20 C 259/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 27 006,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 332 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 430,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 332 Kč od 2. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 870 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 373,93 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 870 Kč od 2. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 27 006,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 19. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutou zápůjčku částku 20 043 Kč představující obchodní úrok ve výši 12 543 Kč a administrativní poplatek ve výši 7 500 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté jistiny a nákladů zápůjčky ve výši 32 043 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 29 měsíčních splátkách ve výši 1 069 Kč a v 30. splátce ve výši 1 042 Kč. Jelikož žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradil pouze částku 8 668 Kč, žalobkyně dluh ze zápůjčky ke dni 23. 10. 2017 zesplatnila. Žalovaný žalobkyni dluží částku 27 006,56 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 254 Kč, z úroku ve výši 4 898 Kč, z administrativního poplatku ve výši 2 500 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužných splátek úvěru za dobu do zesplatnění ve výši 274,36 Kč a za dobu od zesplatnění do 1. 7. 2019 (tj. zákonný úrok z prodlení z částky 18 202 Kč od 24. 10. 2017 do 1. 7. 2019) ve výši 2 530,20 Kč, celkem tedy ve výši 2 804,56 Kč. Předmětem žalobního nároku je dále smluvní pokuta v celkové výši 6 000 Kč za prodlení s úhradou splátek zápůjčky a za prodlení se zaplacením zesplatněné zápůjčky a poplatky za upomínky ve výši 550 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z ověření neplatných dokladů, z kopie OP, z výpisu z centrální evidence exekucí a z výstupu z insolvenčního rejstříku, že žalobkyně ověřila, že žalovaný není v exekuci ani v insolvenci a jeho průkaz totožnosti není veden v neplatných dokladech.

5. Z výplatní pásky a z výpisu z účtu, že žalovaný měl v únoru 2016 mzdu ve výši 15 268 Kč, v březnu 2016 ve výši 11 848 Kč. Z výpisu z účtu je dále patrné, že žalovaný v březnu 2016 čerpal postupně dodatečnou půjčku od [právnická osoba] v celkové výši 6 400 Kč a dále půjčku od [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl za období od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2016 na účtu počáteční zůstatek ve výši – 5 119,17 Kč a konečný zůstatek ve výši – 5 081,99 Kč.

6. Z rámcové smlouvy o poskytování zápůjček, ze smlouvy o zápůjčce, ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut, ze splátkového kalendáře a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě rámcové smlouvy o poskytování zápůjček dne 19. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutou zápůjčku částku 20 043 Kč představující obchodní úrok ve výši 12 543 Kč a administrativní poplatek ve výši 7 500 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté jistiny a nákladů zápůjčky ve výši 32 043 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 29 měsíčních splátkách ve výši 1 069 Kč a v 30. splátce ve výši 1 042 Kč. V čl. 8 písm. a. smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalované se splácením splátky v termínu splatnosti je žalobkyně oprávněna celou doposud neuhrazenou jistinu zesplatnit. V případě prodlení žalované s úhradou splátky či s úhradou zesplatněné jistiny je žalovaná uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle sazebníku poplatků.

7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč dne 21. 4. 2016 převodem na účet č. [bankovní účet].

8. Z vyčíslení pohledávky, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 8 668 Kč.

9. Z upomínky ze dne 8. 9. 2017 a z podacího lístku, že žalobkyně dopisem ze dne 8. 9. 2017 vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši 5 733 Kč do 23. 10. 2017 s tím, že jinak bude celý dluh zesplatněn. Dopis byl podán na poštu dne 24. 10. 2017.

10. Z dopisu ze dne 23. 10. 2017 a z podacího lístku soud zjistil, že dopisem ze dne 23. 10. 2017 prohlásila žalobkyně celou dlužnou jistinu za splatnou a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 22. 11. 2017.

11. Z předžalobní upomínky a z podacího lístku soud zjistil, že dopisem ze dne 13. 4. 2018 podaným na poštu dne 13. 4. 2018 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

12. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě rámcové smlouvy o poskytování zápůjček dne 19. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutou zápůjčku částku 20 043 Kč představující obchodní úrok ve výši 12 543 Kč a administrativní poplatek ve výši 7 500 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté jistiny a nákladů zápůjčky ve výši 32 043 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 29 měsíčních splátkách ve výši 1 069 Kč a v 30. splátce ve výši 1 042 Kč. V čl. 8 písm. a. smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalované se splácením splátky v termínu splatnosti je žalobkyně oprávněna celou doposud neuhrazenou jistinu zesplatnit. V případě prodlení žalované s úhradou splátky či s úhradou zesplatněné jistiny je žalovaná uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle sazebníku poplatků. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě ověření neplatných dokladů, výpisu z centrální evidence exekucí, výstupu z insolvenčního rejstříku, výplatní pásky a výpisu z účtu. Žalobkyně zjistila, že žalovaný není v exekuci ani v insolvenci a jeho průkaz totožnosti není veden v neplatných dokladech. Žalovaný měl v únoru 2016 mzdu ve výši 15 268 Kč, v březnu 2016 ve výši 11 848 Kč. Z výpisu z účtu je dále patrné, že žalovaný v březnu 2016 čerpal postupně dodatečnou půjčku od [právnická osoba] v celkové výši 6 400 Kč a dále půjčku od [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl za období od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2016 na účtu počáteční zůstatek ve výši – 5 119,17 Kč a konečný zůstatek ve výši – 5 081,99 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 8 668 Kč. Dopisem ze dne 23. 10. 2017 prohlásila žalobkyně celou dlužnou jistinu za splatnou a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 22. 11. 2017. Dopisem ze dne 13. 4. 2018 podaným na poštu dne 13. 4. 2018 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení částky 27 006,56 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 254 Kč, z úroku ve výši 4 898 Kč, z administrativního poplatku ve výši 2 500 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužných splátek úvěru za dobu do zesplatnění ve výši 274,36 Kč a za dobu od zesplatnění do 1. 7. 2019 (tj. zákonný úrok z prodlení z částky 18 202 Kč od 24. 10. 2017 do 1. 7. 2019) ve výši 2 530,20 Kč, celkem tedy ve výši 2 804,56 Kč. Předmětem žalobního nároku je dále smluvní pokuta v celkové výši 6 000 Kč za prodlení s úhradou splátek zápůjčky a za prodlení se zaplacením zesplatněné zápůjčky a dále poplatky za upomínky ve výši 550 Kč.

15. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

22. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

25. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

26. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 3. 2016 do 31. 3. 2016 je zřejmé, že žalovaný měl další závazky, když čerpal zápůjčky u společnosti [právnická osoba] Žalobkyně nijak neprověřila dluhové zatížení žalovaného plynoucí z těchto závazků, které jí muselo být z předloženého výpisu z účtu zřejmé. Dále z výpisu z účtu žalovaného nepochybně vyplývá, že žalovaný měl na účtu jak na začátku, tak ke konci zúčtovacího období záporný zůstatek ve výši okolo 5 000 Kč, z výpisu z účtu žalovaného je tedy zřejmé, že žalovanému žádná rezerva ke splácení dalších závazků nezůstávala. Tyto skutečnosti měly vzbudit u žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného měsíční splátky úvěru hradit. Pokud žalobkyně úvěr žalovanému přesto poskytla, postupovala v rozporu se svou zákonnou povinností řádně a úplně posoudit úvěruschopnost žalovaného.

27. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

28. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

29. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 8 668 Kč, tedy částky 3 332 Kč. Žalovaný byl poprvé žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 23. 10. 2017, kde mu byla stanovena lhůta do 22. 11. 2017, od 23. 11. 2017 je tak žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně kapitalizovaného z částky 3 332 Kč za období od 23. 11. 2017 do 1. 7. 2019 ve výši 430,63 Kč a dále běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 3 332 Kč od 2. 7. 2019 až do úplného zaplacení. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

30. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

31. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.