20 C 249/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 13 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 800 Kč od 7. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 499,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 13 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 7. 7. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku do 6. 8. 2022 spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč. Žalovaná zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2023 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni. Předmětem žalobního nároku je jistina zápůjčky ve výši 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Ze standardních informacích o zápůjčce [anonymizováno], ze smlouvy o zápůjčce a z potvrzení o přijaté platbě, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 7. 7. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku do 6. 8. 2022 spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč.

5. Z potvrzení o přijaté platbě, že věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč dne 7. 7. 2022 na účet žalované [bankovní účet].

6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2023, z realizační smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2023, ze seznamu pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2023 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 2. 2023.

7. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 2. 2023 vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

9. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 7. 7. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytnul žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku do 6. 8. 2022 spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč. Žalovaná zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2023 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 2. 2023. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 2. 2023 vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

10. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

12. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.

21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované řádně, když ohledně posouzení úvěruschopnosti ničeho netvrdila a žádné důkazy nenavrhla. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. 118a o. s. ř., avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem v tomto směru poučena. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení ani důkazní ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

23. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

24. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byla nečinná, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

25. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 16 369,07 Kč. Žalobě bylo vyhověno co do částky 10 000 Kč a co do částky v celkové výši 6 369,07 Kč pak byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně tedy činí 61,09 % z předmětu řízení a úspěch žalované 38,91 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 22,18 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., z hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby, tj. 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a k tomu 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 252 Kč 25,18 % z této částky je pak 499,50 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 499,50 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).