20 C 309/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 58 779 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 700 Kč a 6 593 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 18 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 453,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 751,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částku 12 986 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 398,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 762,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 873,90 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 873,90 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 39 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 6. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 750 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 16. 4. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 4 300 Kč. Zbývá tak uhradit částku 39 200 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a z poplatku ve výši 14 200 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, který vypočetla za období od 17. 4. 2018 do 29. 11. 2019. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 579 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 11. 2016, na základě které poskytl věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 2 380 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 571 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 8. 1. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 10 407 Kč. Zbývá tak uhradit částku 19 579 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 873,90 Kč a z poplatku ve výši 4 705,10 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, který vypočetla za období od 16. 1. 2018 do 29. 11. 2019. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o půjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 28. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 2 380 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 571 Kč.

6. Z karty zákazníka, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě tvrzení uvedených v zákaznické kartě. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že pracuje jako kuchařka s měsíčním příjmem ve výši 14 000 Kč, pobírá přídavky na děti ve výši 2 920 Kč a další příjmy ve výši 2 507 Kč. Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 14 192 Kč a to 4 000 Kč na nájem a inkaso, 8 500 Kč výdaje domácnosti a 1 692 Kč splátky úvěrů.

7. Ze smlouvy o úvěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 6. 3. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 750 Kč.

8. Z karty zákazníka, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě tvrzení uvedených v zákaznické kartě. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem ve výši 15 000 Kč a pobírá další sociální dávky. Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 12 018 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, z přílohy ke smlouvě, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byly pohledávky za žalovanou z titulu smluv o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

10. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 11. 2020 a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 11. 2020 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

12. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 28. 11. 2016 a dne 6. 3. 2017 smlouvy o zápůjčce, na základě kterých poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě jejích tvrzení uvedených v kartě zákazníka. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 11. 2026 uhradila částku 10 407 Kč a na dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 3. 2017 částku 4 300 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byly pohledávky za žalovanou z titulu smluv o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

13. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

15. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

16. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

21. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

22. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

23. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

24. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

25. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když se spolehl na pouhá ničím nepodložená tvrzení žalované, ze kterých navíc vyplynulo v případě zápůjčky ze dne 28. 11. 2016, že žalovaná má měsíční mzdu ve výši téměř minimální mzdy, pobírá sociální dávky, v případě zápůjčky ze dne 6. 3. 2017, že žalovaná je na mateřské dovolené a zcela odkázána na sociální dávky. Věřitel neprověřil důkladně měsíční výdaje žalované, když se spokojil s pouhým odhadem měsíčních výdajů žalované.

26. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

27. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

28. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny v případě zápůjčky ze dne 28. 11. 2016 ve výši 17 000 Kč ponížené o platby žalované ve výši 10 407 Kč, tedy částky 6 593 Kč, v případě zápůjčky ze dne 6. 3. 2017 ve výši 25 000 Kč ponížené o platby žalované ve výši 4 300 Kč, tedy částky 20 700 Kč, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byla nečinná, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

29. Jelikož žalobkyni žádné další nároky z neplatné smlouvy o úvěru neplynou, byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

30. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.