21 C 139/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 29 958 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 008 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 28 950 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 951,78 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 420,59 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 21 150,21 Kč od [datum] do zaplacení %, úrok ve výši 20,74% ročně z částky 21 150,21 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení celkové částky 29 958 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 5 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč v celkem 80 týdenních splátkách po 728 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná na smlouvu uhradila toliko 28 992 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 21 105,21 Kč, dlužných úhrad na služby ve výši 8 807,79 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 420,59 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 951,78 Kč, úroku ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil na základě skutkových zjištění z níže uvedených listin následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] s žalovanou smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta peněžitá zápůjčka ve výši 30 000 Kč v hotovosti, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 20,74 % ročně. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s úrokem ve výši 5 100 Kč, administrativním poplatkem ve výši 6 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč splatit v 80 týdenních splátkách po 728 Kč. V případě prodlení se splácením byla společnost [právnická osoba] oprávněna požadovat úhradu celé nesplacené jistiny a úhradu smluvních pokut a účelně vynaložených nákladů (bod 5 smlouvy). (listina smlouva ze dne [datum]). V kartě zákazníka žalovaná uvedla své osobní údaje, adresu, druh bydlení (nájem), počet nezaopatřených dětí (nevyplněno), údaje o závazcích mimo [právnická osoba] (nevyplněno), údaje o příjmu a zaměstnání (mateřská/rodičovská), měsíční příjmy (státní podpora hlavní 7 600 Kč a státní podpora vedlejší 6 655 Kč, další příjmy např. výživné, příjmy z pronájmu atd. 2 200 Kč), měsíční výdaje na bydlení, osobní, spoření, výživné, splátky úvěrů a zápůjček a další výdaje (11 155 Kč), způsob ověření (zaškrtnuto složenky – bez bližší specifikace, nájemní smlouva, faktury za vodu, elektřinu, plyn) (listina karta zákazníka). Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávky včetně přílohy), postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne [datum] (listina oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou prostřednictvím právního zástupce k úhradě dluhu s tím, že v opačném případě uplatní svůj dluh u soudu (předžalobní upomínka, podací lístek).

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o zápůjčce se zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

6. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalobou uplatněná pohledávka byla postoupena na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měl právní předchůdce žalobkyně povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tj. její schopnost poskytnutý úvěr splácet, k této povinnosti viz níže.

14. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Soudní dvůr EU se k povinnosti národních soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel, ve smyslu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru vyjádřil v rozhodnutí z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, kde potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

16. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

17. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele… Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39).

18. Právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neprověřil schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně soudu předložila žalovanou vyplněnou kartu zákazníka, v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalované, což nelze s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, od nichž neshledává soud v projednávané věci žádného důvodu se odchýlit, posoudit za dostatečné. Zejména se pak právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdaji žalované a spokojil se pouze s prohlášením žalované o výši jejich výdajů, včetně nákladů na bydlení, a o tom, že nemá jiné závazky, což ve smyslu shora cit. rozsudku Nejvyššího soudu ČR nelze považovat za splnění povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V kartě zákazníka není uvedeno, jaké konkrétní složenky měla žalovaná předložit, k prokázání jakých konkrétních výdajů a v jaké konkrétní výši, co z těchto bylo zjištěno, není uvedeno, zda a s jakým výsledkem žalobkyně ověřila, že žalovaná nemá žádné další závazky z půjček, úvěrů apod., zda jí uváděné náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč sestávají toliko z nájemného nebo i záloh na služby spojené s bydlením. Ve vztahu k příjmům žalované je v kartě zákazníka toliko uvedeno, že pobírá státní podporu hlavní ve výši 7 600 Kč a vedlejší ve výši 6 655 Kč, není blíže uvedeno, o jaké konkrétní dávky státní sociální podpory se jedná, ani není uvedeno (a ověřeno), o jaký konkrétní jiný příjem uváděný ve výši 2 200 Kč se jedná. V kolonce je uvedeno„ např. výživné“, není však zřejmé, zda se jedná o výživné žalované, jejího nezaopatřeného dítěte (počet vyživovaných dětí není vyplněn) vyplácené k rukám žalované (stále však příjmem dítěte) či o příjem zcela jiné povahy. Věřitel se však nijak nezabýval příjmem žalované do budoucna, tj. po jak dlouhou dobu bude žalovaná ony blíže neurčené dávky státní sociální podpory označené jako hlavní a vedlejší pobírat, jaké jiné příjmy má žalovaná zajištěny, a to i s přihlédnutím k celkové době trvání zápůjčky (splatnost v celkem 80 týdenních splátkách). Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s úrokem a poplatky žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu (§ 588 o. z.), konkrétně ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Věřitel má v případě absolutně neplatné smlouvy nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny bez jakýchkoliv poplatků, odměn, smluvních úroků aj., a to ve výši zbývající po odečtení souhrn plateb přijatých od žalované. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno (podpis žalované na smlouvě o zápůjčce), že jí byla poskytnuta v hotovosti částka 30 000 Kč. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila (a prokázala), zda žalobkyni či její právní předchůdkyni uhradila částku v rozsahu převyšujícím tvrzení žalobkyně (a v jakém), případně že její dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaná však v řízení zůstala zcela procesně pasivní. Žalobkyně eviduje úhradu žalované v celkové výši 28 992 Kč. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni dosud nevrácenou část jistiny ve výši 1 008 Kč (tj. celkem poskytnutých 30 000 Kč mínus uhrazených 28 992 Kč). Ve zbývající části (sjednané poplatky, odměny, úroky) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru t.č. v prodlení.

19. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaná byl v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Více procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.