20 C 58/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 18 444 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 17. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně tak, že měl splácet každý měsíc nejpozději do 14. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto byl úvěr ke dni 16. 7. 2023 zesplatněn. Žalobkyni vznikl v důsledku prodlení žalovaného i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od 17. 7. 2023 do 12. 1. 2023, tj. částky , částka, . Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši , částka, , dlužný úrok ve výši , částka, a smluvní pokuta ve výši , částka, .

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu a z potvrzení o platbě, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 1. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu , částka, . Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc vždy do 14. dne v měsíci úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. V čl. 6.2 smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatným celý dluh.

5. Z potvrzení o platbě, že žalovaný čerpal dne 13. 1. 2023 částku , částka, .

6. Z výplatních pásek, že žalovaný předložil žalobkyni výplatní pásky, kdy z předložených kopií nejsou informace na výplatních páskách čitelné.

7. Z dopisu ze dne 13. 7. 2023, že dopisem ze dne 13. 7. 2023 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení částky , částka, s tím, že ke dni 13. 7. 2023 došlo k zesplatnění úvěru.

8. Z předžalobní upomínky a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 1. 12. 2023 k úhradě žalované částky před podáním žaloby.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 1. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu , částka, . Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc vždy do 14. dne v měsíci úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. V čl. 6.2 smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatným celý dluh. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výplatních pásek. Dopisem ze dne 13. 7. 2023 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení částky , částka, s tím, že ke dni 13. 7. 2023 došlo k zesplatnění úvěru. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 1. 12. 2023 k úhradě žalované částky před podáním žaloby.

11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

21. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze výplatní pásky, které navíc nebyly dobře čitelné. Soud konstatuje, že i kdyby z předložených výplatních pásek bylo možno zjistit relevantní informace, pak i v takovém případě takové posouzení úvěruschopnosti není dostačující, když takto jsou ověřeny pouze měsíční příjmy žalovaného, nikoli však jeho pravidelné měsíční výdaje. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena.

22. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet sjednané splátky úvěru.

23. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

24. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši , částka, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. , spisová značka, ). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

25. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba co do nároku ze smlouvy o úvěru z důvodů již výše uvedených zamítnuta, když z neplatné smlouvy žalobkyně žádné další nároky nemá.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši , částka, . Žalobkyně pak byla úspěšná co do částky , částka, , úspěch žalobkyně tak činí 58,83 % předmětu řízení, žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky , částka, , úspěch žalovaného tedy činí 41,17 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 17,66 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta ve výši , částka, dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po , částka, , paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x , částka, dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši , částka, . Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku , částka, , 17,66 % z této částky je pak , částka, . Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku , částka, , a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).