20 C 81/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 87 897 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 210 Kč od 4. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 45 687 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 74 946 Kč od 23. 9. 2021 do 3. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 736 Kč od 4. 3. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 214 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 63 502,11 Kč od 17. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 9. 2021 dosáhne částky 171 504 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 87 897 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 4. 11. 2020 úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 3 970 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 54,17 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu u splátek [číslo] v celkové výši 1 996 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 21. 9. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 71 950,60 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, tedy celkem 1 000 Kč za prodlení u splátek [číslo]. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 71 950,60 Kč počínaje dnem 23. 9. 2021 k datu sepsání žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 12 951 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku ve výši 54,17 % ročně z dlužné jistiny ve výši 63 502,11 Kč od 23. 9. 2021 do 16. 10. 2021, tedy částky 2 214 Kč a dále běžícího smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 63 502,11 Kč od 17. 10. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povolení k činnosti poskytování spotřebitelského úvěru.

5. Z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly dne 4. 11. 2020 poskytnuty žalobkyní standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z hodnocení klienta ze dne 4. 11. 2020, z prohlášení klienta ze dne 4. 11. 2020, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, z výpisu záznamů registru [příjmení], z výplatních pásek, z výpisu z účtu a z přehledu transakcí, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z registru [příjmení], na základě výpisu z [anonymizováno], na základě výplatních pásek a z přehledu transakcí. V registru [příjmení] žalovaný neměl žádný záznam, v NRKI bylo žalovanému přiřazeno skóre 445, což znamená nízké riziko, nejlepší segment klientů. Žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán u Ministerstva obrany ČR s průměrným příjmem okolo 30 000 Kč měsíčně, žalovaný byl majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba]. Z přehledu transakcí za období od července 2020 do listopadu 2020 vyplývá, že počáteční stav na účtu žalovaného byl v tomto období ve výši 2 015,34 Kč a konečný stav ve výši 480,19 Kč.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a z dodejky, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 11. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 142 920 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 3 970 Kč, když ve splátce je zahrnuta splátka jistiny a splátka úroku s úrokovou sazbou ve výši 54,17 % ročně.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru, že úvěr ve výši 70 000 Kč žalovaný čerpal dne 4. 11. 2020.

9. Z karty klienta, že žalovaný na úvěr zaplatil 7 splátek po 3 970 Kč, tedy celkem částku 27 790 Kč.

10. Z předžalobní výzvy a z podacího archu, že dopisem ze dne 1. 3. 2022 podaným na poštu dne 1. 3. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Ze zprávy [právnická osoba], že v listopadu 2020 byla u neúčelových úvěrů ve výši od 50 000 Kč do 90 000 Kč úroková sazba 10,9 % - 14,9 % ročně.

12. Ze zprávy [právnická osoba], že obvyklá úroková sazba u úvěrů ve výši 70 000 Kč poskytovaných v listopadu 2020 bez sjednaného účelu činila 8,7 %.

13. Ze zprávy [obec] spořitelny, a. s., že obvyklá úroková sazba u úvěrů ve výši 70 000 Kč poskytovaných v listopadu 2020 bez sjednaného účelu činila 12,49 %.

14. Z výzev k zaplacení ze dne 19. 7. 2021, 18. 8. 2021, 20. 9. 2021 a 18. 1. 2021 a z oznámení o zesplatnění ze dne 21. 9. 2021 soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, neboť ze samotných výzev není zřejmé, zda vůbec a kdy byly žalovanému odeslány.

15. Z ostatních provedených důkazů neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí v dané věci.

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

17. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 11. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 142 920 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 3 970 Kč, když ve splátce je zahrnuta splátka jistiny a splátka úroku s úrokovou sazbou ve výši 54,17 % ročně. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z registru [příjmení], na základě výpisu z NRKI, na základě výplatních pásek a z přehledu transakcí. V registru [příjmení] žalovaný neměl žádný záznam, v [anonymizováno] bylo žalovanému přiřazeno skóre 445, což znamená nízké riziko, nejlepší segment klientů. Žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán u Ministerstva obrany ČR s průměrným příjmem okolo 30 000 Kč měsíčně, žalovaný byl majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba]. Z přehledu transakcí za období od července 2020 do listopadu 2020 vyplývá, že počáteční stav na účtu žalovaného byl v tomto období ve výši 2 015,34 Kč a konečný stav ve výši 480,19 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil 7 splátek po 3 970 Kč, tedy celkem částku 27 790 Kč. Dopisem ze dne 1. 3. 2022 podaným na poštu dne 1. 3. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

18. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

20. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

21. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

22. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

23. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

27. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

30. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

31. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze měsíční příjmy žalovaného z předložených výplatních pásek a z přehledu transakcí na účtu žalovaného za období od července 2020 do listopadu 2020. Žalobkyně však vůbec neprověřila pravidelné měsíční výdaje žalovaného, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o nákladech na bydlení ve výši 3 500 Kč měsíčně. Z hodnocení klienta však vyplývá, že žalovaný se o možnosti čerpat u žalobkyně úvěr dozvěděl z sms zprávy a z e-mailu, již z těchto údajů je zřejmé, že žalovaný používal mobilní telefon a internet, o těchto výdajích však není v listině označené jako hodnocení klienta žádná zmínka. Stejně tak měla žalobkyně zpozornět ohledně údaje o počátečním stavu a konečném stavu na účtu žalovaného vyplývajícího z přehledu transakcí. Z tohoto přehledu je zřejmé, že počáteční stav na účtu žalovaného za období od července do listopadu 2020 činil 2 015,34 Kč a konečný stav činil 480,19 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovanému na účtu nezbývalo příliš mnoho disponibilních finančních prostředků, ze kterých by mohl hradit pravidelné měsíční splátky úvěru ve výši 3 970 Kč.

32. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

33. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

34. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 70 000 Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 27 790 Kč, tedy částky 42 210 Kč. Žalovaný byl poprvé prokazatelně žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 1. 3. 2022, která mu bylo odeslána doporučeně dne 1. 3. 2022, za obvyklého běhu událostí byla výzva žalovanému doručena následující den, tj. 2. 3. 2020, splatnost pohledávky tak nastala 3. 3. 2022 a ode dne následujícího, tj. od 4. 3. 2020 je žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 4. 3. 2022 do zaplacení. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

35. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

36. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.