20 C 290/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 53 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku 23 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 500 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení plnění uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že jakožto obchodní společnost se sídlem v České republice, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelských a podnikatelských úvěrů, uzavřela dne 21. 3. 2025 se žalovanou, která vystupovala jako podnikatelka, smlouvu o podnikatelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž bylo sjednáno, že celá částka bude splacena nejpozději dne 29. 5. 2025. Smlouva dále obsahovala ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, který činil 21 000 Kč za dobu od čerpání úvěru do jeho splatnosti, a rovněž ustanovení o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé jednotlivé prodlení se splátkou. Žalovaná se dostala do prodlení s pěti splátkami, čímž vznikl nárok žalobkyně na smluvní pokutu v celkové výši 2 500 Kč. Celková výše žalované pohledávky tak činí 53 500 Kč, a to bez jakýchkoli dosavadních úhrad ze strany žalované. Úvěrový vztah byl sjednán prostřednictvím online platformy www.nazivnost.cz, kde se žalovaná zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, ověřila svou totožnost prostřednictvím dokladu totožnosti, služby Bank iD nebo verifikační platby, a následně požádala o konkrétní úvěr. Po akceptaci návrhu smlouvy, která proběhla prostřednictvím zadání uživatelského jména a ověřovacího kódu zaslaného SMS zprávou, byl úvěr žalované vyplacen na její bankovní účet. Přestože žalobkyně opakovaně kontaktovala žalovanou telefonicky a následně jí dne 424. 9. 2025 zaslala předžalobní upomínku prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaná na výzvy nereagovala a svůj závazek dosud nesplnila. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud žalované uložil povinnost uhradit částku 53 500 Kč2 Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala a po celou dobu řízení zůstala vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne 26. 1. 2026 bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.3 Žalobkyně se z jednání nařízeného na den 26. 1. 2026 omluvila.4 Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 21. 3. 2025 soud zjistil, že žalobce jako společnost podepsal a žalovaná jako klient SMS zprávou podepsala text této smlouvy podle které společnost žalované poskytla úvěr výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované ve výši 30 000 Kč na dobu 70 dnů ode dne čerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru činí 1% denně, úvěr má být splacen v 5 splátkách po 6 000 Kč, pro případ prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky je uvedena ve smlouvě smluvní pokuta 500 Kč, žalovaná je ve smlouvě označena rodným číslem, identifikačním číslem a místem podnikání, ve smlouvě není uveden údaj o RPSN. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 21. 3. 2025 z účtu žalobce byla na účet , č. účtu, vyplacena částka 30 000 Kč. Z výpisu , jméno FO, soud zjisti, že dne 26. 2. 2025 byl vytvořen výpis , jméno FO, , který obsahuje identifikační údaje žalované. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2025 soud zjistil, že zástupce žalobce sepsal předžalobní výzvu adresovanou žalované. Z podacího lístku soud zjistil, že dne 26. 9. 2025 zástupce žalobce odeslal žalované doporučený dopis. Ze sdělení Komerční , jméno FO, a. s. soud zjistil, že účet číslo , č. účtu, je účtem vedeným na jméno žalované, přičemž se jedná o běžný účet. Na tento účet byla dne 21. 3. 2025 připsána platba ve výši 30 000 Kč od odesílatele , Anonymizováno, . , právnická osoba, .5 Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:6 Předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelských úvěrů. Dne 21. 3. 2025 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , kterou žalobce podepsal a žalovaná potvrdila prostřednictvím SMS zprávy. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 30 000 Kč na dobu 70 dnů s denním poplatkem 1 %, splatný v pěti splátkách po 6 000 Kč, přičemž smlouva obsahovala smluvní pokutu 500 Kč za prodlení s úhradou splátky a neobsahovala údaj o RPSN. Žalovaná byla ve smlouvě identifikována rodným číslem, IČ a místem podnikání. Téhož dne byla částka 30 000 Kč převedena z účtu žalobce na účet č. , č. účtu, . Žalobce následně dne 24. 9. 2025 zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě pohledávky doporučeným dopisem.7 Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8 Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.9 Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10 Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11 Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.12 Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13 Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14 Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.15 Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16 Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do žalovanou neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.17 Dle ustáleného názoru Nejvyššího soudu je pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, nebo ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 7/2014). Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není rozhodné, zda je určitá osoba podnikatelem (má podnikatelské oprávnění, v jiných vztazích jako podnikatel vystupuje) či jaké má s obchodními vztahy zkušenosti. Podle definice spotřebitelských smluv a spotřebitele zakotvené v ustanovení § 52 obč. zák. je naopak významným, zda v tom kterém vztahu je spotřebitel osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012). Je třeba zkoumat faktický stav věci a odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn.

II. ÚS 1176/21). Pro určení smlouvy jako smlouvy uzavřené mezi podnikateli a nikoli jako smlouvy uzavřené se spotřebitelem není proto relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci.18 Žalobce jako subjekt poskytující (výlučně) spotřebitelské úvěry tvrdí, že se žalovanou uzavřel smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalobce v řízení netvrdil a neprokázal, že žalovaná jednala v rámci své podnikatelské činnosti. Proto soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná jednala v rámci své podnikatelské činnosti. To, že ve smlouvě je uvedeno její IČ a sídlo není důvodem pro to, aby pro závazkový vztah bez dalšího byla vyloučena ustanovení z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aby tento zákon byl případně obcházen.19 V případě, že žalovaná nejednala v rámci své podnikatelské činnosti, bylo povinností žalobce před poskytnutím úvěru provést posouzení úvěruschopnosti žalované. Šlo by totiž o poskytnutí spotřebitelského úvěru, k jehož poskytování žalobce oprávněn je. Soud proto uzavírá, že smlouva ze dne 21. 3. 2025 tvrzená žalobcem je neplatná dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalované. K neplatnosti pro rozpor se zákonným ustanovením soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.20 Nadto soud uvádí, že rozhodovací praxe Ústavního soudu vyžaduje po věřiteli, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18). Žalobce by se tak nezprostil povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, ani pokud by šlo o podnikatelský úvěr.21 Nabízí se také otázka, zda by smlouva ze dne 21. 3. 2025 obstála jako platná smlouva o úvěru v případě, že by skutečně byla uzavřena podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a v situaci, že by žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované řádně. Žalobce tvrdí, že 21. 3. 2025 poskytl žalované 30 000 Kč za úplatu 21 000 Kč, když částka 30 000 Kč měla být vrácena do 29. 5. 2025, tedy za 70 dnů. Poplatek 21 000 Kč představuje úrok 365 % ročně. Úrok přesahující výši akceptovanou ještě obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017) z důvodů tam rozebraných vyšším než 60% ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 o. z. Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák. ( srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 ze dne 12. 1. 2005). Takové smluvní ujednání nemůže požívat ochrany práva podle norem práva soukromého. Vykazuje zásadní rozpor s požadavkem, aby výkon práv a povinností v soukromoprávních vztazích nebyl v rozporu s dobrými mravy. Smlouvu ze dne 21. 3. 2025 je proto na místě i pro případ, že by byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.22 Smlouvu ze dne 21. 3. 2025 tak soud posoudil jako absolutně neplatnou. Zabýval se pak otázkou, zda není na místě žalobě žalobce vyhovět z jiného důvodu. Žalobce žalované vyplatil 30 000 Kč, šlo o účet, jehož číslo je označeno jménem a příjmením žalované. Žalobce je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná doposud ničeho nevrátila. Žalobce proto může žádat plnění tohoto, co žalované vyplatil. Podle § 2991 odst. 1 o. z. byla žalovaná zavázána k úhradě částky 30 000 Kč. Ohledně této částky bylo totiž na žalované, aby vyvrátila tvrzení o tom, že pro ni částku 30 000 Kč žalobce plnil, případně tvrdila, že došlo k zániku pohledávky některým ze zákonem stanovených způsobů. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila. Neúčastí u jednání se žalovaná sama zbavila práva být soudem poučena dle § 118a o. s. ř. ve smyslu ust. § 5 o. s. ř. Soud tedy uzavírá, že dluh žalované 30 000 Kč trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení.23 Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Je v možnostech žalované plnění uhradit v uvedené lhůtě podle kritérií § 87 odst.1, 2 z. č. 257/2016 Sb., když přihlédnuto bylo k výši částky, době jejího vyplacení a skutečnosti, že žalovaná sama námitky ve vztahu k určení lhůty neuváděla.24 Nedošlo-li k platnému uzavření smlouvy, nemůže se žalobce domáhat plnění uvedených jako ujednaná ve smlouvě, tj. smluvních pokut, smluvních úroků ani smluvních poplatků. Jde o vedlejší ujednání smlouvy hlavní, jako samostatná obstát nemohou a žalobci tak nároky na úhradu těchto plnění nevznikly. Žaloba v tomto rozsahu byla zamítnuta. Žalobci s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 nemohou být přiznány ani úroky z prodlení.25 O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 57 756,55 Kč. V rozsahu 27 756,55 Kč (počítáno včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení) byla žaloba zamítnuta, co do částky 30 000 Kč pak byla žalobkyně se svojí žalobou úspěšná. Úspěch žalobkyně tak činí 51,94 % celkového předmětu řízení, úspěch žalované pak 48,06 % celkového předmětu řízení, rozdíl úspěchu a neúspěchu činí pouhá 3,88 % ve prospěch žalobkyně. Vzhledem ke skutečnosti, že poměr úspěchu a neúspěchu ve věci obou účastníků je téměř totožný, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.