20 C 277/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 14 746 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 746 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 3. 2. 2021 do 3. 2. 2022, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 746 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 27. 11. 2020 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 009 Kč do 2. 2. 2021, žalovaný tak měl celkem vrátit částku 12 009 Kč. Jelikož žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil, vznikl žalobkyni rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od 3. 2. 2021 do 28. 2. 2022, tedy smluvní pokutu ve výši 2 737 Kč. Žalovaný na svůj dluh přes předžalobní výzvu žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Z výplatní pásky a z vyhodnocení žádosti [číslo] že žalobkyně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě výplatní pásky, ze které vyplynulo, že žalovaný má čistou mzdu ve výši 22 800 Kč. Z výplatní pásky není zřejmé, za který měsíc byla vystavena. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí sám, nemá děti, má náklady na bydlení ve výši 2 917 Kč, dále bylo počítáno s životním minimem ve výši 3 860 Kč a celkové životní náklady žalovaného tak byly vypočítány ve výši 6 777 Kč. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 22 000 Kč. Dále uvedl, že splácí úvěr ve splátkách ve výši měsíčně 3 000 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z kopie občanského průkazu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 11. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 0,5 % denně do 28. 12. 2020, v případě překročení doby splatnosti pak s úrokem ve výši 1 % denně z poskytnutého úvěru od data poskytnutí úvěru do zaplacení. V čl. V. smlouvy si strany sjednaly možnost prodloužení splatnosti úvěru na žádost žalovaného vždy o dalších 31 dnů.

6. Z výpisu z účtu, že žalovaný úvěr ve výši 7 000 Kč čerpal dne 27. 11. 2020 převodem na účet č. [bankovní účet].

7. Z předžalobní upomínky a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 26. 1. 2022 vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby nejpozději do sedmi dnů od doručení této výzvy, dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 26. 1. 2022.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 11. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 0,5 % denně do 28. 12. 2020, v případě překročení doby splatnosti pak s úrokem ve výši 1 % denně z poskytnutého úvěru od data poskytnutí úvěru do zaplacení. V čl. V. smlouvy si strany sjednaly možnost prodloužení splatnosti úvěru na žádost žalovaného vždy o dalších 31 dnů. Žalobkyně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě výplatní pásky, ze které vyplynulo, že žalovaný má čistou mzdu ve výši 22 800 Kč. Z výplatní pásky není zřejmé, za který měsíc byla vystavena. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí sám, nemá děti, má náklady na bydlení ve výši 2 917 Kč, dále bylo počítáno s životním minimem ve výši 3 860 Kč a celkové životní náklady žalovaného tak byly vypočítány ve výši 6 777 Kč. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 22 000 Kč. Dále uvedl, že splácí úvěr ve splátkách ve výši měsíčně 3 000 Kč. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil, proto byl dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 26. 1. 2022 vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby nejpozději do sedmi dnů od doručení této výzvy, dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 26. 1. 2022.

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

12. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

13. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

22. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

23. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

24. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

25. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když žalobkyně ověřila pouze měsíční příjem žalovaného na základě jedné výplatní pásky, nijak však nebyly prověřeny tvrzené výdaje žalovaného na bydlení, splátky úvěru atd. Žalobkyně v podstatě vycházela z pouhých tvrzení žalovaného. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli úvěr ve lhůtě splatnosti vrátit. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

26. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč a na zákonný úrok z prodlení z této částky. Žalovaný byl poprvé žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 26. 1. 2022 do sedmi dnů ode dne doručení této výzvy, která mu byla odeslána doporučeně dne 26. 1. 2022. Za normálního běhu okolností tak byla výzva žalovanému doručena následující dne, tj. 27. 1. 2022 a splatnost pohledávky tak nastala 3. 2. 2022. Ode dne následujícího, tj. od 4. 2. 2022 je tedy žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

27. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. rozsudku bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci převážně procesně úspěšný a měl by tak nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.