20 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 18 872 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 650,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 650,89 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 221,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 650,89 Kč od 13. 10. 2017 do 2. 3. 2020, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 290 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 872 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ věřitel) uzavřela se žalovaným dne 12. 8. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách, tj. vrátit jistinu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 10 650,89 Kč, dlužný úrok ve výši 725,49 Kč, poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 4 150,82 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 750,52 Kč a dlužný inkasní poplatek ve výši 2 594,28 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že má důvodné podezření, že se jedná o podvod.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ věřitel) uzavřela se žalovaným dne 12. 8. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za sjednání úvěru ve výši 6 000 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 3 750 Kč. Ve smlouvě si účastníci dále dohodli, že nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, že pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 11. 12. 2019 postoupena na žalobkyni.

6. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 26. 2. 2020 podaným na poštu dne 26. 2. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

8. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ věřitel) uzavřela se žalovaným dne 12. 8. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za sjednání úvěru ve výši 6 000 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 3 750 Kč. Ve smlouvě si účastníci dále dohodli, že nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 11. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 26. 2. 2020 podaným na poštu dne 26. 2. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 10 650,89 Kč, dlužný úrok ve výši 725,49 Kč, poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 4 150,82 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 750,52 Kč a dlužný inkasní poplatek ve výši 2 594,28 Kč.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Dle ust. § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

20. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

21. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

22. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2 395 a násl. občanského zákoníku, na základě které věřitel žalované poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za sjednání úvěru ve výši 6 000 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 3 750 Kč, kdy celkové náklady spotřebitelského úvěry tak činily 12 272 Kč. Soud ujednání o poplatcích vyhodnotil jako ujednání o úroku, neboť se svou povahou jedná o odměnu za poskytnutí úvěru. Soud má za to, že rozepsání částky 12 272 Kč na čtyři položky ve smlouvě o úvěru na této skutečnosti nic nemění a lze za tím spíše spatřovat snahu věřitele zkreslit skutečnou výši sjednaných úroků. Soud tedy na základě výše uvedeného celkové náklady úvěru posoudil jako úrok. V daném případě byly náklady sjednány ve výši 12 272 Kč, byly–li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 14 měsíců, pak ročně se jedná o cca 70,13 % poskytnuté částky 15 000 Kč. Uvedené ujednání je nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

23. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o poplatku je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 o. z. postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup o. z. v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru, které jsou ve smlouvě sjednány souhrnnou částkou 12 272 Kč a jsou zahrnuty ve sjednaných měsíčních splátkách úvěru, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o nákladech úvěru uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o nákladech úvěru. Žalobkyně tedy na úhradu úvěru a poplatků z neplatně sjednaného úvěru nárok nemá.

24. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá o. z. naopak vyžaduje aktivitu žalované, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované jistiny včetně zákonného úroku z prodlení z jistiny, který soud přiznal ode dne 3. 3. 2020 nadále. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je splatné na výzvu, v předmětném případě byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020. Tato byla žalovanému odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 26. 2. 2020 a dle ust. § 573 o. z. se tak má za to, že došla třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy 2. 3. 2020. Ode dne následujícího, tj. od 3. 3. 2020 je tedy žalovaný s úhradou svého dluhu v prodlení. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 10 650,89 Kč představující dlužnou jistinu a co do zákonného úroku z prodlení běžícího ode dne 3. 3. 2020 do zaplacení.

25. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

26. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta a to z důvodů již uvedených výše.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 18 872 Kč, v rozsahu 8 227,11 Kč pak byla žaloba zamítnuta. Procesní úspěch žalobkyně tak představuje 12,88 % předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 252 Kč 12,88 % z této částky je pak 290 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 290 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).