20 C 46/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 15 305,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 305,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 607,90 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 305,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 8. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná si dále ve smlouvě sjednala volitelnou službu „Klidné spaní“, za kterou se zavázala zaplatit poplatek ve výši 109,80 Kč a volitelnou službu „Presto“, za kterou se zavázala zaplatit poplatek ve výši 330 Kč a dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 27. 3. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 28. 3. 2024. Strany si ve smlouvě sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,87 % denně z nesplacené části jistiny. Dále sjednaly povinnost žalované zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalované pouze za prvních 90 dnů prodlení, žalobkyně tak požaduje smluvní pokutu od 11. 9. 2023 do 12. 10. 2023 ve výši 476,40 Kč. Předmětem žalobního nároku je tedy dlužná jistina ve výši 7 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 139,30 Kč, smluvní úrok ve výši 7 221,33 Kč, poplatek za volitelnou službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatek za volitelnou službu „Presto“ ve výši 330 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč a smluvní pokuta ve výši 476,40 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nijak nerozporovala.

3. Soud učinil z provedených důkazů, a to z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z VOP, z autorizace ověření totožnosti, z upomínky, z předžalobní výzvy, z podacího lístku, ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, z předpisu denních splátek, z přehledu bankovních transakcí, z bankovního ID výpisu, a ze zprávy Air bank následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované dne 11. 8. 2023 úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 10. 9. 2023. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na den 1. 2. 2025. Celková výše RPSN činila 1 509,77 %, úroková denní sazba činila 0,866 %. Žalovaná si dále ve smlouvě sjednala volitelnou službu „Klidné spaní“, za kterou se zavázala zaplatit poplatek ve výši 3,66 Kč denně, za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní, volitelnou službu „Presto“, za kterou se zavázala zaplatit poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše a dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 27. 3. 2024. Dopisem ze dne 4. 12. 2024 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně identifikovaných příjmů soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, neboť se jedná o interní dokumenty vygenerované žalobkyní, ze kterých není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně přišla k informacím v těchto dokumentech uvedeným.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.

16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

17. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, když z předložených listin vygenerovaných samotnou žalobkyní není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla k informacím v těchto listinách uvedeným a jakým způsobem tyto informace ověřila. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle ust. 118a o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy v tomto směru, avšak žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že řádně a úplně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet.

18. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit.

19. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

20. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byla nečinná, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

21. Jelikož žalobkyni žádné další nároky z neplatné smlouvy o úvěru neplynou, byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.