20 C 288/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 29 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 900 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 670,94 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 639,59 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 632,21 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 632,21 Kč od 16. 1. 2021 do 26. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 732,21 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení, částku 10 700 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 421,05 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 857,90 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 240,29 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 240,29 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 19 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 18. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 2. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 7 100 Kč. Zbývá tak uhradit částku 19 000 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 632,21 Kč a z poplatku ve výši 4 367,79 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, který vypočetla za období od 28. 2. 2017 do 15. 1. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 700 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 9. 2015, na základě které poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 2. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 15 400 Kč. Zbývá tak uhradit částku 10 700 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 240,29 Kč a z poplatku ve výši 2 459,71 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, který vypočetla za období od 18. 10. 2016 do 15. 1. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o půjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 7. 9. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 2. 2017.

6. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě nájemní smlouvy a SIPO. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu, pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem ve výši 17 657 Kč, má dvě nezaopatřené děti, měsíční výdaje jsou ve výši 15 600 Kč, přičemž mimo jiné je proti němu vedena exekuce, na základě které je mu z účtu strhávána částka 2 500 Kč měsíčně.

7. Ze smlouvy o půjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 18. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč.

8. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě nájemní smlouvy a SIPO. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu, pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem ve výši 17 650 Kč, má dvě nezaopatřené děti, měsíční výdaje jsou ve výši 14 825 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, z přílohy ke smlouvě, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byly pohledávky za žalovaným z titulu smluv o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 15. 2. 2021.

10. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

12. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 7. 9. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 2. 2017. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě nájemní smlouvy a SIPO. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu, pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem ve výši 17 657 Kč, má dvě nezaopatřené děti, měsíční výdaje jsou ve výši 15 600 Kč, přičemž mimo jiné je proti němu vedena exekuce, na základě které je mu z účtu strhávána částka 2 500 Kč měsíčně.

13. Ze smlouvy o půjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 18. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě nájemní smlouvy a SIPO. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu, pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem ve výši 17 650 Kč, má dvě nezaopatřené děti, měsíční výdaje jsou ve výši 14 825 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byly pohledávky za žalovaným z titulu smluv o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 15. 2. 2021. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

14. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

16. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

22. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

26. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

27. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

28. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

29. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

30. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když řádně neprověřil tvrzené měsíční příjmy ani výdaje žalovaného. Z karty zákazníka ze dne 7. 9. 2015, kterou žalovaný vyplnil, se navíc podává, že proti žalovanému je vedena exekuce, tato skutečnost měla sama o sobě vést věřitele k větší obezřetnosti a k vyžádání dokladů ohledně poměrů žalovaného. Věřitel se však spokojil s pouhým předložením nájemní smlouvy a SIPA, což dle názoru není k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného dostačující.

31. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

32. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

33. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ponížené o platby žalovaného. V případě smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 9. 2015 byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný pak na svůj dluh uhradil částku 15 400 Kč, ohledně nároku z této smlouvy tak bylo nutno žalobu v plném rozsahu zamítnout. V případě smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 1. 2016 byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný pak na svůj dluh uhradil částku 7 100 Kč, k úhradě tedy zbývá částka 7 900 Kč. Žalovaný byl poprvé žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu, které mu bylo odesláno doporučeně dne 15. 2. 2021, za obvyklého běhu událostí bylo oznámení žalovanému doručeno následující den, tj. 16. 2. 2021 a splatnost pohledávky tak nastala 26. 2. 2021. Ode dne následujícího, tj. od 27. 2. 2021 je tedy žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

34. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

35. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.