21 C 141/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 31 918,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 12 918,74 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 31 918,74 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 31 918,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 918,74 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr do data splatnosti nevrátila, a to ani částečně. O platební schopnosti žalované hradit úvěr neměla právní předchůdkyně žalobkyně pochybnosti, neboť tato byla lustrována ve veřejně dostupných databázích. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Dne , datum, zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku. Žalovaná do dne podání žaloby neuhradila žalobkyni ničeho.

2. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů3. Soud z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění:- z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, a z listiny Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, . (dále také jen „věřitel“) a žalovanou uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva s názvem Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr do výše 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve třech splátkách po 10 987 Kč do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 918,74 Kč. Totožnost žalované byla ověřena zasláním SMS kódu;- z listiny Potvrzení o platbě ze dne , datum, bylo zjištěno, že peněžní prostředky byly zaslány žalované dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, ve výši 19 000 Kč, variabilní symbol , RČ, ;- z listiny Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z listiny Podací lístek – Dopis online ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dluhu;- z listiny Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z listiny Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z listiny Podací lístek – Dopis online ze dne , datum, bylo zjištěno, že Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou dne , datum, , postoupení bylo oznámeno žalované přípisem ze dne , datum, .

4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . zaslala žalované na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku 19 000 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalované, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, . Dne , datum, postoupila uvedená společnost pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne , datum, . Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku dne , datum, .

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 2399 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Dle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po zhodnocení skutkového stavu a aplikaci výše uvedených zákonných ustanovení dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalovaná pohledávka. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěruschopnost žalované splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně řádně neprověřil úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tuto povinnost stanoví zákon. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by její právní předchůdce měl dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalované, a že tyto věrohodným způsobem i ověřil. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je tak dle § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

16. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je třeba vypořádat dle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaná žalobkyni cokoliv plnila. Žalovaná tak má povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši plnění žalobkyně, tedy ve výši 19 000 Kč, ve zbytku nároku (poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 918,74 Kč) soud žalobu zamítl. Bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že uhradila žalobkyni něco nad rámec jí tvrzené jistiny, nebo že její dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, úhradu dluhu či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem ve výši přesahující výši tvrzenou žalobkyní netvrdila ani neprokázala.

17. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit dosud nevrácenou jistinu ve výši 19 000 Kč, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru prozatím v prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnější žalovaná uspěla v částce 12 918,74 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši (9 352,63 Kč). Naproti tomu žalobkyně uspěla v částce 19 000 Kč, úspěch žalované je ve větší míře než úspěch žalobkyně. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, soud proto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.