20 C 248/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 27 764 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 386 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 386 Kč od 27. 6. 2017 do zaplacení a částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 27. 6. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 361 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 142,99 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 863,03 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 9 666 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 666 Kč od 16. 5. 2017 do 26. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 280 Kč od 27. 6. 2017 do zaplacení, částku 5 017 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 923,34 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 659,06 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 5 455 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 455 Kč od 16. 5. 2017 do 26. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 455 Kč od 27. 6. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 27 764 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 24. 7. 2013 smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou půjčku částku 8 361 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 277 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 901 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 18 361 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 307 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 17. 9. 2014. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 614 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 17. 7. 2013 smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou půjčku částku 5 017 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 766 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 141 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 11 017 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 184 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 10. 9. 2014. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Předmětem žaloby je z první pohledávky dlužná jistina ve výši 9 666 Kč, dlužný poplatek ve výši 8 081 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 142,99 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ode dne 17. 9. 2014 do 15. 5. 2017, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 863,03 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ode dne 11. 9. 2013 do 15. 5. 2017 a dále úrok ve výši 19,98 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od 16. 5. 2017 do zaplacení. Předmětem žaloby je z druhé pohledávky dlužná jistina ve výši 5 455 Kč, dlužný poplatek ve výši 4 562 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 923,34 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ode dne 10. 9. 2014 do 15. 5. 2017, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 659,06 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ode dne 6. 8. 2013 do 15. 5. 2017 a dále úrok ve výši 19,98 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od 16. 5. 2017 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 24. 7. 2013 smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou půjčku poplatek ve výši 8 361 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 277 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 901 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 18 361 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 307 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 17. 9. 2014. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 614 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 17. 7. 2013 smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou půjčku poplatek ve výši 5 017 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 766 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 141 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 11 017 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 184 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 10. 9. 2014. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 byly obě pohledávky za žalovanou ze smluv o půjčce ze dne 24. 7. 2013 a ze dne 17. 7. 2013 postoupeny na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 27 764 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 15. 6. 2017. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 19. 2. 2018 podaným na poštu dne 19. 2. 2018 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ust. § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

7. Podle ust. § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni řádně postoupeny na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávek, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována.

20. Žalovaná vystupovala v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím půjčky tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet půjčku. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením smluv o půjčce její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Žalobkyně neprokázala, že řádně a na základě dostatečných podkladů posoudila před uzavřením smluv o půjčce úvěruschopnost žalované, když žádné podklady soudu nedoložila. O neunesení tohoto důkazního břemene by byla žalobkyně soudem poučena, pokud by se dostavila k nařízenému soudnímu jednání. Svou neúčastí se však této možnosti zbavila. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost obou smluv o půjčce jako rozporných s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

22. Nároky z těchto neplatných smluv je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatných smluv. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnutých jistin ve výši 10 000 Kč a 6 000 Kč ponížených o platby žalované ve výši 614 Kč a 1 000 Kč. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení částky 9 386 Kč a částky 5 000 Kč. Soud tedy uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z těchto částek, když jejich výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

23. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.