20 C 86/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 21 185 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 180 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 880 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 392,37 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 152,47 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 827,84 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 827,84 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 647,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, částku 7 125 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 556,21 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 198,44 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 397,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 397,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 14 060 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 13. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 6. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 6 820 Kč. Zbývá tak uhradit částku 14 060 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 827,84 Kč a z poplatku ve výši 3 232,16 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, který vypočetla za období od 1. 7. 2017 do 6. 12. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 7 125 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 30. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 3. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 10 565 Kč. Zbývá tak uhradit částku 7 125 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 397,28 Kč a z poplatku ve výši 1 727,72 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, který vypočetla za období od 19. 3. 2017 do 6. 12. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 1. 2016, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 30. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 3. 2017. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě výplatních pásek, výpisu z účtu, nájemní smlouvy a výměry invalidního důchodu. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 3 883 Kč, mzdu ve výši 6 981 Kč, další měsíční příjmy žalované tvoří výživné ve výši 2 100 Kč, sociální dávky ve výši 4 750 Kč, přídavky na děti ve výši 610 Kč a příjmy z podnájmu ve výši 2 000 Kč [ulice] výdaje žalovaná uvedla ve výši 9 100 Kč na nájem/inkaso a 8 000 Kč na domácnost. Žalovaná dále uvedla, že má půjčku u věřitele ve výši 9 331 Kč, kdy měsíční splátka činí 1 300 Kč. Ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 5. 2016, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 13. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 6. 2017. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a výměry invalidního důchodu. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 3 210 Kč, mzdu ve výši 7 164 Kč, další měsíční příjmy žalované tvoří výživné ve výši 2 100 Kč, příspěvek na bydlení a na dítě v celkové výši 2 910 Kč a příjmy z podnájmu ve výši 2 000 Kč Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 4 000 Kč na nájem/inkaso a 7 000 Kč na domácnost. Žalovaná dále uvedla, že má půjčku u věřitele ve výši 14 260 Kč, kdy měsíční splátka činí 1 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, z přílohy ke smlouvě, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byly pohledávky za žalovanou z titulu smluv o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, ve kterém byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán doporučeně dne 7. 1. 2020. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 30. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 3. 2017. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě výplatních pásek, výpisu z účtu, nájemní smlouvy a výměry invalidního důchodu. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 3 883 Kč, mzdu ve výši 6 981 Kč, další měsíční příjmy žalované tvoří výživné ve výši 2 100 Kč, sociální dávky ve výši 4 750 Kč, přídavky na děti ve výši 610 Kč a příjmy z podnájmu ve výši 2 000 Kč Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 9 100 Kč na nájem/inkaso a 8 000 Kč na domácnost. Žalovaná dále uvedla, že má půjčku u věřitele ve výši 9 331 Kč, kdy měsíční splátka činí 1 300 Kč. Věřitel uzavřel dálese žalovanou dne 13. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 6. 2017. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a výměry invalidního důchodu. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 3 210 Kč, mzdu ve výši 7 164 Kč, další měsíční příjmy žalované tvoří výživné ve výši 2 100 Kč, příspěvek na bydlení a na dítě v celkové výši 2 910 Kč a příjmy z podnájmu ve výši 2 000 Kč Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 4 000 Kč na nájem/inkaso a 7 000 Kč na domácnost. Žalovaná dále uvedla, že má půjčku u věřitele ve výši 14 260 Kč, kdy měsíční splátka činí 1 300 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byly pohledávky za žalovanou z titulu smluv o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, ve kterém byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán doporučeně dne 7. 1. 2020. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když z karty zákazníka, kterou žalovaná vyplnila, se podává, že žalovaná je invalidním důchodcem, pobírá příspěvek na bydlení a je zabezpečována dalšími sociálními dávkami. Do výdajů žalované pak nebyly započítány tvrzené splátky půjčky, výdaje nebyly ověřeny na základě dostatečných podkladů, když např. ohledně výdajů na splátky půjčky žalovaná žádný doklad nepředložila. Věřitel poskytl žalované úvěr, přestože věděl, že se jedná o osobu pobírající sociální dávky, která si opakovaně v malém časovém odstupu bere půjčky, a věřitel tak musel mít z předložených dokladů důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ponížené o platby žalované. V případě smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 1. 2016 byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaná pak na svůj dluh uhradila částku 10 565 Kč, ohledně nároku z této smlouvy tak bylo nutno žalobu v plném rozsahu zamítnout. V případě smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 5. 2016 byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, žalovaná pak na svůj dluh uhradila částku 6 820 Kč, k úhradě tedy zbývá částka 5 180 Kč. Žalovaná byla poprvé žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu, které jí bylo odesláno doporučeně dne 7. 1. 2020, za obvyklého běhu událostí bylo oznámení žalované doručeno následující den, tj. 8. 1. 2020 a splatnost pohledávky tak nastala 20. 1. 2020, když poslední den 10-ti denní lhůty připadl na neděli 19. 1. 2020. Ode dne následujícího, tj. od 21. 1. 2020 je tedy žalovaná s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.