20 C 38/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní titul Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 48 992 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 229,23 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 606,10 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 229,23 Kč od 12. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 17 762,77 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 705,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 175,92 Kč a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 31 229,23 Kč od 12. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 81 479,86 Kč (jistina včetně poplatku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 311,94 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 21 175,92 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 18. 9. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 33 442 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 109 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 601 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 732 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 73 442 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 1 225 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 12. 11. 2015. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, vzniklo žalobci dne 16. 4. 2015 právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 31 229,23 Kč, dlužný poplatek ve výši 17 762,77 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 21 175,92 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne 12. 11. 2015 do 11. 10. 2018, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 311,94 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne 12. 11. 2015 do 11. 10. 2018 a dále úrok ve výši 19,98 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od 12. 10. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že navrhuje její zamítnutí, když jednak dluh je již promlčen, když žalobkyně v žalobě uvádí, že věřiteli nejpozději dne 16. 4. 2015 vzniklo právo na zaplacení celé dlužné částky, to znamená, že tříletá promlčecí doba uplynula dne 17. 4. 2018, tedy před podáním žaloby. I pokud by promlčecí doba počala běžet až pod dni splatnosti poslední splátky, tj. 12. 11. 2015, došlo by k promlčení dluhu dne 13. 11. 2018, tedy před podáním žaloby dne 6. 9. 2019. Kromě toho žalovaná nesouhlasí s poplatkem za hotovostní inkaso splátek, když hotovostní režim splátek si nemohla svobodně zvolit a stejně tak jí není známo, za co je účtován poplatek za administrativní zpracování půjčky. Tyto poplatky se jeví spíše jako úplata za úvěr, která by měla být zahrnuta v úrokové sazbě a nikoli jiných platbách, které se v tomto případě jeví jako účelové, aby žalobkyně mohla požadovat další finanční částky nad rámec úroku. Pokud by tyto platby byly zahrnuty do úrokové sazby, činila by tato sazba přes 100 %, kdy takovou úrokovou sazbu je třeba považovat za nepřiměřenou, ba přímo lichvářskou. Ujednání o úrokové sazby by pak bylo v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Ze zákaznické karty ze dne 18. 9. 2014, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřil úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených mu žalovanou a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaná potvrdila svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaná byla zaměstnaná v [anonymizována dvě slova] [obec] s měsíční mzdou ve výši 10 000 Kč, žalovaná měla dále příjmy z brigád ve výši 8 000 Kč měsíčně a pobírala příspěvek na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně, celkové měsíční příjmy žalované činily 20 000 Kč, měsíční výdaje pak 11 700 Kč.

5. Ze smlouvy o zápůjčce a ze smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 18. 9. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 33 442 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 109 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 601 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 732 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 73 442 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 1 225 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 12. 11. 2015. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, dle kterých měl věřitel na základě čl. 12 právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky v případě, že žalovaná neuhradí příslušnou splátku včas.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 52 992 Kč žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 13. 7. 2018.

7. Z uznání dluhu ze dne 19. 12. 2016, že žalovaná uznala písemně svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] co do důvodu a výše, kdy výše dluhu není z předloženého uznání dluhu čitelná.

8. Z výzvy k plnění ze dne 23. 8. 2019 a z podacího lístku ze dne 26. 8. 2019, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 23. 8. 2019 podaným na poštu dne 26. 8. 2019 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou po prověření úvěruschopnosti žalované dne 18. 9. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 33 442 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 109 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 601 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 732 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 73 442 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 1 225 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 12. 11. 2015. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, dle kterých měl věřitel na základě čl. 12 právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky v případě, že žalovaná neuhradí příslušnou splátku včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 52 992 Kč žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 13. 7. 2018. Žalovaná dne 19. 12. 2016 uznala písemně svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] co do důvodu a výše, kdy výše dluhu není z předloženého uznání dluhu čitelná. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 23. 8. 2019 podaným na poštu dne 26. 8. 2019 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

13. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

14. Dle ust. § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

17. Dle ust. § 639 obč. zák. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

18. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

23. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

24. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

25. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Pokud se týká žalovanou vznesené námitky promlčení žalovaného nároku, pak tuto soud neshledal důvodnou, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce dne 19. 12. 2016 písemně uznala co do důvodu a výše, ode dne uznání tak běží nová desetiletá promlčecí lhůta, která uplyne teprve dne 16. 12. 2026, žaloba pak byla podána k soudu dne 6. 9. 2019, nárok žalobkyně tak promlčen není.

26. Jsou zde nicméně jiné důvody, pro které nelze žalobě vyhovět v plném rozsahu. Pokud se týká zákonné povinnosti věřitele posoudit řádně před uzavřením smlouvy o zápůjčce úvěruschopnosti žalované, pak soud má za to, že žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, když si vyžádal a ověřil informace o zaměstnavateli žalované, o jejích měsíčních příjmech a výdajích a z těchto učinil závěr, že žalovaná bude schopna splátky úvěru hradit.

27. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2 390 a násl. občanského zákoníku, na základě které věřitel žalované poskytl zápůjčku ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek ve výši 33 442 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 109 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 601 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 732 Kč. Soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako ujednání o úroku, neboť se svou povahou jedná o odměnu za poskytnutí zápůjčky. Soud má za to, že rozepsání částky 33 442 Kč na tři položky ve smlouvě o zápůjčce na této skutečnosti nic nemění a lze za tím spíše spatřovat snahu věřitele zkreslit skutečnou výši sjednaných úroků. Soud tedy na základě výše uvedeného souhrnný poplatek posuzoval jako úrok. V daném případě byl poplatek sjednán ve výši 33 442 Kč, byly–li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 60 týdnů, pak ročně se jedná o cca 72,45 % poskytnuté částky 40 000 Kč. Uvedené ujednání je nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

28. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o poplatku je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 o. z. postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup o. z. v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatku, který je ve smlouvě sjednán souhrnnou částkou 33 442 Kč a je zahrnut ve sjednaných týdenních splátkách zápůjčky, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o zápůjčce bez neplatného ujednání o poplatku uzavřít. Smlouvu o zápůjčce je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o poplatku. Žalobkyně tedy na úhradu poplatku z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 o. z. nárok nemá.

29. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá o. z. naopak vyžaduje aktivitu žalované, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované jistiny včetně zákonného úroku z prodlení z jistiny, který soud přiznal ode dne 17. 7. 2018 nadále. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je splatné na výzvu, v předmětném případě byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 14. 6. 2018, kterým věřitel žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni. Tento byl žalované odeslán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 13. 7. 2018 a dle ust. § 573 o. z. se tak má za to, že došel třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy 16. 7. 2018. Ode dne následujícího, tj. od 17. 7. 2018 je tedy žalovaná s úhradou svého dluhu v prodlení. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 31 229,23 Kč představující dlužnou jistinu a co do zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ode dne 17. 7. 2018 do 11. 10. 2018 ve výši 606,10 Kč a dále běžícího ode dne 12. 10. 2018 do zaplacení.

30. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

31. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta a to z důvodů již uvedených výše.

32. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 81 479,86 Kč. V rozsahu 49 644,53 Kč pak byla žaloba zamítnuta, co do částky v celkové výši 31 835,33 Kč bylo žalobě vyhověno. Žalovaná je tak převážně procesně úspěšným účastníkem tohoto řízení a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalovaná však náklady řízení neúčtovala a z obsahu spisu se žádné nepodávají, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.