20 C 249/2019

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní titul Ludmilou Papicovou ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela pro: rozvod manželství

I. Manželství manželů [celé jméno manželky], rozené [celé jméno manželky], [datum narození] a [celé jméno manžela], [datum narození], uzavřené dne 23. 2. 2007 v [anonymizováno], USA, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se podaným návrhem domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků je trvale a hluboce rozvrácené.

2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], že za trvání manželství se narodila nezl. [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození]. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byla nezl. [jméno] svěřena pro dobu po rozvodu manželství do péče matky a otci bylo uloženo přispívat na výživu nezletilé částkou 250 USD měsíčně.

5. Z oddacího listu, že účastníci uzavřeli manželství dne 23. 2. 2007 v [anonymizováno] v USA.

6. Z účastnické výpovědi manželky, že manželství je trvale a hluboce rozvrácené a je vyloučena možnost jeho obnovy. Za trvání manželství se narodila nezl. [jméno], manžel není pravým otcem nezl. [jméno], ale je zapsán v rodném listě. Soužití ukončili v únoru 2010, kdy se odstěhovala z USA zpátky do ČR, a od té doby manželské soužití neobnovili. Příčinou rozvratu manželství jsou rozdílné životní hodnoty manželů, dále skutečnost, že manžel nechtěl mít děti, když manželka s ním 3x otěhotněla a on trval na tom, aby šla pokaždé na potrat.

7. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

8. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 23. 2. 2007 v [anonymizováno], USA. Za trvání manželství se narodila nezl. [jméno], manžel není pravým otcem nezl. [jméno], ale je zapsán v rodném listě. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 22. 1. 2019, byla nezl. [jméno] svěřena pro dobu po rozvodu manželství do péče matky a otci bylo uloženo přispívat na výživu nezletilé částkou 250 USD měsíčně. Účastníci ukončili manželské soužití v únoru 2010, kdy se manželka odstěhovala z USA zpátky do ČR, a od té doby manželské soužití neobnovili. Příčinou rozvratu manželství jsou rozdílné životní hodnoty manželů a skutečnost, že manžel nechtěl děti.

9. Jelikož se v řízení vyskytl cizí prvek v podobě státního občanství manžela, který je státním občanem USA, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věcí, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem k tomu, že dvojstranná mezinárodní úmluva mezi Českou republikou a USA uzavřena nebyla, je nezbytné aplikovat ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním (dál také jen„ ZMPS“) Podle uvedeného ustanovení platí, že nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka je českým státním občanem, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost k projednání předmětné věci, přičemž rozhodným právem je zde české právo hmotné, a to ve smyslu ustanovení § 49 odst. 1 ve spojení s § 50 odst. 1 ZMPS.

10. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

11. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

12. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

13. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

14. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 a § 756 občanského zákoníku, když manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Ohledně nezletilého dítěte účastníků soud již pravomocně rozhodl o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu. Z účastnické výpovědi manželky soud z úřední povinnosti zjistil i příčiny rozvratu manželství spočívající v rozdílných životních hodnotách manželů a ve skutečnosti, že manžel nechtěl děti. Rozvrat manželství je podtržen skutečností, že oba účastníci manželství považují toliko za vztah formální, když spolu již od února 2010 nežijí, manžel je od té doby nekontaktní a evidentně na obnově manželského soužití nemá zájem.

15. Podle názoru soudu rozvod nebude mít ani závažné následky pro nezletilé dítě, když účastníci spolu již v době jeho narození nežili a jedná se tak o pokračování faktického stavu. Opačná skutečnost ostatně v průběhu řízení nebyla účastníky ani tvrzena. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl (výrok I. rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, ostatně účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.