20 C 296/2019

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované, svědka a svědkyně 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované, svědka a svědkyně oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa pro určení existence služebnosti

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pozemek [parcelní číslo] zahrada, jak je tento pozemek zapsán na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc pro k. ú. [část obce] u [obec], obec Olomouc, je zatížen služebností přístupu ke studni, užívání studny a odběru vody z ní ve prospěch pozemku [parcelní číslo] zahrada, jak je tento pozemek zapsán na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc pro k. ú. [část obce] u [obec], obec Olomouc, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaní 1) a 2) byli povinni strpět užívání studny a odběru vody včetně přístupu k ní žalobcem a jeho právními nástupci a současně byli povinni obnovit vodovodní potrubí vedoucí ze studny umístěné na pozemku [parcelní číslo] zahrada, jak je tento pozemek zapsán na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc pro k. ú. [část obce] u [obec], obec Olomouc, na pozemek [parcelní číslo] zahrada, jak je tento pozemek zapsán na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc pro k. ú. [část obce] u [obec], obec Olomouc, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku 57 281 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaných 1) a 2), a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení existence služebnosti specifikované ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí pozemku parc. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 209 m2, jehož součástí je stavba [část obce], [adresa] – bydlení, stojící na pozemku parc. č. St. [číslo], pozemku parc. [číslo] – zahrada, o výměře [výměra], to vše v [katastrální uzemí] u [obec], obec Olomouc, jak je zapsáno u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na listu vlastnictví [číslo]. Žalovaní mají ve svém rovnodílném spoluvlastnictví nemovitosti pozemek parc. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 201 m2, jehož součástí je stavba [část obce], [adresa] – bydlení, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře [výměra], to vše v [katastrální uzemí] u [obec], obec Olomouc, jak je zapsáno u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na listu vlastnictví [číslo]. Nemovitosti žalobce a nemovitosti žalovaných spolu bezprostředně sousedí. Na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaných se na hranici s pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce nachází studna, kterou žalobce dlouhodobě v dobré víře užíval a odebíral z ní vodu. Žalobce nabyl nemovitosti žalobce darem od svých rodičů, [jméno] a [jméno] [příjmení] smlouvou o převodu nemovitosti [anonymizováno] [rok] [rok] darovací smlouva z 11. 6. 1992, a to se vším příslušenstvím a součástmi. Rodiče žalobce nabyli vlastnické právo k předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 3. 10. 1968, registrované Státním notářstvím dne 30. 10. 1968 pod č. [anonymizováno] [číslo]. Rodiče žalobce, i žalobce sám, studnu po celou dobu vlastnictví pozemku žalobce užívali s tím, že při koupi nemovitostí žalobce bylo rodičům žalobce známo, že vlastníci nemovitostí žalobce chodí do této studny pro vodu k obhospodařování pozemku žalobce a měli za to, že právo užívat studnu je spojeno s vlastnictvím nemovitostí žalobce. Právní předchůdci žalovaných nikdy rodičům žalobce v užívání studny nebránili a za užívání studny ničeho nepožadovali. Mezi původními vlastníky nemovitostí byla uzavřena dohoda o bezplatném užívání studny. Žalobce na podporu svého tvrzení odkazuje na ocenění nemovitostí žalobce z ledna roku 1968 Ing. [jméno] [příjmení], které bylo provedeno za účelem ujednání kupní ceny nemovitostí žalobce v době, kdy nemovitosti žalobce nabývali jeho rodiče. Předmětem oceňování bylo i příslušenství a součásti nemovitostí žalobce, kdy na straně [číslo] ocenění je uvedeno, že„ na zahradě se nachází studna, která slouží jako pumpa pro zahradu“. Znalec studnu ohodnotil částkou 600 Kč. Rodiče žalobce nenárokovali vlastnictví studny, pouze z ocenění odvozovali své právo studnu užívat. Žalobce, stejně jako jeho rodiče, užíval studnu, když z ní odebíral vodu k péči o svou zahradu. Ve studni bylo instalováno zařízení pro odběr vody, a to čerpadlo včetně trubky směřující na pozemek žalobce. Žalobce byl oprávněn studnu užívat. Jeho právo se odvíjí od dlouhodobých užívacích vztahů v místě, vzniklých již před okamžikem, kdy sám nemovitosti získal. Oprávnění užívat studnu nebylo zpochybňováno ani právními předchůdci žalovaných a ani samotnými žalovanými. Žalobce se až v březnu 2019 prostřednictvím výzvy právní zástupkyně žalovaných dozvěděl, že žalovaní s odběrem vody ze studny nesouhlasí. Žalobce má na základě výše uvedeného za to, že jeho rodiče vykonávali právo odpovídající věcnému břemeni užívání studny a odběru vody z ní již od roku 1968, kdy k ní měli umožněn přístup. Žalobcova dobrá víra v oprávněnost tohoto věcného břemene zanikla až v březnu roku 2019, kdy se dozvěděl, že žalovaní s užíváním studny nesouhlasí. Věcné břemeno užívání study a odběru vody z ní tak bylo vykonáváno více než 50 let, a to buď přímo žalobcem, nebo jeho rodiči, jako původními vlastníky nemovitostí žalobce. V tomto případě zcela jistě došlo k mimořádnému vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni užívání studny a odběru vody z ní. Žalovaní v průběhu měsíce srpna 2019 odstranili potrubí, které vedlo ze studny na pozemek žalobce, a vystavěli zídku oddělující nemovitosti žalovaných od nemovitostí žalobce, čímž zamezili žalobci ke studni přístup a odběr vody ze studny. Jednáním žalovaných došlo k neoprávněnému zásahu do práva žalobce odpovídajícího věcnému břemeni. Žalobce je tak nucen žalobou současně požadovat, aby žalovaní strpěli užívání studny a odběru vody, včetně přístupu k ní a současně aby obnovili vodovodní potrubí vedoucí ze studny na pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce.

2. Žalovaní se k podané žalobě vyjádřili tak, že žalobce nikdy nebyl oprávněn čerpat vodu ze studny, která se nachází na jejich pozemku. Nikdy v minulosti mu k tomu ani žalovaní, ani jejich právní předchůdci neudělili souhlas. Naopak poté, co žalovaní zjistili, že žalobce z jejich studny odebírá vodu pro zavlažování rostlin ve svém skleníku, který bezprostředně sousedí s pozemkem ve vlastnictví žalovaných, vyzvali jej, aby si tento přívod odstranil. Takto ho vyzývali opakovaně ústně, ale žalobce jim sděloval, že má zřízeno věcné břemeno odběru vody, popř. že studna je v jeho vlastnictví. Pokud žalovaní po žalobci požadovali, aby jim k těmto svým tvrzením doložil nějaké listiny, pak je nikdy nedoložil. Toto jednání žalobce bylo důvodem toho, že se žalovaní s žádostí o právní pomoc obrátili svou na právní zástupkyni – [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která žalobce vyzvala k odstranění odběru vody z jejich studny. Žalobce si výzvu převzal a dne 5. 4. 2019 prostřednictvím svého právního zástupce kontaktoval právní zástupkyni žalovaných. Na osobním jednání právních zástupců, které proběhlo dne 24. 4. 2019, bylo i nadále tvrzeno, že žalobce má oprávnění k odběru vody na základě smlouvy, popř. že studna na pozemku žalovaných má být v jeho vlastnictví. Proto bylo mezi právními zástupci dohodnuto, že listina prokazující existenci věcného břemene či vlastnictví studny ze strany žalobce bude žalovaným předložena. Tak se nestalo a dne 7. 6. 2019 byl žalovaným doručen ze strany zástupce žalobce e-mail, ve kterém právní zástupce žalobce sděluje, že dospěl k závěru, že ve vztahu k předmětné studni došlo k mimořádnému vydržení práva odběru vody s výzvou k uzavření souhlasného prohlášení pro potřeby zavkladování tohoto věcného břemene do katastru nemovitostí. S tímto však žalovaní nesouhlasili, což sdělili prostřednictvím své právní zástupkyně právnímu zástupci žalobce – a to e-mailem ze dne 9. 6. 2019. Jelikož žalovaní měli v úmyslu vybudovat na svém pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] zídku, na jejíž stavbu nebylo nutné stavební ohlášení, sdělili tuto skutečnost předem žalobci, a to prostřednictvím emailu ze dne 17. 7. 2019, aby měl žalobce možnost si opětovně sám na své náklady provést odstranění trubek pro odběr vody. Žalobce tak neučinil, proto odběr přerušili žalovaní sami, aby mohli stavbu zídky dokončit. Až poté, co došlo k přerušení odběru vody, začal žalobce jednat a podal žalobu. Žalobce nikdy nebyl v dobré víře ohledně oprávněného odběru vody ze studny žalovaných. Žalobce se žalobou domáhá zásahu do vlastnického práva žalovaných k pozemkům, se kterým nikdy nesouhlasili a nesouhlasí ani nyní. Žalobce své údajné oprávnění nedokládá žádnou listinou, z níž by jeho oprávnění k odběru vody bylo patrné.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] určená k bydlení a pozemku [parcelní číslo] zahrada o výměře 1956 m², jak jsou tyto nemovité věci zapsány na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc pro k. ú. [část obce] u [obec], obec Olomouc. Žalobce nabyl předmětné nemovitosti na základě darovací smlouvy ze dne 11. 6. 1992. Žalovaní 1) a 2) jsou spoluvlastníky nemovitých věcí, přičemž každý ze žalovaných je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na nemovitých věcech, a to pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] určená k bydlení a pozemku [parcelní číslo] zahrada o výměře 417 m², jak jsou tyto nemovité věci zapsány na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc pro k. ú. [část obce] u [obec], obec Olomouc.

5. Ze stejnopisu notářského zápisu sepsaného dne 3. 10. 1968 a z pokračování notářského zápisu ze dne 23. 10. 1968, že právní předchůdci žalobce – rodiče [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně] uzavřeli dne 3. 10. 1968 kupní smlouvu s ing. [jméno] [příjmení] a ing. [jméno] [příjmení] (dále jen„ prodávající“), na základě které prodávající převedli na manžele [celé jméno žalobce] nemovitosti a to dům [adresa], stavební plochu p. [číslo] zahradu [parcelní číslo] zapsané v evidenci nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec Olomouc s veškerým příslušenstvím ve stavu ke dni uzavření kupní smlouvy, se všemi právy a užitky a v těch hranicích, jak byli oprávněni je držet a užívat za ujednanou kupní cenu 27 300 Kč Kupní smlouva byla registrována Státním notářstvím pod č. [anonymizováno] [číslo].

6. Z ocenění rodinného domu [číslo] v [obec] Ing. [jméno] [příjmení] z ledna 1968 a z dodatku k ocenění rodinného domu [číslo] ze srpna 1968, že předmětem ocenění byly nemovité věci pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] dům tehdy [adresa] (nyní [adresa]) pro účely převodu těchto nemovitostí do vlastnictví právních předchůdců žalobce, kdy součástí ocenění je mimo jiné pod bodem C/ studna. U této položky je uvedeno:„ Na zahradě se nachází studna, která slouží jako pumpa pro zahradu.“ Studna byla oceněna částkou 600 Kč a je s ní kalukováno i ve výsledné ceně nemovitých věcí stanovené znalcem částkou 27 303 Kč.

7. Ze stejnopisu notářského zápisu ze dne 11. 6. 1992 soud zjistil, že manželé [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně] uzavřeli se žalobcem dne 11. 6. 1992 darovací smlouvu, na základě které převedli nemovitosti dům [adresa] se stavební parcelou p. č. st. [číslo] zahradou [parcelní číslo] se vším příslušenstvím a součástmi, zejména s garaží, oplocením, venkovními úpravami a trvalými porosty do vlastnictví žalobce.

8. Z dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku a z geometrického plánu, že dne 10. 8. 1966 bylo Městským národním výborem v [obec] pro právní předchůdce žalovaného 1) [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované] zřízeno právo osobního užívání pozemku [parcelní číslo] role o výměře [anonymizováno] m² v k. ú. [obec], [část obce] k výstavbě rodinného domku, garáže a zřízení zahrádky.

9. Z výzvy k odstranění odběru vody ze studny z dne 21. 3. 2019, že právní zástupkyně žalovaných sdělila dopisem ze dne 21. 3. 2019 žalobci, že žalovaní nesouhlasí s odběrem vody ze studny a vyzývají žalobce, aby se zdržel dalšího odběru a to ode dne doručení této výzvy.

10. Z e-mailové komunikace, že právní zástupce žalobce sdělil žalobci e-mailem ze dne 7. 6. 2019, že došel k závěru, že ve vztahu k předmětné studni došlo k mimořádnému vdržení práva odběru vody. Odběr vody trval nepřetržitě po dobu delší 20 ůet. Za této situace není nutné prokazovat existenci nabývacího titulu. Při mimořádném vydržení by naopak žalovaní museli prokázat, že žalobce nebyl a není v dobré víře, což však je. Právní zástupce žalobce navrhl podpis souhlasného prohlášení, na jehož základě dojde k zpisu tohoto vzniklého věcného břemene do katastru nemovitostí. E-mailem ze dne 17. 7. 2019 sdělila právní zástupkyně žalovaných právnímu zástupci žalobce, že žalovaní se rozhodli, že na svém pozemku dobudují zídku oddělující pozemky účastníků. Žalovaní si na stavebním úřadu ověřili, že k tomu nepotřebují žádné vyjádření stavebního úřadu. Právní zástupkyně požádala, aby tuto zprávu předal právní zástupce žalobce žalobci a odkázala na nákres v příloze. V nákresu je uvedeno, že stavba zídky bude zahájena 1. 8. 2019. Dáel se žalovaná v příloze nákresu dotazuje, zda, jak žalobce dostane od právní zástupkyně dopis, musí žalovaní čekat nebo můžou začít stavět. Protože žalobci odpojí trubku ze studny. Nákres je podepsán žalovanou 1).

11. Z usnesení o zastavení řízení ze dne 1. 10. 2020, že usnesením Statutárního města Olomouc, Komise pro projednávání přestupků ze dne 1. 10. 2020, č. j. [spisová značka] [spisová značka] bylo zastaveno řízení o přestupku podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb. proti žalovaným, kterého se měli dopustit tím, že poškodili sací zařízení žalobce ve studni, neboť spáchání skutku nebylo žalovaným 1) a 2) prokázáno.

12. Z fotografie na čl. 92 a z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že fotografie pochází z roku 1977, kdy ještě nestál skleník žalobce, na fotografii je patrný pletivový plot oddělující pozemek žalobce [parcelní číslo] od pozemku žalovaných p. [číslo] na pozemku žalobce za plotem je umístěno čerpadlo a trubka, která vede do rozvodů potrubí, které je rozváděno po pozemku, tedy tzv. výtlačné potrubí, pod výtlačným potrubím se nachází ještě sací trubka, která vede do studny a vodu saje ze studny.

13. Z kopie katastrální mapy, z účastnické výpovědi žalobce a z předložených fotografií soud zjistil, jak je studna na hranici pozemků zhruba situována.

14. Z dohody opodmínkách provedení zateplení rodinného domu, že žalobce se žalovanými dne 30. 6. 2017 uzavřel dohodu, kde si upravili podmínky zateplení rodinného domu žalovaných.

15. Z účastnické výpovědi žalobce soud dále zjistil, že předmětné nemovitosti nabyl darovací smlouvou od svých rodičů, bylo to někdy v 90. letech, přesné datum si již nepamatuje. Žalobce v domě s rodiči žil ještě předtím, než mu nemovitosti darovali. Když se jeho rodiče do domu stěhovali, bylo mu asi 12 let. V té době ještě mezi pozemkem žalovaných a jeho pozemkem nebyl žádný plot. Původně šlo totiž o jeden dům s jedním číslem popisným a pozemek s jedním parcelním číslem. Asi v roce 1967 byl pozemek rozdělen na více parcel, část původního domu byla určena k demolici a na tom místě si postavil nový dům otec žalovaného pan [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalobce se do domu s rodiči stěhovali v době, kdy [jméno] [celé jméno žalovaného] dům dokončoval. Žalovaný byl v té době na vojně. Postupem času pan [jméno] [celé jméno žalovaného] postavil na pozemku plot a zřídil si na svém pozemku novou studnu, kterou do dnešního dne žalovaní používají k zalévání své zahrady. K dotazu, z jakého důvodu [jméno] [celé jméno žalovaného] budoval novou studnu, když měl k dispozici studnu, která je předmětem tohoto řízení, žalobce uvedl, že byla dohoda mezi rodiči žalovaného a jeho rodiči, že studna, která je předmětem tohoto řízení, zůstane jeho rodičům, že je v jejich vlastnictví, protože otec žalovaného věděl, že tato studna není jeho. [jméno] [celé jméno žalovaného] dostal pozemek od města s nějakou podmínkou a té si byl vědom, tedy byl si vědom toho, že v převodní smlouvě mezi městem a panem [příjmení] žádná studna uvedena není. [příjmení] rodiče předmětné nemovitosti nabyli na základě kupní smlouvy někdy v roce 1968. K dotazu, zda se rodiče žalobce domnívali a na základě čeho, že studna je jejich, žalobce uvedl, že rodiče měli za to, že studna je v jejich vlastnictví, neboť součástí kupní smlouvy, na základě které nemovitosti nabyli, je odhad soudního znalce, jehož součástí je i studna. Jedná se o stejnou studnu, která je předmětem tohoto řízení. Studna byla jeho rodiči užívána tak, že otec ve studni zřídil sací potrubí, které vedlo na jejich pozemek a na něj navazovalo čerpadlo, které je na jeho pozemku, otec zřídil i rozvod vody po celém pozemku. Takto začala být studna využívána jeho rodiči asi v roce 1970, tedy krátce po nastěhování. Předtím studna nebyla nikým využívána, nebylo tam žádné zařízení, na základě kterého by bylo možno vodu čerpat. Takto byla studna užívána rodiči žalobce a následně žalobcem až do doby, než žalovaní přeřezali sací potrubí. Ještě před tímto krokem mu právní zástupkyně poslala ze strany žalovaných výzvu, aby ukončil čerpání vody z jejich studny. Je pravdou, že v roce 2017 jednal s žalovanými o tom, že sepíšou smlouvu o věcném břemeni na papír. Bylo to v době, kdy manželé [příjmení] se rozhodli, že si dům zateplí a jelikož štít jejich domu leží na hranici pozemku, potřebovali k tomu souhlas žalobce. Žalobce ten souhlas odmítl, protože žalovaní chtěli udělat 20 cm zateplení a žalobce by měl ztíženo projíždění průjezdem. Poté se domluvili, že jim to povolí, ale pod podmínkou, že se vyřeší problém se studnou, tedy že se buď sepíše věcné břemeno ve prospěch žalobce ke studni, nebo že odkoupí pozemek žalovaných, na kterém stojí studna. Načež se domluvili, že úprava štítové zdi proběhne jiným způsobem, a toto sepíšou až později, ať ten problém jednou provždy vyřeší. Žalobce jim navrhl 3 varianty, z nichž ani jednu neakceptovali. Již v roce 2017 mu paní [celé jméno žalované] začala tvrdit, že může tvrdit, že studna je jejich, protože je na jejich pozemku a pokud nepovolí zateplení zdi, tak že bude tvrdit, že studna je jejich a znemožní mu z ní čerpat vodu. Žalobce udělal chybu, že jim povolil zateplení štítové zdi a ústně se dohodli, že situace se studnou zůstane tak, jak je. Rodiče žalovaného ani žalovaní sami nikdy studnu nepoužívali. Žalobce tedy studnu užíval v dobré víře, že studna je v jeho vlastnictví. K dotazu, s čím mu rodiče darovali nemovitosti v roce 1992 a zda to bylo i včetně předmětné studny, žalobce uvedl, že neví, co přesně je uvedeno v darovací smlouvě, ale má za to, že rodiče mu nemovitosti převedli včetně studny.

16. Z účastnické výpovědi žalované 2), že se do předmětných nemovitostí nastěhovala v roce 1974, když žili ještě tchán a tchýně a v tu dobu se o užívání studny nijak nezajímala. V roce 2017 se žalovaní rozhodli, že dům zateplí a ptali se žalobce, že chtějí zateplit štít domu z jeho strany asi do šířky 14 nebo 16 cm. Žalobce jim sdělil, že jim dovolí zateplení jen do tloušťky 5 cm a do výšky 2 metrů. Pak zase řekl, že jim to nedovolí vůbec a z toho důvodu práce nezačali. Když ho pak potkala na zahradě, ptal se jí, kdy budou zateplovat. Chtěl se s nimi dohodnout, že jim zateplení dovolí, pokud žalovaní mu povolí ukotvit do štítu čepy na bránu. Potom za žalovanou přišel, jak to udělají s tou studnou, toto řešili při psaní dohody o zateplení. Žalovaná mu řekla, že si nepřeje, aby tam bylo sací potrubí. Žalobce pořád tvrdil, že studna je jeho, poté chtěl část pozemku před studnou odkoupit nebo napsat věcné břemeno. Když žalovaná po žalobci chtěla, ať jí dá kopii kupní smlouvy, na základě které nabyl studnu, žalobce jí nic nedal. Žalovaní si vybudovali vlastní studnu blíž k domu, z toho důvodu, aby měli napojenou užitkovou vodu do domu. Žalovaní studnu, která je předmětem tohoto řízení, nikdy neužívali, vodu nepotřebovali. Studnu používal výhradně žalobce. Nakonec si tam postavili zídku a sací potrubí odstranili, aby tu zídku mohli postavit. [příjmení] stavěli z důvodu, že manželka žalobce na žalovanou neustále něco pokřikuje a nesnáší ji. S rodiči žalobce měli výborné vztahy, otec žalobce žalované dovolil, aby na části jeho pozemku měla zahrádku, žalovaná mu zalévala zeleninu ve skleníku a on je zásoboval zeleninou. Vztahy se zhoršily poté, co se do domu nastěhoval žalobce. Žalovaná se při jedné příležitosti ptala právníka, jak je to se studnou a jestli žalobce ji může užívat a právník jí na to sdělil, že pokud tam žalobce nemá zřízeno věcné břemeno, že můžou studnu klidně zasypat. Do nastěhování žalobce rodiče žalobce studnu používali a nikdo s tím neměl problém, žalovaná otci žalobce z této studny zalévala skleník. Problémy začaly po nastěhování žalobce do předmětných nemovitostí. Žalovaná sama začala studnu řešit v roce 2017. Řešili to už v souvislosti se zateplením domu. Důvodem odstranění sacího potrubí bylo to, že žalovaní chtěli stavět zídku mezi svým pozemkem a pozemkem žalobce. Žalovaná u odstranění potrubí nebyla, přišla a trubka byla odstraněna, neptala se, kdo ji odstranil.

17. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], že je synem žalobce. Z předmětných nemovitostí se odstěhoval před 3 lety, tedy v roce 2018. Co si pamatuje od svého dětství, tak předmětná studna tam vždy byla, byla umístěna hned za skleníkem, a dalo se k ní dostat dírou ve zdi skleníku. Otvor ve zdi byl z toho důvodu, aby bylo možno napojit na studnu čerpadlo. Čerpadlo bylo umístěno ve skleníku. Jelikož jeho otec je stavař a býval často pracovně mimo domov, tak veškeré provozní záležitosti ohledně čerpadla a studny spadaly na svědka a jeho dědu. Svědek prováděl provoz a údržbu čerpadla, zazimování čerpadla, výměnu trubek a dědeček mu s tím pomáhal. Studna byla takto rpdinou žalobce používána pomocí čerpadla, co si svědek pamatuje, od jeho dětství. Dědeček mu odjakživa říkal, že jejich dům a dům žalovaných byly původně jedna velká nemovitost a poté dědeček koupil podíl o velikosti ¾ a žalovaní podíl o velikosti ¼ z toho původního pozemku. Dědeček měl v kupní smlouvě napsanou tu studnu, která patřila dříve k celé té původní nemovitosti. Dědeček měl za to, že studnu nabyl kupní smlouvou a choval se ke studni jako k vlastní. Dříve mezi pozemky žalobce a žalovaných nebyl plot, hranici pozemku v podstatě tvořila zeď skleníku, i když skleník není přesně na hranici pozemku, kousek studny je tedy na našem pozemku. K dotazu, z jakého důvodu si otec vysvětloval, že studna je jeho, když kus studny byl na pozemku žalovaných, svědek uvedl, že když má v kupní smlouvě napsáno, že je tam studna, tak je tam studna. K dotazu, kdy asi začaly spory o studnu, svědek uvedl, že asi před 2 lety. Začalo to tehdy, když sousedé chtěli zateplit dům a otec jim nedovolil zateplit štít domu silou polystyrénu 20 cm do výšky 2 metrů, protože by se mu tím zúžil vjezd do domu. Od té doby začaly spory o studnu, asi jako následek toho, že jim to otec nedovolil, začaly takové naschvály. Svědek nebyl nikdy přítomen tomu, že by matka žalovaného 1) paní [celé jméno žalované] upozorňovala, že chce odstranit sací potrubí ze studny. Opravy a údržba sacího potrubí probíhaly každý rok, bylo nutno sací potrubí zazimovat před zimou, vylít z něj vodu a nalít tam nemrznoucí kapalinu. Při té příležitosti svědek musel jednou nohou vkročit na pozemek žalovaných, aby vylil vodu ze sací trubky. Jednou se děda bavil s žalovanými, že bude muset studnu otevřít a museli vyměnit celou sací trubici. Bylo to asi před 8 – 10 lety. Sací zařízení vypadalo tak, že dole byl bronzový sací koš se zpětnou klapkou, na něm plastová trubice, pak pravoúhlé koleno a pak zhruba 1 metr trubky ze železa, která pokračovala až do skleníku k čerpadlu. Voda se v sezoně čerpala každý den k zalévání zahrady. Svědek uvedl, že má za to, že vodu z této studny žalovaní nepoužívali, protože jediné čerpadlo ve studni bylo to žalobcovo. Svědkovi osobně nikdy žalovaní neříkali, že sací potrubí ve studni nechtějí, on se o tom s nimi osobně nebavil. Žalovaní jim nikdy neřekli, aby nedělali údržbu sacího zařízení. Voda se ze studny čerpala do doby, než bylo sací potrubí odstraněno, což se stalo asi před 2 lety.

18. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], že žalobce je její syn, žalovaní jsou bývalí sousedé. V listopadu 1968 ona s manželem koupili od manželů [příjmení] rodinný dům a zahradu. [příjmení] byla neobdělávaná, rodinný dům neudržovaný, takže jej v roce 1969 začali vlastními silami rekonstruovat. Začali tam žít a hospodařit. Na tom pozemku byla studna, kterou vyčistili a začali ji využívat. Tato studna byla uvedena i v odhadu, který se vyhotovoval při sepisu kupní smlouvy. Když se tam nastěhovali, tak zahrada byla udělaná zvláštně, že byla do„ L“ a [anonymizováno] v té době neměli svůj pozemek oplocený. Skácelovi měli udělanou svoji vlastní studnu blíž ke svému domu a spornou studnu nikdy nevyužívali. Nedalo se přesně určit, na kterém pozemku studna byla. Byla v takovém místě, že ji rodiče žalobce začali užívat bez ohledu na to, že by tím někomu ubližovali. Skácelovi nikdy žádný problém s užíváním studny neměli, žádné připomínky. Mluví o rodičích žalovaného 1) [celé jméno žalovaného]. Nikdy z této studny vodu nebrali, protože měli svoji vlastní studnu. Když pak dělal pan [celé jméno žalovaného] drátěný plot, ptal se manžela, jestli má studnu obkroužit, aby se k ní rodiče žalobce mohli dostat. Manžel mu řekl, že nemusí, že se k ní dostane ze své části pozemku. Studna neměla nikdy skruž nahoru, byla zároveň s terénem. Pan [celé jméno žalovaného] měl svůj pozemek vykolíkovaný, a když stavěl plot, tak stavěl od kolíku ke kolíku. Jednalo se o pletivový plot. Svědkyně neví, kdo to vyměřoval a vyměřil to tak, že hranice pozemku šla dvěma třetinami studny. K dotazu, na základě čeho si rodiče žalobce mysleli, že je studna jejich, když tam pan [celé jméno žalovaného] postavil plot tak, že tento šel přes studnu, svědkyně uvedla, že jim bylo 30 let, byli mladí a neřešili to, vodu ze studny normálně brali dál. Kdyby [anonymizováno] vodu potřebovali, tak by si nedělali svoji vlastní studnu. Měli s nimi dobré sousedské vztahy, nikdy od nich neslyšeli žádnou výtku či poznámku, že studna je jejich. Studnu užívali do roku 1992, kdy dům darovali synovi a odstěhovali se. Žalobce studnu dál užíval, a že mají problémy s užíváním studny, se svědkyně dozvěděla, až když paní [celé jméno žalované], tedy žalovaná 1), přišla za jejím manželem s tím, že mají problém se žalobcem ohledně zateplení jejich domu. Svědkyně se toho rozhovoru neúčastnila a odešla, protože tyto rozepře nemá ráda. Studna byla užívána v sezoně, tedy od jara do podzimu, kdy se zahrada zalévala každý den, protože tam pěstovali zeleninu. Voda ze studny se odebírala, přes čerpadlo na pozemku žalobce, byly tam spuštěny trubky a voda se čerpala přes čerpadlo a zalévalo se hadicí, někdy se voda napustila do kádě a zalévali konví. K dotazu, kdy otec žalovaného 1) pan [celé jméno žalovaného] stavěl na svém pozemku plot, svědkyně uvedla, že to už si přesně nepamatuje, ale myslí, že to bylo v době, kdy už tam [anonymizováno] bydleli. Skácelovi si nikdy nekladli žádné podmínky ohledně čerpání vody ze studny. Studna byla užívána do té doby, než byly uřezané trubky, což je asi 1,5 nebo 2 roky zpátky.

19. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], že žalobce je její bývalý soused, kterého zná od malinka, žalovaní jsou její rodiče. Sporná studna je tam od doby, co si pamatuje jako dítě. Vodu z této studny brali [celé jméno žalobce] pomocí čerpacího zařízení. Není si vědoma toho, že rodiče by vodu užívali. Až 2 roky po úmrtí babičky začali rodiče studnu intenzivně řešit, kvůli sporu o zateplení domu. Intenzivní spory začaly kolem roku 2017 v souvislosti se sporem o zateplení domu. Rodiče chtěli zateplovat dům a ze strany [anonymizováno] na to byla negativní reakce. O sporu o zateplení domu se dozvěděla od rodičů.

20. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], že žalovaní jsou její rodiče. Pokud se týká studny, tak její rodiče studnu nikdy neužívali, studnu užívali [celé jméno žalobce]. Babička umřela v roce 2015.

21. Další účastníky navrhované důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť již provedenými důkazy má skutkový stav za dostatečně zjištěný pro to, aby ve věci mohl meritorně rozhodnout.

22. Pokud se týká části účastnické výpovědi žalované 2) ohledně toho, že tchýně tvrdila, že studna patří právním předchůdcům žalovaných a že chtěla po žalobci, aby odstranil potrubí ze studny, v tomto rozsahu soud účastnickou výpověď žalované vyhodnotil jako nevěrohodnou a účelovou a nečinil z ní žádná skutková zjištění. Stejně tak soud neučinil žádná skutková zjištění z výpovědí svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované], kde tvrdily, že babička, tj. [jméno] [celé jméno žalované] – matka žalovaného 1) začala otce žalobce a žalobce vyzývat, aby studnu přestali užívat v souvislosti s tím, že žalovaná 2) užívala část pozemku žalobce jako zahrádku a když jí poté odepřeli souhlas s tímto užíváním, tak babička to začala řešit a řekla jim, aby oni přestali užívat vodu ze studny. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že mezi právními předchůdci žalovaných a poté mezi žalovanými a rodiči žalobce panovaly dobré vztahy a že spory o studnu začaly v podstatě až v roce 2017 v souvislosti se sporem o zateplení domu žalovaných. Ostatně svědkyně [jméno] [příjmení] sama uvedla, že až 2 roky po úmrtí babičky začali rodiče studnu intenzivně řešit, kvůli sporu o zateplení domu, z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] pak bylo zjištěno, že babička umřela v roce 2015. Uvedená tvrzení jsou rovněž v rozporu s tím, že současně bylo žalovanou 2) i uvedenými svědkyněmi potvrzeno, že žalobce a jeho rodiče studnu vždy užívali výlučně sami, žalovaní měli vlastní studnu, nebylo tedy důvodu, proč by babička svědkyň měla vyzývat rodiče žalobce, potažmo žalobce, aby přestali užívat vodu ze studny. Toto potvrdila i svědkyně [celé jméno svědkyně], když uvedla, že [anonymizováno] (rodiče žalovaného 1) [celé jméno žalovaného]) nikdy žádný problém s užíváním studny neměli, žádné připomínky. Nikdy z této studny vodu nebrali, protože měli svoji vlastní studnu. Když pak dělal pan [jméno] [celé jméno žalovaného] drátěný plot, ptal se manžela, jestli má studnu obkroužit, aby se k ní rodiče žalobce mohli dostat. Stejně události popsal i svědek [celé jméno svědka]. Svědkyně tedy potvrdila, že jak [jméno] [celé jméno žalovaného] tak [jméno] [celé jméno žalované] užívání studny rodiči žalobce, potažmo žalobcem zcela bez problémů tolerovali.

23. Ze shodného tvrzení účastníků o tom, že studna je ve vlastnictví žalovaných, soud neučinil žádné skutkové zjištění, když toto tvrzení je v rozporu s ostatními provedenými důkazy.

24. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

25. Žalobce je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] určená k bydlení a pozemku [parcelní číslo] zahrada o výměře 1956 m², jak jsou tyto nemovité věci zapsány na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc pro k. ú. [část obce] u [obec], obec Olomouc. Žalobce nabyl předmětné nemovitosti na základě darovací smlouvy ze dne 11. 6. 1992. Žalovaní 1) a 2) jsou spoluvlastníky nemovitých věcí, přičemž každý ze žalovaných je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na nemovitých věcech, a to pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] určená k bydlení a pozemku [parcelní číslo] zahrada o výměře 417 m², jak jsou tyto nemovité věci zapsány na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc pro k. ú. [část obce] u [obec], obec Olomouc. Právní předchůdci žalobce – rodiče [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně] uzavřeli dne 3. 10. 1968 kupní smlouvu s ing. [jméno] [příjmení] a ing. [jméno] [příjmení] (dále jen„ prodávající“), na základě které prodávající převedli na manžele [celé jméno žalobce] nemovitosti a to dům [adresa], stavební plochu p. [číslo] zahradu [parcelní číslo] zapsané v evidenci nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec Olomouc s veškerým příslušenstvím ve stavu ke dni uzavření kupní smlouvy, se všemi právy a užitky a v těch hranicích, jak byli oprávněni je držet a užívat za ujednanou kupní cenu 27 300 Kč Kupní smlouva byla registrována Státním notářstvím pod č. RI [číslo]. K této kupní smlouvě bylo vypracováno ocenění rodinného domu [číslo] v [obec] Ing. [jméno] [příjmení] z ledna 1968 a dodatek k ocenění rodinného domu [číslo] ze srpna 1968, kdy předmětem ocenění byly nemovité věci pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] dům tehdy [adresa] (nyní [adresa]) pro účely převodu těchto nemovitostí do vlastnictví právních předchůdců žalobce, kdy součástí ocenění je mimo jiné pod bodem C/ studna. U této položky je uvedeno:„ Na zahradě se nachází studna, která slouží jako pumpa pro zahradu.“ Studna byla oceněna částkou 600 Kč a je s ní kalukováno i ve výsledné ceně nemovitých věcí stanovené znalcem částkou 27 303 Kč. Manželé [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně] uzavřeli se žalobcem dne 11. 6. 1992 darovací smlouvu, na základě které převedli nemovitosti dům [adresa] se stavební parcelou p. č. st. [číslo] zahradou [parcelní číslo] se vším příslušenstvím a součástmi, zejména s garaží, oplocením, venkovními úpravami a trvalými porosty do vlastnictví žalobce. Předmětnou studnu užívali výlučné rodiče žalobce a poté žalobce do března 2019, kdy byl právní zástupkyní žalovaných vyzván dopisem ze dne 21. 3. 2019, aby se zdržel dalšího odběru vody ze studny a to ode dne doručení této výzvy. [příjmení] o studnu začaly v roce 2017 v souvislosti se sporem ohledně zateplení domu ve vlastnictví žalovaných.

26. Podle ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

27. Podle ust. § 151n odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb, platného do 31. 12. 2013, občanského zákoníku věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.

28. Podle ust. § 151o odst. 1 občanského zákoníku věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

29. Podle ust. § 134 odst. 1, 3 a 4 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

30. Podle ust. § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

31. Podle ust. § 3066 občanského zákoníku do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

32. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

33. Soud daný případ posuzoval jak podle zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013, neboť k uchopení držby práva odpovídajícího věcnému břemeni mělo dle tvrzení žalobce dojít žalobcem, resp. jeho právními předchůdci ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Současně však bylo nutno aplikovat na daný případ ust. § 1095 a 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, neboť žalobce tvrdil, že došlo k mimořádnému vydržení práva služebnosti a předchozí právní úprava institut mimořádného vydržení neznala.

34. V daném případě se žalobce domáhal určení, že pozemek ve vlastnictví žalovaných [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] je zatížen služebností užívání studny umístěné na pozemku žalovyných ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalobce [parcelní číslo] zahrada v k. ú. [část obce] u [obec], kdy tuto služebnost měl žalobce nabýt na základě tzv. mimořádného vydržení tím, že studnu dlouhodobě on i jeho právní předchůdci v dobré víře užívali a brali z ní vodu.

35. Podmínkami mimořádného vydržení jsou poctivá držba a čas dvojnásob dlouhý než pro řádné vydržení, tj. 20 let u nemovitých věcí. V daném případě tak, aby k mimořádnému vydržení služebnosti užívání studny mohlo dojít, musel by žalobce prokázat, že právo služebnosti studny vykonával minimálně po dobu 20 let, přičemž tato doba neskončí dříve, než uplynutím pěti let od nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. dnem 1. 1. 2019.

36. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nemohlo dojít ani k řádnému ani k mimořádnému vydržení práva služebnosti studny a to z následujících důvodů: předpoklady vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni jsou totožné s předpoklady nezbytnými pro vydržení vlastnického práva. Jako je předpokladem dobré víry u oprávněného držitele věci jeho přesvědčení, že mu věc patří jako vlastníkovi, tak předpokladem dobré víry oprávněného držitele práva odpovídajícího věcnému břemeni je přesvědčení, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží. Toto přesvědčení musí být podloženo konkrétními skutečnostmi, které ho k němu opravňují. Oprávněný držitel práva odpovídajícího věcnému břemeni musí být„ se zřetelem ke všem okolnostem“ v dobré víře, že se stal subjektem práva na základě zákonem předpokládaného způsobu vzniku věcného břemene, tedy že právo, které k cizí věci vykonává, mu náleží, neboť řádně vzniklo anebo na něj řádně přešlo. Taktomu může být, zřídí-li věcné břemeno někdo, kdo k tomu není oprávněn, nebo bude-li smlouva o jeho zřízení neplatná.

37. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že mezi rodiči žalovaného a jeho rodiči byla dohoda, že studna, která je předmětem tohoto řízení, zůstane jeho rodičům, že je v jejich vlastnictví, protože otec žalovaného věděl, že tato studna není jeho. [jméno] [celé jméno žalovaného] dostal pozemek od města s nějakou podmínkou a té si byl vědom, tedy byl si vědom toho, že v převodní smlouvě mezi městem a panem [příjmení] žádná studna uvedena není. Rodiče žalobce předmětné nemovitosti nabyli na základě kupní smlouvy někdy v roce 1968. K dotazu, zda se rodiče žalobce domnívali a na základě čeho, že studna je jejich, žalobce uvedl, že rodiče měli za to, že studna je v jejich vlastnictví, neboť součástí kupní smlouvy, na základě které nemovitosti nabyli, je odhad soudního znalce, jehož součástí je i studna. Jedná se o stejnou studnu, která je předmětem tohoto řízení. Studna byla jeho rodiči užívána tak, že otec ve studni zřídil sací potrubí, které vedlo na jejich pozemek a na něj navazovalo čerpadlo, které je na jeho pozemku, otec zřídil i rozvod vody po celém pozemku. Takto začala být studna využívána jeho rodiči asi v roce 1970, tedy krátce po nastěhování. Rodiče žalobce a poté žalobce tedy studnu užívali v dobré víře, že jsou jejími vlastníky, že tuto studnu nabyli do vlastnictví.

38. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že na pozemku, který nabyli kupní smlouvou, byla studna, kterou vyčistili a začali užívat. Právní předchůdci žalovaných toto užívání studny respektovali, když si zřídili svou vlastní studnu a vodu ze sporné studny nikdy nečerpali.

39. Je tedy zřejmé, že jak u rodičů žalobce, tak u žalobce od samého počátku absentovala dobrá víra, tedy přesvědčení, že jim náleží právo odpovídající věcnému břemeni, což je z logiky věci vyloučeno, když studnu užívali jako vlastní. V daném případě tak nemohlo dojít ani k řádnému ani k mimořádnému vydržení práva služebnosti spočívajícího v užívání předmětné studny. Shodně judikoval i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2887/2004, kde se uvádí:“ Jestliže se totiž účastník považuje za (spolu) vlastníka pozemku, nemůže ho současně považovat za pozemek cizí, na němž jen lze vykonávat právo odpovídající věcnému břemeni. Právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v právu chůze a jízdy nemůže nabýt výkonem práva (vydržením) také ten, kdo užívá cizí pozemek v domnění, že jde o veřejnou cestu. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 18. 11. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1728/97 40. Nad rámec těchto skutečností soud dále uvádí, že i kdyby snad rodiče žalobce, potažmo žalobce studnu užívali v dobré víře, že užíváním studny vykonávají právo odpovídající věcnému břemeni, pak ani za těchto okolností by k mimořádnému vydržení práva služebnosti nedošlo.

41. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1843/2000).

42. V daném případě bylo prokázáno, že spory o studnu začaly mezi účastníky v době, kdy žalovaní chtěli zateplit dům, tedy v roce 2017. Tuto skutečnost potvrdil ostatně i sám žalobce ve své účastnické výpovědi, když uvedl, že je pravdou, že v roce 2017 jednal s žalovanými o tom, že sepíšou smlouvu o věcném břemeni na papír. Bylo to v době, kdy manželé [příjmení] se rozhodli, že si dům zateplí a jelikož štít jejich domu leží na hranici pozemku, potřebovali k tomu souhlas žalobce. Žalobce ten souhlas odmítl, protože žalovaní chtěli udělat 20 cm zateplení a žalobce by měl ztíženo projíždění průjezdem. Poté se domluvili, že jim to povolí, ale pod podmínkou, že se vyřeší problém se studnou, tedy že se buď sepíše věcné břemeno ve prospěch žalobce ke studni, nebo že odkoupí pozemek žalovaných, na kterém stojí studna.

43. Je tedy zřejmé, že již v roce 2017 začaly mezi účastníky spory o to, kdo má právo studnu užívat a již v tomto období musely vzniknout důvodné pochybnosti na straně žalobce, zda mu skutečně náleží právo služebnosti užívání vody ze studny. Žalobce by tak ani v případě existence dobré víry ohledně práva užívat vodu ze studny z titulu služebnosti nesplnil podmínky pro mimořádné vydržení služebnosti, když dobrá víra žalobce by zanikla ještě před 1. 1. 2019. Nicméně na straně žalobce i jeho právních předchůdců absentovala dobrá víra, že jim náleží právo odpovídající věcnému břemeni užívání studny, od samého počátku, když v řízení vyšlo najevo, že studnu užívali v přesbědčení, že jsou jejími vlastníky.

44. Soud má totiž za to, že z provedeného dokazování nakonec vyplynulo, a to navzdory tvrzení žalobce, že žalobce, resp. jeho právní předchůdci studnu nabyli do svého vlastnictví a to na základě kupní smlouvy ze dne 3. 10. 1968, když z ocenění k této kupní smlouvě vyplývá, že součástí ocenění byla i studna, která je předmětem tohoto sporu a s cenou studny pak bylo kalkulováno i ve výsledné kupní ceně předmětných nemovitostí. Tuto skutečnost ostatně ve své svědecké výpovědi potvrdila i matka žalobce, když uvedla, že studna, která je uvedena v ocenění ke kupní smlouvě ze dne 3. 10. 1968, je ta studna, která je předmětem tohoto sporu. Tomuto závěru pak nasvědčují i další zjištěné skutečnosti, např., že žalovaní ani jejich právní předchůdci nikdy z této studny vodu nebrali, protože si vybudovali svoji vlastní studnu. Když pak dělal pan [jméno] [celé jméno žalovaného] drátěný plot, ptal se otce žalobce, jestli má studnu obkroužit, aby se k ní rodiče žalobce mohli dostat. Právní předchůdci žalovaných vycházeli tedy rovněž zřejmě z toho, že studna je ve vlastnictví žalobce. Toto vlastnictví pak přešlo darovací smlouvou ze dne 11. 6. 1992 na žalobce, když touto smlouvou byly převedeny nemovitosti dům [adresa] se stavební parcelou p. č. st. [číslo] zahradou [parcelní číslo] se vším příslušenstvím a součástmi. Nicméně otázka vlastnictví studny a z toho titulu uložení povinnosti žalovaným obnovit vodovodní potrubí vedoucí ze studny by vyžadovala další podrobnější dokazování, které soud nemohl z vlastní iniciativy provádět, neboť je vázán žalobním petitem, kterým žalobce vymezil předmět řízení a který zněl na určení existence služebnosti. Žalobce se domáhal obnovení vodovodního potrubí z titulu existence služebnosti užívání studny, soud tedy prováděl dokazování k otázce vydržení služebnosti, a jelikož z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobě nelze z důvodů shora uvedených vyhovět, soud další dokazování ve vztahu k otázce vlastnictví studny neprováděl, když tuto otázku si v řízení vyhodnotil jako předběžnou. Je tedy zřejmé, že je pojmově vyloučeno domáhat se určení existence služebnosti ve vztahu k vlastní věci, proto bylo nutno žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

45. Stejně tak se nelze domáhat, aby žalovaní byli povinni strpět užívání studny, když dle závěrů učiněných v tomto řízení žalovaní nejsou vlastníky studny, právo užívat studnu je implicitně zahrnuto v samotném vlastnickém právu žalobce.

46. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaní byli procesně plně úspěšnými účastníky tohoto řízení a žalobce tak má povinnost nahradit jim účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalovaných tvoří odměna advokáta ve výši 44 640 Kč, tj. za 9 úkonů právní služby dle vyúčtování právní zástupkyně žalovaných 1) a 2) ze dne 8. 11. 2021 dle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž právní zástupkyni žalovaných náleží za každého ze žalovaných odměna snížená o 20 %, tedy částka 22 320 Kč dle ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 x 22 320 Kč pak činí částku 44 640 Kč Náklady řízení dále tvoří paušální náhrada hotových výdajů právní zástupkyně žalovaných ve výši 9 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH z výše uvedených náhrad v celkové výši 9 941,40 Kč, neboť právní zástupkyně žalovaných je plátcem DPH. Žalobce je tedy povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení celkovou částku 57 281 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).