20 C 324/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 12 608,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 999,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 818,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 525,82 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 999,46 Kč od 24. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 11 999,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14. 4. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ věřitel“) se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 17 390 Kč, která se skládala z jistiny a z poplatku ve výši 5 390 Kč, do 14. 5. 2022. Žalovaný na svůj dluh uhradil 0,54 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplatil, vzniklo věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 11 999,46 Kč od 15. 5. 2022 do 4. 7. 2022, tj. částky 608,63 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2023 postoupena na žalobkyni. Předmětem řízení je dlužná jistina ve výši 11 999,46 Kč, dlužný poplatek ve výši 5 390 Kč, smluvní pokuta ve výši 608,63 Kč a poplatky za odeslání upomínek ve výši 500 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o platbě, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaný uzavřeli dne 14. 4. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 517,46 Kč, v případě překročení doby splatnosti se žalovaný zavázal vrátit částku 17 390 Kč (jistina včetně poplatku ve výši 5 390 Kč).

5. Z potvrzení o provedení transakce, že úvěr ve výši 12 000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 14. 4. 2022 na účet č. [bankovní účet].

6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu, ze seznamu postoupených pohledávek a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023 postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno dopisem ze dne 11. 7. 2023 odeslaným doporučeně dne 12. 7. 2023.

7. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne 12. 10. 2023 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

8. Z upomínek soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, protože z nich není zřejmé, zda vůbec a kdy byly žalovanému odeslány.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaný uzavřeli dne 14. 4. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytnul žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 517,46 Kč, v případě překročení doby splatnosti se žalovaný zavázal vrátit částku 17 390 Kč (jistina včetně poplatku ve výši 5 390 Kč). Žalovaný na úvěr uhradil částku 0,54 Kč. Pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023 postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno dopisem ze dne 11. 7. 2023 odeslaným doporučeně dne 12. 7. 2023. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 12. 10. 2023 k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

11. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

22. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

24. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni v tomto směru poučit dle ust. § 118a o. s. ř., nicméně žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy.

25. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

26. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 0,54 Kč, tedy částky 11 999,46 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

27. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). V takovém případě pak byl žalovaný převážně procesně úspěšným účastníkem řízení a měl by tak nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.