20 C 257/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 15 820,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 820,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 617,95 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 742,88 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 012,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 15 820,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 8. 7. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, když splatnost poslední splátky připadala na den 8. 9. 2022. Žalovaný uhradil částku 2 000 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství. Splatnost závazku nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 8. 9. 2022. Věřiteli vzniklo v důsledku prodlení žalovaného i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 14 012,93 Kč od 9. 9. 2022 do 16. 1. 2023, tedy smluvní pokuty ve výši 1 807,67 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 14 012,93 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 256,57 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 816,99 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 294,36 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 2 507,15 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 807,67 Kč, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 14 012,93 Kč od 9. 9. 2022 do 16. 1. 2023, tedy částka 742,88 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 742,88 Kč, tedy zákonný úrok z prodlení z částky 14 012,93 Kč od 9. 9. 2022 do 16. 1. 2023.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z žádosti o úvěr a ze smlouvy o úvěru, že dne 8. 7. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, když splatnost poslední splátky připadala na den 8. 9. 2022. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má dvě vyživovací povinnosti, má měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 34 202 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 530 Kč, výdaje na placení výživného ve výši 1 700 Kč a výdaje na měsíční splátky půjček ve výši 1 593 Kč. V žádosti o úvěr je zaškrtnuto, že věřitel měl k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu.

5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu a ze seznamu pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023 odeslaným doporučeně dne 10. 2. 2023.

6. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne 24. 5. 2023 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel dne 8. 7. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, když splatnost poslední splátky připadala na den 8. 9. 2022. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má dvě vyživovací povinnosti, má měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 34 202 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 530 Kč, výdaje na placení výživného ve výši 1 700 Kč a výdaje na měsíční splátky půjček ve výši 1 593 Kč. V žádosti o úvěr je zaškrtnuto, že věřitel měl k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023 odeslaným doporučeně dne 10. 2. 2023. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

9. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

16. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádné důkazy. Pokud se týká žádosti o úvěr, pak zde věřitel vycházel pouze z tvrzení žalovaného, které si však dostatečným způsobem neověřil. Ze samotné žádosti o úvěr není vůbec zřejmé, zda věřitel měl zaškrtnuté dokumenty (výplatní pásky a pracovní smlouvu) k dispozici a pokud ano, co z těchto listiny vyplývalo. Není vůbec zřejmé, z jakého období výplatní pásky byly. I v případě, že by soud vyšel z toho, že uvedené dokumenty skutečně byly věřiteli předloženy, věřitel žádným způsobem neověřil tvrzené měsíční výdaje žalovaného. Soud byl připraven žalobkyni v tomto směru poučit dle ust. § 118a o. s. ř., nicméně žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy.

23. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ust. § § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

24. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 2 000 Kč, tedy částky 13 000 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

25. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný jakožto převážně procesně úspěšný účastník by měl právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.