20 C 291/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro 110 911,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 173,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 28 738,18 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 024,16 Kč, s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 109 966,36 Kč od 14. 9. 2021 do 12. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 109 966,36 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 109 966,36 Kč od 13. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 757,10 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 110 911,36 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj žalobní nárok odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále též jen„ banka“) se žalovaným uzavřel dne 23. 8. 2013 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru, na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který byl navýšen na částku 110 000 Kč a který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Žalovaný čerpal finanční prostředky, svoji povinnost splácet čerpaný úvěr však neplnil. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany žalovaného oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak banka přistoupila dopisem ze dne 25. 5. 2021 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ze dne 23. 9. 2021 mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 109 966,36 Kč a z poplatků ve výši 945 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 024,16 Kč, tj. úrok ve výši 22,56 % za dobu od 26. 5. 2021 do 13. 9. 2021, dále úrok 22,56 % ročně z částky 109 966,36 Kč od 14. 9. 2021 do 12. 12. 2021 a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 109 966,36 Kč od 13. 12. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 109 966,36 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Žalovaný dlužnou částku ani přes zaslanou předžalobní výzvu neuhradil.

2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] které nabylo právní moci dne 20. 1. 2023, byl žalovanému, s ohledem na skutečnost, že jeho pobyt není znám, ustanoven dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) opatrovník pro toto řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátka se sídlem [adresa].

3. Opatrovník žalovaného navrhl, aby soud žalobu zamítl, když má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, jelikož právní předchůdce žalobkyně nepostupoval řádně a s odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti žalovaného.

4. Soud učinil následující skutková zjištění: – Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [příjmení] [příjmení] [číslo] všeobecných obchodních podmínek, obchodních podmínek pro vydání a používání kreditních karet, Ceníku účinného od 1. 3. 2016, Ceníku účinného od 1. 9. 2020, protokolů o ověření úvěruschopnosti klienta, prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti, formuláře CBL, údajů klienta, kopie OP, dopisu ze dne 23. 8. 2013, souhlasu s podmínkami Smlouvy o vydání kreditní karty a protokolu o převzetí kreditní karty ze dne 5. 9. 2013 a ze dne 2. 8. 2016, protokolu o převzetí kreditní karty/pinu, dále z návrhu na uzavření Dohody o navýšení Úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou [příjmení] [příjmení] [číslo], akceptace návrhu ze dne 28. 6. 2019, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 23. 8. 2013 Smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Následně na základě uzavřené Dohody o navýšení úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou byl úvěrový limit dne 28. 6. 2019 navýšen na 110 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen„ obchodní podmínky“), Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen„ Ceník“). Dle čl. X.1 obchodních podmínek byl žalovaný povinen platit bance z vyčerpané a dosud nesplacené částky peněžních prostředků úroky, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 22,56 % ročně pro bezhotovostní transakce i pro výběr hotovosti. Dle čl. IX. 2 obchodních podmínek byl žalovaný povinen jednou měsíčně splácet dlužnou částku vzniklou čerpáním úvěru kartou, tj. vyčerpanou částku spolu s úroky a poplatky, případnými neuhrazenými platbami po splatnosti, překročením Úvěrového limitu, vždy alespoň ve výši tzv. povinné minimální splátky; výše povinné minimální splátky je stanovena jako procentní podíl z celkové dlužné částky, tj. částky vyčerpaného úvěru spolu s poplatky a úroky; výše povinné minimální splátky činila 3,2 % z celkové dlužné částky, min. 200 Kč. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen platit bance za poskytnuté bankovní služby poplatky a dále náklady spojené s vydáním a užíváním karty ve výši stanovené ceníkem. Dle čl. XVI. 2 obchodních podmínek v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky banky za žalovaným, je banka oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné Dle čl. X. 5 obchodních podmínek úroky, poplatky a vzniklé náklady banky jsou splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Poplatky a úroky jsou spláceny společně s jistinou a jsou součástí povinné minimální splátky. Pro případ porušení některé z povinností sjednaných smlouvou, zejména v případě prodlení s některou platební povinností, byla banka oprávněna požadovat okamžité splacení dluhu. Dle čl. 9 VOP se žalovaný dále zavázal hradit poplatky dle ceníku. Dle Ceníku poplatek za výzvu k zaplacení dluhu/splnění jiné smluvní povinnosti činí 500 Kč. Dále bylo účastníky ve smlouvě sjednáno cestovní pojištění, poplatek za toto pojištění dle Ceníku činil 89 Kč měsíčně. V rámci závěrečných ustanovení v čl. III. 17 VOP si strany sjednaly, že právní vztahy vzniklé mezi žalovaným a bankou se řídí právním řádem České republiky, není-li dohodnuto jinak. Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena z OP. Adresu trvalého bydliště měl žalovaný na Slovensku, jako adresa bydliště byla uvedena ul. Dolí [obec a číslo], [obec]. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím externích úvěrových registrů [spisová značka], tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Dále vycházela z příjmu 25 000 Kč, který žalovaný uvedl v žádosti, při hodnocení porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje, kontrolovala také interní black list. Žalovaný v návrhu na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty uvedl, že je svobodný, vlastní dům/byt, má úplné střední vzdělání, je podnikatel, v oboru činnosti obchod s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč. Počet vyživovaných dětí uvedl 0, měsíční splátky jiných úvěrů uvedl rovněž 0. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného v rámci schvalování žádosti o poskytnutí úvěru byla pro výpočet disponibilního příjmu použita částka 6 369 K, jakožto výdaje žadatele, přičemž se jednalo o částku platnou pro Zlínský kraj, a to dle ČSÚ – Vydání a spotřeba domácností statistiky rodinných účtů. Při schvalování banka počítala s deklarovaným příjmem 25 000 Kč. Dle sdělení banky v tomto případě žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 60 176 Kč, jak banka uvedla v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta před zvýšením úvěrového limitu k 28. 6. 2019 byl žalovaný hodnocen statusem 1. - Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb a z osobního účtu - nastavení, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 27. 8. 2013 Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] pro žalovaného. - Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaného, že představuje přehled veškerých transakcí realizovaných kreditní kartou žalovaným a obraty na účtu žalovaného za období od 5. 9. 2013 do 21. 5. 2021; ke dni 21. 5. 2021 byl konečný zůstatek účtu – 113 935,52 Kč, žalovanému byl účtován 5x poplatek za cestovní pojištění ve výši 89 Kč a dále dne 23. 2. 2021 poplatek za zaslání upomínky ve výši 500 Kč, žalovaný vyčerpal celkem částku 4 159 384,11 Kč a zaplatil částku ve výši 4 077 210,93 Kč. - Z oznámení o zesplatnění a z přehledu podacích čísel, že právní předchůdce žalobkyně dopisem dne 27. 5. 2021 prohlásil závazky ze Smlouvy o vydání kreditní karty za okamžitě splatné ke dni 25. 5. 2021 a žalovaného vyzval k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 113 935,52 Kč. - Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s. dne 29. 8. 2018, ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] a.s. jako postupníkem dne 23. 9. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 10. 2021 a z přehledu podacích čísel, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o stoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2022 postoupena společností [právnická osoba] jako postupitelem [právnická osoba] a.s. jako postupníkovi, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 12. 10. 2021. - Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 11. 2021 a seznamu odeslaných předžalobních výzev, že dopisem ze dne 26. 11. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. - Z mimořádného výpisu z účtu [číslo] soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 23. 8. 2013 Smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty, kterou převzal. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Dále dne 27. 8. 2013 uzavřela [právnická osoba] se žalovaným Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] pro žalovaného. Následně na základě uzavřené Dohody o navýšení úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou byl úvěrový limit dne 28. 6. 2019 navýšen na 110 000 Kč. Žalovaný byl povinen platit bance z vyčerpané a dosud nesplacené částky peněžních prostředků úroky, úroková sazba byla sjednána ve výši 22,56 % ročně. Současně byl žalovaný povinen platit bance za poskytnuté bankovní služby poplatky a dále náklady spojené s vydáním a užíváním karty ve výši stanovené ceníkem. Dále bylo účastníky ve smlouvě sjednáno cestovní pojištění, poplatek za toto pojištění dle Ceníku činil 89 Kč měsíčně. Za opožděné platby byla banka oprávněna žalovanému účtovat úhradu ve výši 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě dlužné částky. Dle obchodních podmínek úroky, poplatky a vzniklé náklady banky byly splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Poplatky a úroky byly spláceny společně s jistinou a byly součástí povinné minimální splátky. Žalovaný byl povinen jednou měsíčně splácet dlužnou částku vzniklou čerpáním úvěru kartou, tj. vyčerpanou částku spolu s úroky a poplatky vždy alespoň ve výši tzv. povinné minimální splátky ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, min. 200 Kč. V případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky banky, byla banka oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné. Žalovanému byl bankou poskytnut úvěrový limit ve výši 50 000 Kč, který byl následně k 28. 6. 2019 navýšen na 110 000 Kč, kdy žalovaný tento vyčerpal celkem částkou 4 159 384,11 Kč. Na předmětný úvěr zaplatil celkem částku 4 077 210,93 Kč. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím externích úvěrových registrů [spisová značka], tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Dále vycházela z příjmu 25 000 Kč, který žalovaný deklaroval v žádosti, při hodnocení porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje, kontrolovala také interní black list. Žalovaný v návrhu na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty uvedl, že je svobodný, vlastní dům/byt, má úplné střední vzdělání, je podnikatel, v oboru činnosti obchod s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč. Žalovaný neměl vyživovací povinnost ani nesplácel splátky jiných úvěrů. Do výdajů v rámci výpočtu disponibilního příjmu žalovaného byla započtena částka dle dat ČSÚ – Vydání a spotřeba domácností statistiky rodinných účtů ve výši 6 369 Kč platná pro Zlínský kraj. Před navýšením úvěrového limitu banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného opětovně prostřednictvím shora uvedených registrů a veřejných databází, kontrolovala také interní black list. V tomto případě žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 60 176 Kč, jak banka uvedla v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta před zvýšením úvěrového limitu k 28. 6. 2019 byl žalovaný hodnocen statusem 1. Žalovaný neplnil povinnost splácet čerpaný úvěr a banka tak přistoupila v souladu s obchodními podmínkami k okamžitému zesplatnění dlužné částky ke dni 25. 5. 2021, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 27. 5. 2021, v němž současně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 113 935,52 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla společností [právnická osoba] jako postupitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 9. 2021 postoupena na [právnická osoba] a.s., což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 11. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

6. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající ve státní příslušnosti žalovaného, který je dle výpisu z centrální evidence obyvatel státním příslušníkem Slovenské republiky, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věcí, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem ke skutečnosti, že [ulice] i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis, dále také jen„ Nařízení“). Podle ustanovení článku 7 odst. 1 Nařízení osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu je nárok ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena ve s žalovaným osobně v pobočce předchůdkyně žalobkyně v [obec], kde byl závazek sjednán a splněn, níže podepsaný soudu dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný soudní spor projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že si účastníci zvolili pro jejich obligační vztah rozhodným právní řád České republiky, soud případ posuzoval dle českého hmotného práva.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

9. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 2577/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

21. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

22. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť úvěr sjednával mimo rámec svého podnikání. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru, resp. před navýšením úvěrového rámce, tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

24. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když před navýšením úvěrového limitu neprověřila měsíční příjmy žalovaného ani jeho pravidelné měsíční výdaje. Dle sdělení banky v tomto případě žalovaný dostal nabídku na základě tvrzených průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 60 176 Kč, což žalobkyně dokládala mimořádným výpisem z běžného účtu. Že by žalovaný uvedeného příjmu před navýšením úvěrového limitu dosahoval však v řízení nebylo prokázáno. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku a nároky z neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení.

25. Je-li smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku, avšak současně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně poskytl podle neplatné smlouvy žalovanému částku 4 159 384,11 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o platby žalovaného v celkové výši 4 077 210,93 Kč, tedy částku 82 173,18 v době přiměřené jeho možnostem, neboť nároky z neplatné smlouvy je třeba posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle ustanovení § 2993 věty první ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. n. 33 Cdo 3675/2021). Na základě výše uvedených skutečností soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť v daném případě nejsou poměry žalovaného soudu známy.

26. Z neplatné smlouvy mimo nároku na vydání jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni žádné další nároky nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu proto byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení původně domáhala zaplacení částky v celkové výši 148 139,27 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta 65 966,09 Kč a žalovaný byl zavázán k úhradě částky 82 173,18 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 82 173,18, tedy 55,47 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 65 966,09 Kč, tedy 44,53 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 10,94 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 4 437 Kč, odměna advokáta ve výši 30 470 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, f/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po 5 540 Kč a 1 1/2úkon ve výši 2 770 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání dne 12. 4. 2023, účast u jednání dne 12. 5. 2023 a účast u jednání dne 12. 5. 2023, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí), paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 6 x 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 6 776,70 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 43 483,70 Kč, 10,94 % z této částky je 4 757,10 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 4 757,10 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.