20 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 80 153,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 017,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 017,71 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení a částku 20 174,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 174,29 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 925,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 217,24 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 774,33 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 250,71 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 250,71 Kč od 19. 12. 2020 do 5. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 16 250,71 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 233 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, částku 31 035,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 240,48 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 180,20 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 30 756,11 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 756,11 Kč od 19. 12. 2020 do 5. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 30 756,11 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 581,82 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 28 946,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 9. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 16 491 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 398 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 492 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 601 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 592 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 2. 2. 2020. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 5 982,29 Kč. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 16 250,71 Kč, dlužný poplatek ve výši 12 692,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 217,24 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 774,33 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne 27. 11. 2019 do 18. 12. 2020.

2. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 51 210,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 3. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 32 019 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 9 803 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 13 404 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 812 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 002 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 3. 3. 2020. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 19 825,71 Kč. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 30 756,11 Kč, dlužný poplatek ve výši 20 454,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 240,48 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 180,20 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne 19. 12. 2019 do 18. 12. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že ví, že má dluhy u žalobkyně. Úroky a vysoké splátky, které jí věřitel tehdy nastavil, nebyly pro ni v její následující finanční situaci únosné, snažila se co nejdelší dobu splácet aspoň to, co zvládla. Od prosince 2020 do 21. 1. 2022 byla bez práce, poté nastoupila jako skladník do společnosti [právnická osoba], takže je stále ve zkušební lhůtě a od 17. 2. 2022 je v pracovní neschopnosti. Tudíž nemá jistotu, zda po ukončení pracovní neschopnosti bude mít práci. Žalovaná požádala o splátky.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající ve státní příslušnosti žalované, která je státním příslušníkem Mongolska, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věcí, jakož i otázkou práva rozhodného. Mezi Českou republikou a Mongolskem byla uzavřena Smlouva o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech č. 106/1978 Sb. Podle čl. 36 odst. 1 smlouvy č. 106/1978 Sb. smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle čl. 37 odst. 1 uvedené smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Jelikož žalovaná má bydliště na území České republiky, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost k projednání předmětné věci, přičemž rozhodným právem je zde české právo hmotné, a to ve smyslu citovaného čl. 36 odst. 1 smlouvy.

5. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o zápůjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 3. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 32 019 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 9 803 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 13 404 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 812 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 002 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 3. 3. 2020.

7. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, má měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 15 022 Kč, další příjmy ve výši 3 000 Kč, měsíční výdaje na externí splátky zápůjček ve výši 3 663 Kč, měsíční výdaje na interní splátky ve výši 1 264 Kč a další odhadované měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč.

8. Ze smlouvy o zápůjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 9. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 16 491 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 398 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 492 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 601 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 592 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 2. 2. 2020.

9. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, má měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 15 805 Kč, měsíční výdaje na splátky zápůjček u věřitele ve výši 4 002 Kč a další odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, ve kterém byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán doporučeně dne 25. 1. 2021.

11. Z dopisu právního zástupce žalobkyně a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 10. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

12. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

13. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 3. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 32 019 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 9 803 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 13 404 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 812 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 002 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 3. 3. 2020. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, má měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 15 022 Kč, další příjmy ve výši 3 000 Kč, měsíční výdaje na externí splátky zápůjček ve výši 3 663 Kč, měsíční výdaje na interní splátky ve výši 1 264 Kč a další odhadované měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč. Žalovaná na svůj závazek uhradila částku 19 825,71 Kč.

14. Věřitel dále uzavřel se žalovanou dne 9. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 16 491 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 398 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 492 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 601 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 592 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 2. 2. 2020. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, má měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 15 805 Kč, měsíční výdaje na splátky zápůjček u věřitele ve výši 4 002 Kč a další odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Žalovaná na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce uhradila částku 5 982,29 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, ve kterém byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán doporučeně dne 25. 1. 2021. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 10. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

15. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

17. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

18. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

23. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

27. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

28. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

29. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

30. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

31. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když dostatečně neprověřil tvrzené měsíční výdaje žalované, když tyto jsou v zákaznické kartě uvedeny pouze v odhadované výši. Stejně tak pro věřitele v případě druhé smlouvy o zápůjčce měla být varovným signálem skutečnost, že si žalovaná půjčuje další finanční prostředky v krátké době po uzavření první smlouvy o zápůjčce. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

32. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

33. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 9. 2018 ve výši 40 000 Kč ponížené o platby žalované ve výši 19 825,71 Kč, tedy částky 20 174,29 Kč, v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 12. 2018 jistiny ve výši 19 000 Kč ponížené o platby žalované ve výši 5 982,29 Kč, tedy částky 13 017,71 Kč Žalovaná byla poprvé žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu, které jí bylo odesláno doporučeně dne 25. 1. 2021, za obvyklého běhu událostí bylo oznámení žalované doručeno následující den, tj. 26. 1. 2021 a splatnost pohledávky tak nastala 5. 2. 2021. Ode dne následujícího, tj. od 6. 2. 2021 je tedy žalovaná s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když soud neshledal pro uložení plnění dluhu ve splátkách v daném případě podmínky.

34. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

35. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.