčně. Od října 2019 se domluvili, že synu [jméno] bude posílat jen 7 000 Kč měsíčně, když neudělal maturitu a tedy neměl náklady na studium a byl v evidenci ÚP, tedy došlo k ponížení částky na 25 000 Kč měsíčně. Až do 15. 4. 2020 veškeré tyto finance zasílal na účet žalobkyně, následně si oba synové stěžovali, že jim matka z toho nic nedá a oba již nabyli zletilosti, začal tedy posílat každému z nich výživné na jejich účty, tj. žalobkyni 8 000 Kč měsíčně, synu [jméno] 7 000 Kč měsíčně a synu [jméno] 10 000 Kč měsíčně. [příjmení] [jméno] naposledy zaplatil výživné v září 2020, neboť v červenci odmaturoval a od října nastoupil k Armádě ČR. Žalobkyně zcela opomněla uvést, že vedle společného majetku mají i společné závazky a že právě tyto jsou hrazeny z příjmů z pronájmu nemovitostí. Žalovaný tak splácí hypoteční úvěr u [právnická osoba] poskytnutý ve výši 1 734 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 23. 10. 2013 na koupi rodinného domu, kde splátka činí 6 828 Kč a k tomu pojištění ve výši 268 Kč měsíčně. Dále žalovaný splácí úvěr u [ulice] spořitelny poskytnutý na základě úvěrové smlouvy ze dne 25. 6. 2018 ve výši 300 000 Kč na rekonstrukci bytu v [obec], kdy měsíční splátka úvěru činí 3 950 Kč. Pokud tedy žalobkyně poukazuje na příjem žalovaného z pronájmu nemovitostí ve výši 11 081 Kč měsíčně, je třeba vzít v potaz společné výdaje ve výši 11 046 Kč, které žalovaný platí. Žalovaný žije ve společné domácnosti s přítelkyní a jejími dvěma nezl. syny v pronajatém bytě, za který platí cca 15 000 Kč měsíčně, přítelkyně pak hradí veškeré další náklady domácnosti a stravu. Není pravdou, že by financoval nadstandardní dovolené, loni byl s přítelkyní 7 dní v kempu v Chorvatsku, letos 6 dnů na [příjmení] přehradě, přičemž dovolené hradila přítelkyně, která dostala honoráře za vydané knihy. Pokud žalobkyně uvádí, že si vzala půjčku v souvislosti se stěhováním ve výši 220 000 Kč, toto je pro žalovaného zcela nová informace, neboť již cca rok jednají o možnosti majetkového vypořádání dohodou a nikdy se žalobkyně o této půjčce nezmínila. Taktéž žalovanému není zřejmé, na co by v rámci stěhování měla potřebovat takovou částku, když stěhování žalovaný komplet zajišťoval, hradil komplet rekonstrukci bytu, do kterého se žalobkyně se syny chtěla nastěhovat, a fyzicky se syny stěhovali vše potřebné z domu v [obec] do komplet opraveného bytu, jak si žalobkyně přála. Taktéž v rámci majetkového vypořádání žalobkyně uváděla půjčku od své matky ve zcela jiné výši, než uvádí nyní, tudíž tato její tvrzení je nutno považovat za účelová a nepravdivá. Na společném účtu, žádné společné peníze žalovaný neblokuje, žádné takové totiž nejsou, žalobkyni hradí zcela dobrovolně výživné a to ve výši dle jejího požadavku 8 000 Kč měsíčně. Požadavek na úhradu částky 18 500 Kč měsíčně tak považuje za zcela nepřiměřený a neodpovídající jeho příjmovým poměrům, zejména s ohledem na skutečnost, že životní úroveň manželů má být v zásadě stejná. V té souvislosti by žalobkyni předestřel, že ze svých příjmů 32 000 Kč + 23 545 Kč hradil výživné synům 17 000 Kč, nyní poslední měsíc 10 000 Kč a výživné manželce 8 000 Kč, tedy mu na živobytí zůstávala částka cca 30 500 Kč, resp. 27 545 Kč, což odpovídá v podstatě i měsíčním příjmům žalobkyně 20 600 Kč + 8 000 Kč, která je navíc ve výhodě, že užívá jejich společný byt (v podílovém spoluvlastnictví), a tudíž má náklady na bydlení o více než polovinu nižší než žalovaný.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 7. 2020 a z dodejky, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 13. 7. 2020 k placení výživného manželky ve výši 18 500 Kč měsíčně počínaje měsícem červencem 2020. Dopis byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 17. 7. 2020.

5. Z podstatného obsahu spisu [název soudu] sp. zn. 19 C 172/2020, že rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 14. 11. 2020, bylo manželství účastníků rozvedeno. Z rozsudku [název soudu] vyplývá, že účastníci ukončili manželské soužití v lednu 2018.

6. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], že žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 3. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném výživného rozvedené manželky ve výši 6 000 Kč měsíčně, ve věci doposud nebylo rozhodnuto.

7. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], že žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2020 se zletilý syn [jméno] domáhá po žalovaném výživného ve výši 14 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2020 nadále, když v návrhu uvádí, že žalovaný mu od května 2020 platí výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu založeného ve spisu se podává, že žalovaný platil od října 2018 částku 26 000 Kč měsíčně na účet žalobkyně označenou jako výživné [jméno], [jméno], [jméno]. Od listopadu 2019 žalovaný platil žalovaný na stejný účel částku 25 000 Kč, od května 2020 posílal žalovaný výživné synům zvlášť a žalobkyni částku 8000 Kč měsíčně až do listopadu 2020. [příjmení] [jméno] pak posílal částku 7 000 Kč měsíčně do září 2020, synovi [jméno] posílal do listopadu 2020 na výživném částku 10 000 Kč měsíčně, od prosince 2020 nadále pak částku 14 000 Kč měsíčně. Ze spisu bylo dále zjištěno, že žalovaný do 31. 12. 2020 pobíral výsluhu ve výši 23 545 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2021, č. j. 11 C 332/2020-114 bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen platit na výživu syna [jméno] částku 10 000 Kč od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020, částku 12 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2020 do 30. 11. 2020 a částku 14 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 12. 2020 nadále.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí, že žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku p. č. st. [anonymizováno], zast. plocha a nádvoří, o výměře 25 m², jehož součástí je stavba č. e. [anonymizováno], pozemku p. č. st. [anonymizováno], zast. plocha a nádvoří, o výměře 24 m², jehož součástí je stavba bez čp/če, pozemku p. [číslo] o výměře 203 m² a pozemku p. [číslo] m² o výměře 207 m², jak jsou tyto nemovité věci zapsány na [list vlastnictví] pro k. ú. [anonymizováno], [územní celek]. Účastníci dále mají v podílovém spoluvlastnictví byt [číslo] v budově [adresa] [anonymizováno] na parcele p. č. st. [anonymizována dvě slova] a podíl na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo], jak jsou tyto nemovitosti zapsány na LV [číslo] (byt) a LV [číslo] (pozemek a budova) pro k. ú. a [územní celek], přičemž každý z účastníků je vlastníkem ideálního podílu o velikosti ½. Účastníci dále mají v SJM pozemek p. č. st. [anonymizováno], zast. plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení a pozemek [parcelní číslo], zahrada, jak jsou tyto nemovité věci zapsány na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek].

9. Ze smlouvy o nájmu domu ze dne 18. 2. 2019 a z dodatku ke smlouvě o nájmu domu ze dne 20. 2. 2020, že dům účastníků [adresa] v [obec] je pronajímán na základě nájemní smlouvy ze dne 18. 2. 2019, když výš měsíčního nájemného činí od 1. 3. 2020 celkem 8 000 Kč.

10. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 30. 9. 2020, že na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 9. 2020 je pronajímán družstevní byt účastníků na adrese [adresa], když měsíční nájemné činí 4 018 Kč.

11. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 6. 2018, že účastníkům byl na základě smlouvy o úvěru ze dne 25. 6. 2018 poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč, který se účastníci zavázali splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 950 Kč.

12. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] z dodatku ke smlouvě ze dne 23. 7. 2020 a z oznámení o výši splátky ze dne 8. 9. 2020, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 23. 10. 2013 byl účastníkům poskytnut hypoteční úvěr ve výši 1 733 490 Kč, aktuální měsíční splátka úvěru je s účinností od 25. 9. 2020 ve výši 6 828 Kč.

13. Ze zprávy zaměstnavatele žalobkyně [právnická osoba] s. r. o., že žalobkyně měla v období od srpna 2020 do října 2020 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 19 544 Kč.

14. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] – [právnická osoba], že žalovaný měl v období od července 2020 do října 2020 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 32 749 Kč.

15. Z účastnické výpovědi žalobkyně, že žalovaný ze společné domácnosti odešel v roce 2018, ona v té době bydlela se syny v rodinném domě v [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Po roce se z domu odstěhovala do bytu v [obec], na adrese Za parkem [adresa], aby zajistila synům lepší schůdnost do školy. [ulice] náklady na bydlení činí částku 2 000 Kč, kterou odvádí správě domu, dále platí 2 500 Kč měsíčně na elektřinu, 2 500 Kč měsíčně plyn, 219 Kč měsíčně pojištění domácnosti, 550 Kč měsíčně internet a TV. V době od 29. 7. 2020 do 14. 11. 2020 byla zaměstnána u spol. [anonymizováno] – [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem okolo 19 000 Kč měsíčně čistého. Měla dále náklady na dojíždění autem do zaměstnání z [obec] do [obec] ve výši 6 000 Kč měsíčně. [příjmení] [jméno] pobíral od žalovaného výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, chodilo to na jeho účet. [příjmení] [jméno] pobíral výživné ve výši 10 0000 Kč měsíčně. Oba synové bydlí s ní, syn [jméno] v roce 2019 neudělal na první pokus maturitní zkoušku, další pokus měl až v červnu 2020. Ten rok dělal soukromou jazykovou školu a odpoledne pracoval na brigádách, bydlel doma. [příjmení] [jméno] studoval na střední škole [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně má se žalovaným v SJM rodinný dům v [obec], který je aktuálně pronajímán, dále mají v podílovém spoluvlastnictví byt v [obec], kdy každý vlastníme spoluvlastnický podíl o velikosti ½, v tomto bytě žije aktuálně ona se syny. Žalobkyně v říjnu 2020 konfrontovala nájemníky s tím, že příjmy z pronájmu nemovitostí pobírá pouze žalovaný a donutila je podepsat smlouvu, že ½ nájemného budou platit k jejím rukám, od listopadu 2020 je tedy k jejím rukám placeno nájemné z jedné nemovitosti ve výši 2 500 Kč měsíčně a z druhé nemovitosti ve výši 4 000 Kč měsíčně, tedy celkem částka 6 500 Kč měsíčně, tuto částku musí zdanit 15 % daní.

16. Z účastnické výpovědi žalovaného, že naposledy byl na misi v roce 2011, tato mise trvala 3 měsíce, musel se z ní předčasně vrátit, protože babička na tom byla špatně. Z misí mu žádné peníze nezůstaly, tyto peníze byly vloženy do nákupu zboží, které poté žalobkyně prodávala ve svém obchodě s dětským zbožím, když v tomto oboru nějaké období podnikala. V armádě ČR skončil k 31. 12. 2017. Od té doby dosud je zaměstnán u firmy [anonymizována dvě slova] s průměrným měsíčním příjmem asi 34 000 Kč. Dále v rozhodném období pobíral vojenskou výsluhu ve výši asi 24 000 Kč měsíčně. Dále v rozhodném období měl příjmy z pronájmu bytu ve výši 3 000 Kč měsíčně, a z pronájmu domu v Týně ve výši 8 000 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje činí splátky společné hypotéky ve výši 7 000 Kč měsíčně, tuto hypotéku splácí výlučně žalovaný, bez přispění žalobkyně. Dále si ještě za trvání manželství vzali spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč, který v té době splácel měsíční splátkou ve výši 4 000 Kč měsíčně. Tento úvěr byl vzat na opravy bytu, kde nyní bydlí žalobkyně. Žalovaný bydlí v podnájmu v [obec] s přítelkyní a jejími 3 syny, přítelkyně má vyživovací povinnost ke čtyřem dětem. Přítelkyně má měsíční příjmy cca 50 – 60 000 Kč. Za podnájem platí 11 000 Kč měsíčně a dále energie ve výši asi 3 000 Kč měsíčně. Náklady na byt platí žalovaný a přítelkyně kupuje jídlo a platí další nepravidelné výdaje. V rozhodném období měl vyživovací povinnost k žalobkyni, na kterou platil 8 000 Kč měsíčně, k synu [jméno] na kterého do září 2020 platil 7 000 Kč měsíčně, a k synu [jméno], na kterého platil 10 000 Kč měsíčně. V rozhodném období nebyli s přítelkyní na žádné zahraniční dovolené. Strávili asi 2 – 3 noci v kempu, kdy vyzvedávali syna přítelkyně z nějakého sportovního soustředění na [anonymizováno], tak tam přijeli o den dřív, aby si to tam prohlédli. Pak byli s přáteli na pětidenní dovolené na přehradě [anonymizováno]. Vše, co se platilo v souvislosti s těmito dovolenými, platila přítelkyně. Pokud se týká tvrzení žalobkyně, že zval syny na nákladné akce, tak se jednalo o akce v rámci jeho pracovní profese, kdy testovali radiostanice, a proto potřebovali vrtulníky. Bral si syny na pomoc a vše zaplatila firma. To, že stříleli a létali ve vrtulníku, bylo něco navíc pro ně a pro žalovaného to navíc byl čas, který takto mohli strávit společně. Nejedná se tedy o žádný drahý koníček, který by financoval ze své kapsy. Pokud se týká tvrzení žalobkyně o tom, že jezdí drahými auty, tak na tyto akce používal služební auto, které vždy ve firmě naložil a jel vyzvednout syny do [obec], měl to povolené i ve firmě. Kluci byli braní jako takoví brigádníci, kteří jim pomáhali. Někdy za to dostali i zaplaceno. Pokud se týká tvrzení o drahých brýlích, tak jelikož se mu zhoršil zrak, musel si pořídit brýle. Pořídil si dvoje – jedny jen na čtení, které stály 7 000 Kč a druhé potřebuje v rámci své pracovní činnosti, jedná se o multifokální brýle a jelikož je potřebuje v rámci své práce, kdy často školí vojáky, tak chtěl, aby byly trošku sportovní a nenápadné a nechal si udělat speciální obroučky. Tyto brýle stály 22 000 Kč. Příjmy z pronájmu nemovitostí pobíral sám do listopadu 2020, poté se tyto příjmy začaly dělit mezi něj a žalobkyni, ale dluhy platí on sám. Je členem aktivní vojenské zálohy, ale v rozhodném období neměl z tohoto členství žádné příspěvky. K dotazu, zda někdy byl se svou přítelkyní na nějaké luxusní dovolené, žalovaný uvedl, že za 4 roky, co jsou spolu, byli 2x v [země] a 2x v [země]. V případě [země] se jednalo o 7 denní dovolenou, kdy bydleli v kempu. V případě [země] se jednalo o víkendový pobyt, kdy byli ubytování v soukromí. Ta druhá dovolená v Chorvatsku proběhla letos a bylo to poprvé, kdy na ni nějak přispěl, jinak to vždy platila přítelkyně. Výživné manželce platil od léta 2018 a nevzpomíná si, že by ho někdy vyzvala, že chce vyšší výživné. K dotazu, zda se někdy žalobkyně zajímala o placení společných závazků z manželství, žalovaný uvedl, že ne. Když ji na to upozornil, řekla mu, že všechny peníze bere on, tak ať to platí. Poté, co si rozdělili příjmy z nájemného, mu měla žalobkyně dávat ½ na splátku hypotéky, žalobkyně mu přispěla na tyto splátky 2x a poté přestala.

17. Z fotografií z období léta 2020, že žalovaný byl se svou přítelkyní v červenci 2020 na pár dní na [anonymizováno] a na přehradě [anonymizováno].

18. Soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí v dané věci z listin označených jako vyjádření syna [jméno] [celé jméno žalovaného] a syna [jméno] [celé jméno žalovaného], když z těchto vyjádření není vůbec zřejmé, kdo je psal, vyjádření nejsou nikým podepsána a informace uvedené v nich jsou navíc pro posouzení dané věci irelevantní.

19. Soud dále nečinil žádná skutková zjištění z fotografií z roku 2019, protože tyto se netýkaly období, které je předmětem přezkumu v tomto řízení. Navíc fotografie z demonstrace na Letné či z koncertu nijak nevypovídají o životní úrovni žalovaného.

20. Soud zamítnul důkazní návrh žalobkyně na svědeckou výpověď syna účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného], když z již provedených důkazů má skutkový stav spolehlivě prokázán a vzhledem k zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení se tento důkazní návrh jeví jako nadbytečný.

21. Soud dále uvádí, že účastnickou výpověď žalobkyně hodnotil v některých bodech jako účelovou a nečinil z ní žádná skutková zjištění, a to zejména ohledně tvrzení žalobkyně o tom, že jí žalovaný v rozhodném období neplatil žádné výživné, částku 8 000 Kč měsíčně jí žalovaný přestal platit v červnu 2020. Poslal jí email, že peníze potřebuje pro svou potřebu. Ke společným účtům neměla přístup, když tyto byly zablokovány. Toto tvrzení žalobkyně se v kontextu dalších provedených důkazů ukázalo jako nepravdivé, když z výpisů z účtů založených v připojeném spise OS [obec] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaný platil žalobkyni výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně až do listopadu 2020. Žalobkyně navíc nedoložila žádný e-mail, ze kterého by vyplývalo, že jí žalovaný v červnu 2020 odmítl výživné platit.

22. Stejně tak se ukázalo nepravdivým tvrzení žalobkyně o tom, že nemá stejnou životní úroveň jako manžel. Žalobkyně uvedla:„ Chtěla jsem tuto životní úroveň předtím, avšak neměla jsem peníze na to se soudit, nyní jsem si na výlohy právníka vzala půjčku. Svou roli sehrálo i to, že jsem do té doby nesledovala aktivity mého manžela. Poté mě však přátelé upozornili, že na FB jsou fotky z dovolených, manžel bere moje syny na letiště do [obec] létat, nevím, jestli má toto jako benefit z toho, že byl dřív v armádě nebo to musí platit, manžel si užívá život, jezdí v drahých autech a já počítám rohlíky.“ 23. Tvrzení žalobkyně o vysoké životní úrovni žalovaného, o drahých koníčcích a nákladných zahraničních dovolených nebyla prokázána. Žalovaný uvedl, že pokud bral syny létat, jednalo se o akci v rámci jeho pracovní náplně a vše financovala firma, kde je žalovaný zaměstnán. Žalovaný byl v létě roku 2020 na dovolených na území České republiky, pokud byl předtím s přítelkyní v zahraničí, jednalo se o dovolenou v [země], kde byli ubytovaní v kempu. Pokud je soudu známo, takovýto způsob dovolené si běžně dopřává řada českých občanů i s průměrnými příjmy a nejedná se o nic mimořádně nákladného či nadstandardního.

24. Rovněž tvrzení žalobkyně o tom, jakou částku jí zletilí synové přispívají na domácnost a co vše jim ona kupuje, soud posoudil jako nevěrohodná. Žalobkyně nejprve uvedla, že syn [jméno] jí nepřispívá na domácnost skoro nic a poté uvedla, že jí posílá na účet částku 5 400 Kč měsíčně. K dotazu, co si syn [jméno] platil z částky 4 600 Kč, která mu zbývala poté, co jí odvedl částku 5 400 Kč na její účet v červenci a srpnu 2020, žalobkyně uvedla, že si platil jídlo a oblečení. K dotazu, proč jí syn [jméno] v rozhodném období nepřispíval nic na domácnost, žalobkyně nakonec uvedla, že jí přispíval, výdaje na jídlo a oblečení si hradil sám a doma jen přespal. Od 1. 10. 2020 nastoupil k armádě ČR. [příjmení] [jméno] si na brigádě vydělával pouze 12 000 Kč měsíčně. K dotazu, z jakého důvodu jí syn [jméno] nepřispíval žádnou částkou na bydlení, když uvedla, že si na brigádě vydělal 12 000 Kč měsíčně a dále pobíral od žalovaného výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, žalobkyně uvedla, že v září 2020 již žádné výživné nepobíral, poslední výživné dostal v srpnu 2020. Přispíval jí na bydlení měsíčně částkou 1 000 Kč. K dotazu, proč předtím uvedla, že jí ničím na bydlení nepřispěl, žalobkyně uvedla, že dělal nákupy. Žalobkyně tedy o příspěvcích svých zletilých synů, kteří s ní bydleli ve společné domácnosti a od žalovaného pobírali výživné, tzv.„ mlžila“ a soud neshledal její výpověď ve výše uvedených bodech jako věrohodnou. Soud tedy v této části z účastnické výpovědi žalobkyně neučinil žádná skutková zjištění.

25. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

26. Účastníci ukončili manželské soužití a vedení společné domácnosti v lednu 2018, když se žalovaný odstěhoval. Rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 14. 11. 2020, bylo manželství účastníků rozvedeno. Žalobkyně bydlí se svými dvěma zletilými syny v bytě v podílovém spoluvlastnictví účastníků v [obec], na adrese [anonymizována dvě slova] [adresa] [ulice] náklady na bydlení činí částku 2 000 Kč, kterou odvádí správě domu, dále platí 2 500 Kč měsíčně na elektřinu, 2 500 Kč měsíčně plyn, 219 Kč měsíčně pojištění domácnosti, 550 Kč měsíčně internet a TV. V době od 29. 7. 2020 do 14. 11. 2020 byla zaměstnána u spol. [anonymizováno] – [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 19 544 Kč. Měla dále náklady na dojíždění autem do zaměstnání z [obec] do [obec] ve výši 6 000 Kč měsíčně. [příjmení] [jméno] pobíral od žalovaného výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, chodilo to na jeho účet. [příjmení] [jméno] pobíral výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně pobírala do listopadu 2020 od žalovaného výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně.

27. Žalovaný byl naposledy na misi v roce 2011, tato mise trvala 3 měsíce, musel se z ní předčasně vrátit, z misí mu žádné úspory nezůstaly. V armádě ČR skončil k 31. 12. 2017. Od té doby dosud je zaměstnán u firmy [anonymizováno] – [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 32 749 Kč. Dále v rozhodném období pobíral vojenskou výsluhu ve výši 23 545 Kč měsíčně. Dále v rozhodném období měl příjmy z pronájmu bytu ve výši 4 018 Kč měsíčně a z pronájmu domu ve výši 8 000 Kč měsíčně. Splácí společné závazky vzniklé za trvání manželství se žalobkyní a to závazek ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 6. 2018, kdy měsíční splátka úvěru činí 3 950 Kč a závazek ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] kdy měsíční splátka úvěru činí 6 828 Kč. Žalovaný bydlí v podnájmu v [obec] s přítelkyní a jejími 3 syny, přítelkyně má vyživovací povinnost ke čtyřem dětem. Přítelkyně má měsíční příjmy cca 50 – 60 000 Kč. Za podnájem se platí 11 000 Kč měsíčně a dále energie ve výši asi 3 000 Kč měsíčně. Náklady na byt platí žalovaný a přítelkyně kupuje jídlo a platí další nepravidelné výdaje. V rozhodném období měl vyživovací povinnost k žalobkyni, na kterou platil 8 000 Kč měsíčně, k synu [jméno] na kterého do září 2020 platil 7 000 Kč měsíčně, a k synu [jméno], na kterého platil 10 000 Kč měsíčně. V rozhodném období nebyli s přítelkyní na žádné zahraniční dovolené. Strávili asi 2 – 3 noci v kempu, kdy vyzvedávali syna přítelkyně z nějakého sportovního soustředění na [anonymizováno], tak tam přijeli o den dřív, aby si to tam prohlédli. Pak byli s přáteli na pětidenní dovolené na přehradě [anonymizováno]. Vše, co se platilo v souvislosti s těmito dovolenými, platila přítelkyně. Pokud se týká tvrzení žalobkyně, že zval syny na nákladné akce, tak se jednalo o akce v rámci jeho pracovní profese, kdy testovali radiostanice, a proto potřebovali vrtulníky. Bral si syny na pomoc a vše zaplatila firma. To, že stříleli a létali ve vrtulníku, bylo něco navíc pro ně a pro žalovaného to navíc byl čas, který takto mohli strávit společně. Nejedná se tedy o žádný drahý koníček, který by financoval ze své kapsy. Pokud se týká tvrzení žalobkyně o tom, že jezdí drahými auty, tak na tyto akce používal služební auto, které vždy ve firmě naložil a jel vyzvednout syny do [obec], měl to povolené i ve firmě. Synové byli braní jako brigádníci, kteří jim pomáhali. Někdy za to dostali i zaplaceno. Pokud se týká tvrzení o drahých brýlích, tak jelikož se mu zhoršil zrak, musel si pořídit brýle. Pořídil si dvoje – jedny jen na čtení, které stály 7 000 Kč a druhé potřebuje v rámci své pracovní činnosti, jedná se o multifokální brýle a jelikož je potřebuje v rámci své práce, kdy často školí vojáky, tak chtěl, aby byly trošku sportovní a nenápadné a nechal si udělat speciální obroučky. Tyto brýle stály 22 000 Kč. Příjmy z pronájmu nemovitostí pobíral sám do listopadu 2020, poté se tyto příjmy začaly dělit mezi něj a žalobkyni, ale dluhy platí on sám. Je členem aktivní vojenské zálohy, ale v rozhodném období neměl z tohoto členství žádné příspěvky. Se svou přítelkyní nikdy nebyl na luxusní dovolené, byli 2 x v [země] a 2 x v [země]. V případě [země] se jednalo o 7 denní dovolenou, kdy bydleli v kempu. V případě [země] se jednalo o víkendový pobyt, kdy byli ubytování v soukromí.

28. Účastníci mají v podílovém spoluvlastnictví byt [číslo] v budově [adresa] [anonymizováno] na parcele p. č. st. [anonymizována dvě slova] a podíl na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo], jak jsou tyto nemovitosti zapsány na LV [číslo] (byt) a LV [číslo] (pozemek a budova) pro k. ú. a [územní celek], přičemž každý z účastníků je vlastníkem ideálního podílu o velikosti ½. Účastníci dále mají v SJM pozemek p. č. st. [anonymizováno], zast. plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení a pozemek [parcelní číslo], zahrada, jak jsou tyto nemovité věci zapsány na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek].

29. Dle ust. § 697 odst. 1, 2 občanského zákoníku manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

30. Soud po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů ve smyslu shora označených zákonných ustanoveních dospěl k přesvědčení, že žalobě nelze vyhovět. Jelikož se žalobkyně domáhala výživného manželky s účinností od podání žaloby, přezkoumával soud období od podání žaloby, tj. od 29. 7. 2020 až do právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. do 14. 11. 2020. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že žalovaný měl v tomto období výrazně vyšší životní úroveň než ona. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 32 749 Kč, dále pobíral vojenskou výsluhu ve výši 23 545 Kč. Celkové příjmy žalovaného tak byly ve výši 56 294 Kč, z této částky žalovaný měsíčně posílal na výživné pro syny a pro žalobkyni částku 26 000 Kč, z toho výživné pro žalobkyni činilo 8 000 Kč měsíčně. Žalovanému tak zůstala částka 30 294 Kč. K příjmům žalovaného z pronájmu společných nemovitostí soud nepřihlížel, neboť z těchto příjmů žalovaný hradí společné závazky účastníků, na jejichž úhradu žalobkyně nijak nepřispívá.

31. Žalobkyně měla v rozhodném období čistým měsíční průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 19 544 Kč, dále pobírala výživné manželky ve výši 8 000 Kč měsíčně, tedy celkové měsíční příjmy žalobkyně činily v rozhodném období 27 544 Kč. Dále je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že žalobkyně bydlí v bytě, který je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, za jehož užívání žalovanému nic neplatí, přestože tento byt užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, žalovaný bydlí v nájmu a má tak s bydlením zvýšené náklady. Tvrzení žalobkyně o nadstandardním životním stylu žalovaného nebyla prokázána. Za situace, kdy bylo prokázáno, že životní úroveň obou účastníků byla v rozhodném období v zásadě stejná, soud žalobu neshledal jako důvodnou a v plném rozsahu ji tak zamítl, když má za to, že žalovaným již poskytované výživné ve výši 8 000 Kč je plně dostačující.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl procesně plně úspěšným účastníkem a žalobkyně tak má povinnost nahradit mu účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalovaného odměna advokáta ve výši 18 900 Kč, tj. za 5 úkonů právní služby – převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 30. 8. 2021 a účast na jednání dne 18. 10. 2021, které přesáhlo dvě hodiny, dle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 780 Kč za jeden úkon právní služby.

33. Dle ust. § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění. Předmětem řízení bylo výživné ve výši 18 500 Kč měsíčně za období od 29. 7. 2020 do 14. 11. 2020, tj. výživné za červenec 2020 činilo částku 2 467 Kč, výživné za měsíce srpen až říjen 2020 částku 55 500 Kč a výživné za polovinu listopadu 2020 by činilo 8 633 Kč, při součtu všech těchto plnění vyjde jako tarifní hodnota částka 66 600 Kč Náklady řízení dále představuje paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalovaného ve výši 5 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 4 284 Kč, neboť právní zástupce žalovaného je plátcem DPH. Žalobkyně je tedy povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení celkovou částku 24 684 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).