21 C 100/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 270 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 13 270 Kč ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 415,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, obchodní společnost právnická osoba. dne datum uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 13 270 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr do data splatnosti nevrátila, a to ani částečně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o.s.ř.

4. Soud z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: - z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum a všeobecných obchodních podmínek, standartních informací o spotřebitelském úvěru a fotografie občanského průkazu bylo zjištěno, že dne datum byla mezi společností právnická osoba. (dále také jen „věřitel“) a žalovanou uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva s názvem Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr do výše 13 270 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 457,50 % ročně s tím, že celkově uhradí věřiteli částku 61 963,54 Kč. Totožnost byla ověřena digitálně a zasláním kopie občanského průkazu - Z listiny Čestné prohlášení, že žalovaná při uzavření smlouvy prohlásila, že její příjem činí 26 900 Kč a náklady 4 000 Kč, splátky jiných úvěrů 0 Kč. - z listiny Potvrzení o platbě ze dne datum bylo zjištěno, že peněžní prostředky byly zaslány žalované dne datum převodem na účet ve výši 13 270 Kč. - z listiny Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a z listiny Podací lístek bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dluhu. - z listiny Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum a ze dne datum, z listiny Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena věřitelem na společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. a následně společností Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. na žalobkyni, postoupení bylo oznámeno žalované přípisem ze dne datum.

5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne datum byla mezi společností právnická osoba. a žalovanou uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva s názvem Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr do výše 13 270 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 457,50 % ročně s tím, že celkově uhradí věřiteli částku 61 963,54 Kč. Totožnost byla ověřena digitálně a zasláním kopie občanského průkazu. Žalovaná při uzavření smlouvy prohlásila, že její příjem činí 26 900 Kč a náklady 4 000 Kč, splátky jiných úvěrů 0 Kč. Peněžní prostředky byly zaslány žalované dne datum převodem na účet ve výši 13 270 Kč. Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dluhu. Pohledávka byla postoupena věřitelem na společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. a následně společností Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. na žalobkyni, postoupení bylo oznámeno žalované přípisem ze dne datum.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2399 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

8. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Dle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po zhodnocení skutkového stavu a aplikaci výše uvedených zákonných ustanovení dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalovaná pohledávka. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěruschopnost žalované splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně řádně neprověřil úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tuto povinnost stanoví zákon. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by její právní předchůdce měl dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalované, a že tyto věrohodným způsobem i ověřil. Žalovaná uvedla, že má příjem ve výši 26 000 Kč, tuto skutečnost však právní předchůdkyně žalobkyně neověřila, taktéž se spokojila s tvrzením žalované, že její měsíční náklady jsou toliko ve výši 4 000 Kč a že nemá žádné dluhy. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je tak dle § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

17. Jelikož byla smlouva uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou shledána neplatnou z důvodu porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud se již nezabýval případnou neplatností smlouvy z důvodu rozporu s dobrými mravy z důvodu sjednání úroku ve výši 457,50 % ročně.

18. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je třeba vypořádat dle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 270 Kč. Z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaná žalobkyni cokoliv plnila. Žalovaná tak má povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši plnění žalobkyně, tedy ve výši 13 270 Kč. Bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že uhradila žalobkyni něco nad rámec jí tvrzené jistiny, nebo že její dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, úhradu dluhu či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem ve výši přesahující výši tvrzenou žalobkyní netvrdila ani neprokázala.

19. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit dosud nevrácenou jistinu ve výši 13 270 Kč, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru prozatím v prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., požadovaný úrok z prodlení byl pro účely výpočtu nákladů řízení a úspěchu ve věci kapitalizován ke dni vyhlášení rozhodnutí. Úspěch žalobkyně činí 80,77 %, žalované 19,23 %, čistý procesní úspěch žalobkyně činí 61,54 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč. Dle údajů v návrhu uvedených není zástupkyně žalobkyně plátcem DPH. Celkem tedy činí náklady žalobkyně 2 300 Kč, z toho 61,54 % činí 1 415,40 Kč. Tyto je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.