20 C 60/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 33 933,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 33 933,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 932,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 569,50 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 346,39 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 540,32 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 167,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 236,23 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 6 207 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 392,95 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 933,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále také jen „věřitel) uzavřel se žalovaným dne 10. 3. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, když po uzavření smlouvy uhradil celkem částku 18 492 Kč. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 5 346,39 Kč, dlužný úrok ve výši 193,93 Kč, poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 2 476,35 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 469,64 Kč, dlužný inkasní poplatek ve výši 909,68 Kč, smluvní pokuta ve výši 7 169,72 Kč, úrok a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Věřitel dále uzavřel se žalovaným dne 18. 12. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 2 118 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 960 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, když po uzavření smlouvy uhradil celkem částku 30 052 Kč. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 6 207 Kč, dlužný úrok ve výši 185,95 Kč, poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 2 857,45 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 541,92 Kč, dlužný inkasní poplatek ve výši 1 049,68 Kč, smluvní pokuta ve výši 6 526,28 Kč, úrok a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 3. 2021, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 10. 3. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč.

6. Z přehledu plateb, že žalovaný na úvěr uhradil částku 18 492 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2020, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 18. 12. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, tj. vrátit jistinu 2 118 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 960 Kč.

8. Z přehledu plateb, že žalovaný na úvěr uhradil částku 30 052 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, ze seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny, že pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek z dne 20. 5. 2024 postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno.

10. Z předžalobních výzev a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 20. 9. 2024 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 10. 3. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil částku 18 492 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 20. 5. 2024 postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 20. 9. 2024 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

13. Dále právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 18. 12. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, tj. vrátit jistinu 2 118 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 960 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil částku 30 052 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 20. 5. 2024 postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 20. 9. 2024 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

14. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

16. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

17. Podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době poskytnutí úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

22. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

26. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

27. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

28. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Žalovaný vystupoval v rámci smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěrů tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrových smluv její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

29. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

30. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně žádné důkazy, resp. posouzení úvěruschopnosti ani netvrdila. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle ust. 118a o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy v tomto směru, avšak žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že její právní předchůdce řádně a úplně posoudil před uzavřením úvěrových smluv schopnost žalovaného úvěr splácet, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit.

31. Smlouvy o úvěru jsou tedy v návaznosti na § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud podle § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

32. Nároky z těchto neplatných smluv je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatných smluv. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnutých jistin v celkové výši 37 000 Kč (15 000 Kč + 22 000 Kč), žádné další nároky z neplatných smluv o úvěru žalobkyni neplynou. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 18 490 Kč a 30 052 Kč a dluh tak již přeplatil, soudu tedy nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

33. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný by jakožto plně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.