20 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro 26 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 12 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 300 Kč od 9. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení plnění uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že jakožto obchodní společnost se sídlem v České republice, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelských a podnikatelských úvěrů, uzavřela dne 28. 2. 2025 se žalovaným, který vystupoval jako podnikatel, smlouvu o podnikatelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, přičemž bylo sjednáno, že celá částka bude splacena nejpozději dne 8. 5. 2025. Smlouva dále obsahovala ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, který činil 9 800 Kč za dobu od čerpání úvěru do jeho splatnosti, a rovněž ustanovení o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé jednotlivé prodlení se splátkou. Žalovaný se dostal do prodlení s pěti splátkami, čímž vznikl nárok žalobkyně na smluvní pokutu v celkové výši 2 500 Kč. Celková výše žalované pohledávky tak činí 26 300 Kč, a to bez jakýchkoli dosavadních úhrad ze strany žalovaného. Úvěrový vztah byl sjednán prostřednictvím online platformy www., Anonymizováno, .cz, kde se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, ověřil svou totožnost prostřednictvím dokladu totožnosti, služby Bank iD nebo verifikační platby, a následně požádal o konkrétní úvěr. Po akceptaci návrhu smlouvy, který proběhl prostřednictvím zadání uživatelského jména a ověřovacího kódu zaslaného SMS zprávou, byl úvěr žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet. Přestože žalobkyně opakovaně kontaktovala žalovaného telefonicky a následně mu dne 4. února 2025 zaslala předžalobní upomínku prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný na výzvy nereagoval a svůj závazek dosud nesplnil. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud žalovanému uložil povinnost uhradit částku 26 300 Kč s příslušenstvím.2 Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný.3 Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 28. 2. 2025 a z kopie OP, že žalobce jako společnost podepsal a žalovaný jako klient SMS zprávou podepsal text této smlouvy, podle které společnost žalovanému poskytla úvěr výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného ve výši 14 000 Kč na dobu 70 dnů ode dne čerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru činí 1% denně, úvěr má být splacen v 5 splátkách po 4 760 Kč, pro případ prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky je uvedena ve smlouvě smluvní pokuta 500 Kč, žalovaný je ve smlouvě označen rodným číslem, identifikačním číslem a místem podnikání, ve smlouvě není uveden údaj o RPSN. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 28. 2. 2025 z účtu žalobce byla na účet , č. účtu, vyplacena částka 14 000 Kč. Z informace o účtu, že účet č. , č. účtu, náleží žalovanému. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2025 a z potvrzení o podání zásilky, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.4 Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:5 Předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelských úvěrů. Dne 28. 2. 2025 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , kterou žalobce podepsal a žalovaný potvrdil prostřednictvím SMS zprávy. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč na dobu 70 dnů s denním poplatkem 1 %, splatný v pěti splátkách po 4 760 Kč, přičemž smlouva obsahovala smluvní pokutu 500 Kč za prodlení s úhradou splátky a neobsahovala údaj o RPSN. Žalovaný byl ve smlouvě identifikována rodným číslem, IČ a místem podnikání. Téhož dne byla částka 14 000 Kč převedena z účtu žalobce na účet č. , č. účtu, , tedy na běžný bankovní účet žalovaného. Žalobce následně dne 31. 10. 2025 zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě pohledávky doporučeným dopisem.6 Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7 Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.8 Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9 Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10 Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.11 Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12 Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13 Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.14 Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15 Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do žalovaným neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.16 Dle ustáleného názoru Nejvyššího soudu je pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, nebo ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 7/2014). Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není rozhodné, zda je určitá osoba podnikatelem (má podnikatelské oprávnění, v jiných vztazích jako podnikatel vystupuje) či jaké má s obchodními vztahy zkušenosti. Podle definice spotřebitelských smluv a spotřebitele zakotvené v ustanovení § 52 obč. zák. je naopak významným, zda v tom kterém vztahu je spotřebitel osobou, který při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012). Je třeba zkoumat faktický stav věci a odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn.

II. ÚS 1176/21). Pro určení smlouvy jako smlouvy uzavřené mezi podnikateli a nikoli jako smlouvy uzavřené se spotřebitelem není proto relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci.17 Žalobce jako subjekt poskytující (výlučně) spotřebitelské úvěry tvrdí, že se žalovaným uzavřel smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalobce se k jednání soudu nedostavil a nemohl tak být vyzván, aby tvrdil a prokázal, že žalovaný jednal při uzavírání úvěrové smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti. Proto soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti. To, že ve smlouvě je uvedeno jeho IČ a sídlo není důvodem pro to, aby pro závazkový vztah bez dalšího byla vyloučena ustanovení z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a aby tento zákon byl případně obcházen.18 V případě, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, bylo povinností žalobce před poskytnutím úvěru provést posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Šlo by totiž o poskytnutí spotřebitelského úvěru, k jehož poskytování žalobce oprávněn je. Žalobce byl vyzván i k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů. Žalobce ani na tuto výzvu soudu nereagoval. Soud proto uzavírá, že smlouva ze dne 8. 7. 2024 tvrzená žalobcem je neplatná dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K neplatnosti pro rozpor se zákonným ustanovením soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.19 Nadto soud uvádí, že rozhodovací praxe Ústavního soudu vyžaduje po věřiteli, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18). Žalobce by se tak nezprostil povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, ani pokud by šlo o podnikatelský úvěr.20 Nabízí se také otázka, zda by smlouva ze dne 8. 7. 2024 obstála jako platná smlouva o úvěru v případě, že by skutečně byla uzavřena podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a v situaci, že by žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně. Žalobce tvrdí, že 8. 7. 2024 poskytl žalovanému 14 000 Kč za úplatu 9 800 Kč, když částka 23 800 Kč měla být vrácena do 70 dnů. Poplatek 9 800 Kč představuje úrok 365 % ročně. Úrok přesahující výši akceptovanou ještě obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017) z důvodů tam rozebraných vyšší než 60% ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 o. z. Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák. ( srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 ze dne 12. 1. 2005). Takové smluvní ujednání nemůže požívat ochrany práva podle norem práva soukromého. Vykazuje zásadní rozpor s požadavkem, aby výkon práv a povinností v soukromoprávních vztazích nebyl v rozporu s dobrými mravy. Smlouvu ze dne 28. 2. 2025 je proto na místě i pro případ, že by byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.21 Smlouvu ze dne 28. 2. 2025 tak soud posoudil jako absolutně neplatnou. Zabýval se pak otázkou, zda není na místě žalobě žalobce vyhovět z jiného důvodu. Žalobce žalovanému vyplatil 14 000 Kč, šlo o účet, jehož číslo je označeno jménem a příjmením žalovaného. Žalobce je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný doposud ničeho nevrátil. Žalobce proto může žádat plnění tohoto, co žalovanému vyplatil. Podle § 2991 odst. 1 o. z. byl žalovaný zavázán k úhradě částky 14 000 Kč. Ohledně této částky bylo totiž na žalovaném, aby vyvrátil tvrzení o tom, že pro něj částku 14 000 Kč žalobce plnil, případně tvrdil, že došlo k zániku pohledávky některým ze zákonem stanovených způsobů. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Neúčastí u jednání se žalovaný sám zbavil práva být soudem poučen dle § 118a o. s. ř. ve smyslu ust. § 5 o. s. ř. Soud tedy uzavírá, že dluh žalovaného ve výši 14 000 Kč trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení.22 Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Je v možnostech žalovaného plnění uhradit v uvedené lhůtě podle kritérií § 87 odst.1, 2 z. č. 257/2016 Sb., když bylo přihlédnuto k výši částky, době jejího vyplacení a skutečnosti, že žalovaný sám námitky ve vztahu k určení lhůty neuváděl.23 Nedošlo-li k platnému uzavření smlouvy, nemůže se žalobce domáhat plnění uvedených jako ujednaná ve smlouvě, tj. smluvních pokut, smluvních úroků ani smluvních poplatků. Jde o vedlejší ujednání smlouvy hlavní, jako samostatná obstát nemohou a žalobci tak nároky na úhradu těchto plnění nevznikly. Žaloba v tomto rozsahu byla zamítnuta. Žalobci s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 nemohou být přiznány ani úroky z prodlení.24 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn.

I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí, když zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši ke dni rozhodnutí představuje částku 2 784,20 Kč, celkem tedy byla žaloba zamítnuta co do částky 15 084,20 Kč (12 300 Kč + 2 784,20 Kč) a žalobě bylo vyhověno co do částky 14 000 Kč. Žalovaný tak měl ve věci větší procesní úspěch než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovanému - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.