20 C 284/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 10 662,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 650 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 491,03 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 650 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 012,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 244,78 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 290,59 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 824,41 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 174,41 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 10 662,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 3. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 720 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 408 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 4. 2018. Žalovaná na svůj dluh uhradila do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek (14. 6. 2018) částku 350 Kč. Po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem částku 6 000 Kč vždy ve splátkách ve výši 600 Kč, kdy žalovanou byla částka 600 Kč uhrazena dne 10. 8. 2018, 10. 9. 2018, 11. 10. 2018, 10. 12. 2018, 10. 1. 2019, 11. 2. 2019, 11. 3. 2019, 12. 4. 2019, 10. 5. 2019 a 10. 6. 2019. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 9 824,41 Kč, dlužný poplatek ve výši 838,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 244,78 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 781,62 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období ode dne 15. 6. 2018 do 10. 6. 2019.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o zápůjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 3. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 720 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 408 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, ve kterém byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán doporučeně dne 13. 7. 2018.

6. Ze zákaznické karty, že věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě výpisů z účtu a výměry invalidního důchodu. Žalovaná při posouzení úvěruschopnosti uvedla v zákaznické kartě, že je svobodná, žije s rodiči, má základní vzdělání, má pravidelný měsíční příjem ve formě invalidního důchodu ve výši 4 800 Kč a ostatní příjmy ve výši 5 970 Kč. Žalovaná uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč.

7. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 3. 2020 a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 3. 2020 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

9. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 3. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 720 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 408 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, ve kterém byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán doporučeně dne 13. 7. 2018. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě výpisů z účtu a výměry invalidního důchodu. Žalovaná při posouzení úvěruschopnosti uvedla v zákaznické kartě, že je svobodná, žije s rodiči, má základní vzdělání, má pravidelný měsíční příjem ve formě invalidního důchodu ve výši 4 800 Kč a ostatní příjmy ve výši 5 970 Kč. Žalovaná uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 3. 2020 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

10. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

12. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

13. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

22. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

23. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

24. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

25. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

26. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když z karty zákazníka, kterou žalovaná vyplnila, se podává, že žalovaná byla v době poskytnutí půjčky v invalidním důchodu, kdy jejím příjmem byl invalidní důchod ve výši 4 800 Kč, žalovaná dále uvedla příjem ve výši 5 970 Kč, kdy ale není zřejmé, o jaký zdroj příjmu se jedná. Pokud se týká měsíčních výdajů žalované, tyto byly uvedeny pouze odhadem ve výši 4 000 Kč a nebyly věřitelem nijak prověřeny.

27. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

28. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč ponížené o platby žalované ve výši 6 350 Kč, tedy částky 3 650 Kč. Žalovaná byla poprvé žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu, které jí bylo odesláno doporučeně dne 13. 7. 2018, za obvyklého běhu událostí bylo oznámení žalované doručeno následující den, tj. 14. 7. 2018 a splatnost pohledávky tak nastala 24. 7. 2018. Ode dne následujícího, tj. od 25. 7. 2018 je tedy žalovaná s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 491,03 Kč, kdy se jedná o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 650 Kč (žalovaná do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 350 Kč, tj. dlužná jistina činila k datu 25. 7. 2018 částku 9 650 Kč) od 25. 7. 2018 do 10. 8. 2018 ve výši 36,18 Kč, z dlužné jistiny ve výši 9 050 Kč od 11. 8. 2018 do 10. 9. 2018 ve výši 61,8 Kč, z dlužné jistiny ve výši 8 450 Kč od 11. 9. 2018 do 11. 10. 2018 ve výši 57,77 Kč, z dlužné jistiny ve výši 7 850 Kč od 12. 10. 2018 do 10. 12. 2018 ve výši 103,88 Kč, z dlužné jistiny ve výši 7 250 Kč od 11. 12. 2018 do 10. 1. 2019 ve výši 49,57 Kč, z dlužné jistiny ve výši 6 650 Kč od 11. 1. 2019 do 11. 2. 2019 ve výši 46,93 Kč, z dlužné jistiny ve výši 6 050 Kč od 12. 2. 2019 do 11. 3. 2019 ve výši 37,36 Kč, z dlužné jistiny ve výši 5 450 Kč od 12. 3. 2019 do 12. 4. 2019 ve výši 38,46 Kč, z dlužné jistiny ve výši 4 850 Kč od 13. 4. 2019 do 10. 5. 2019 ve výši 4 850 Kč a z dlužné jistiny ve výši 4 205 Kč od 11. 5. 2019 do 10. 6. 2019 ve výši 29,06 Kč. Soud dále uložil žalované uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 650 Kč od 11. 6. 2019 až do úplného zaplacení, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

29. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

30. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.