20 C 370/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 54 611,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 575 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 17 036,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 511 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 648,08 Kč a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 39 732,99 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 6. 2022 dosáhne částky 122 169 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 716,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 54 611,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 31. 1. 2022 úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 42 měsíčních splátkách po 2 424 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 64,71 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu za splátky [číslo] ve výši celkem 998 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 19. 6. 2022 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 46 113,42 Kč. V důsledku prodlení žalované dále vzniklo žalobkyni právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 46 113,42 Kč počínaje dnem 21. 6. 2022 k datu sepsání žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 7 100,94 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 47 511 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 64,71 % ročně z částky 39 732,99 Kč za dobu od 21. 6. 2022 do 14. 7. 2022 v kapitalizované výši 1 648 Kč a úroku ve výši 11,75% z částky 39 732,99 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 6. 2022 dosáhne částky 122 169 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: -) z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně je od 11. 5. 2018 držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů; -) z předsmluvního formuláře, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 30. 1. 2022 standardní informace o spotřebitelském úvěru; -) z hodnocení klienta, že ke dni 31. 1. 2022 měla žalovaná pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], s.p. ve výši 17 486 Kč, výše životního minima u ní činila 3 860 Kč, splácela splátky [právnická osoba] ve výši 1 815 Kč, její měsíční výdaje na bydlení činily 2 650 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.) činily 0 Kč, celkové měsíční výdaje žalované činily 8 325 Kč, žalovaná byla svobodná a bydlela u rodičů; -) z výpisu z účtu žalované, že na účet žalované byla připsána úhrada od zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], s.p. dne 13. 10. 2021 ve výši 13 064 Kč, dne 11. 11. 2021 ve výši 19 120 Kč, dne 13. 12. 2021 ve výši 17 187 Kč a dne 13. 1. 2022 ve výši 16 151 Kč; -) z výpisu z nebankovního registru klientských informací z 30. 1. 2022, že žalovaná dosahovala skóre 337, což je kategorie II. (vyšší body do interní [anonymizována dvě slova], menší riziko, lepší segment klientů); -) z výpisu záznamů registru [příjmení] z 30. 1. 2022, že žalovaná neměla v tomto registru žádný záznam; -) z prohlášení klienta ze dne 31. 1. 2022, že žalovaná mimo jiné stvrdila svým podpisem, že se seznámila se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědoma, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní, že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku; -) z kopie OP žalované, že se jedná o OP žalované; -) ze smlouvy o úvěru a dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 31. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne 31. 1. 2022, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč Smlouva o úvěru byla na základě žádosti žalované uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná tuto smlouvu podepsala doplněním jedinečného kódu, který jí byl žalobkyní za tímto účelem zaslán. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 101 808 Kč ve 42 měsíčních splátkách ve výši 2 424 Kč, hrazených nejpozději 15. dne každého kalendářního měsíce, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 64,70 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle odst. 6.

2. Dle odst. 6. 4. ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; -) z oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, že žalobkyně přípisem ze dne 1. 2. 2022 oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření, součástí tohoto oznámení byl splátkový kalendář; -) z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně převedla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč dne 31. 1. 2022 na účet žalované uvedený ve smlouvě; -) z karty klienta, že žalovaná uhradila první splátku dne 15. 3. 2022 ve výši 2 424 Kč, dále uhradila dne 15. 4. 2022 částku 1 Kč; -) z výzev k zaplacení ze dne 15. 6. 2022 a 16. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla těmito dopisy žalobkyní vyzývána k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; -) z oznámení ze dne 19. 6. 2022, že dopisem ze dne 19. 6. 2022 oznámila žalobkyně žalované, že vzhledem k jejímu prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 47 511 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 39 732,99 Kč, z úroku ve výši 6 380,43 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč; -) z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky 47 511 Kč, jakož i smluvní pokuty a úroku za poskytnutí úvěru, dopisem ze dne 2. 11. 2022, a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne 2. 11. 2022; -) ze zprávy [právnická osoba] ze dne 6. 2. 2023, že u úvěrů poskytovaných v lednu 2022 spotřebitelům bez sjednaného účelu ve výši 40 000 Kč na 42 měsíců byla úroková sazba na těchto úvěrech 10,40%; -) ze zprávy [anonymizováno] ze dne 10. 2. 2023, že v lednu 2022 byla u neúčelových úvěrů do 49 tis. sazba 13,9% - 19,9% p.a. standardně; -) ze zprávy [právnická osoba] ze dne 14. 2. 2023, že sazba u úvěrů poskytovaných v lednu 2022 spotřebitelům bez sjednaného účelu ve výši 40 000 Kč na 42 měsíců byla 14,9%.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 31. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru z téhož dne, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 101 808 Kč ve 42 měsíčních splátkách ve výši 2 424 Kč, splatných 15. dne každého kalendářního měsíce, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 64,70 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle odst. 6.

2. Dle odst. 6. 4. ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny. [příjmení] jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná uhradila první splátku dne 15. 3. 2022, na druhou splátku uhradila pouze dne 15. 4. 2022 1 Kč. Dopisem ze dne 19. 6. 2022 oznámila žalobkyně žalované, že vzhledem k jejímu prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 47 511 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 39 732,99 Kč, z úroku ve výši 6 380,43 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky 47 511 Kč, jakož i smluvní pokuty a úroku za poskytnutí úvěru, dopisem ze dne 2. 11. 2022, a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne 2. 11. 2022.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav ve vztahu k zbývající části žaloby s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

18. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

19. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, když prověřila pouze měsíční příjmy vyplacené žalované zaměstnavatelem za období od října 2021 do ledna 2022 z doloženého výpisu z účtu. Žalobkyně však vůbec neprověřila pravidelné měsíční výdaje žalované, když se spokojila s pouhým tvrzením žalované o nákladech na bydlení ve výši 2 650 Kč měsíčně. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, které žalovaná potvrdila v listině hodnocení klienta. Co se týče této listiny, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že klient svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivované snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Žalobkyně se nezabývala dalšími výdaji žalované. Takové posouzení úvěruschopnosti žalované soud považuje za zcela nedostačující.

20. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

21. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

22. Je-li smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované částku 40 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o platby žalované ve výši 2 425 Kč, tedy částku 37 575 Kč, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byla nečinná, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

23. Z neplatné smlouvy mimo nároku na vydání jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni žádné další nároky nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu proto byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení původně domáhala zaplacení částky v celkové výši 63 451,84 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 25 876,84 Kč, když žalovaná byla zavázána k úhradě částky 37 575 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 37 575 Kč, tedy 59,22 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 25 876,84, tedy 40,78 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 18,44 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 731 Kč, odměna advokáta ve výši 13 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 3 300 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 4 x 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 3 024 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 20 155 Kč, 18,44 % z této částky je 3 716,60 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 3 716,60 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.