21 C 145/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 277 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 427 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 10 850 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 742,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 770,37 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 104,33 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 24,69 % ročně z částky 11 104,33 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 14 277 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč v celkem 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný na smlouvu uhradil toliko 8 573 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 11 104,33 Kč, dlužných úhrad na služby ve výši 3 172,67 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 770,37 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 742,15 Kč, úroku ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno], že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta peněžitá zápůjčka ve výši 12 000 Kč v hotovosti, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. V případě prodlení se splácením byla společnost [právnická osoba] oprávněna požadovat úhradu celé nesplacené jistiny a úhradu smluvních pokut a účelně vynaložených nákladů (bod 5 smlouvy). Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný v této uvedl své osobní údaje, adresu, druh bydlení (nájem), počet nezaopatřených dětí (žádné), údaje o závazcích (žádný), údaje o příjmu a zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti), měsíční příjmy (10 500 Kč), měsíční výdaje na bydlení, osobní, spoření, výživné, splátky úvěrů a zápůjček a další výdaje (7 250 Kč), způsob ověření (složenky – bez bližší specifikace, nájemní smlouva, doklad o podpoře v nezaměstnanosti). Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy, že pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně, že žalovanému bylo oznámeno dne [datum] postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy ze dne [datum], včetně podacího lístku, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného prostřednictvím právního zástupce k úhradě dluhu s tím, že v opačném případě uplatní svůj dluh u soudu. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění.

5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta peněžitá zápůjčka ve výši 12 000 Kč v hotovosti, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. V případě prodlení se splácením byla společnost [právnická osoba] oprávněna požadovat úhradu celé nesplacené jistiny a úhradu smluvních pokut a účelně vynaložených nákladů (bod 5 smlouvy). V kartě zákazníka žalovaný uvedl své osobní údaje, adresu, druh bydlení (nájem), počet nezaopatřených dětí (žádné), údaje o závazcích (žádný), údaje o příjmu a zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti), měsíční příjmy (10 500 Kč), měsíční výdaje na bydlení, osobní, spoření, výživné, splátky úvěrů a zápůjček a další výdaje (7 250 Kč), způsob ověření (složenky – bez bližší specifikace, nájemní smlouva, doklad o podpoře v nezaměstnanosti). Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného prostřednictvím právního zástupce k úhradě dluhu s tím, že v opačném případě uplatní svůj dluh u soudu.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o zápůjčce se zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

7. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalobou uplatněná pohledávka byla postoupena na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měl právní předchůdce žalobkyně povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, k této povinnosti viz níže.

15. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Soudní dvůr EU se k povinnosti národních soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel, ve smyslu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru vyjádřil v rozhodnutí z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, kde potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

17. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele… Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39).

19. Právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neprověřil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně soudu předložila žalovaným vyplněnou kartu zákazníka, v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalovaného, což nelze s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, od nichž neshledává soud v projednávané věci žádného důvodu se odchýlit, posoudit za dostatečné. Zejména se pak právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdaji žalovaného a spokojil se pouze s prohlášením žalovaného o výši jeho výdajů, včetně nákladů na bydlení, a o tom, že nemá jiné závazky, což ve smyslu shora cit. rozsudku Nejvyššího soudu ČR nelze považovat za splnění povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V kartě zákazníka není uvedeno, jaké konkrétní složenky měl žalovaný předložit, k prokázání jakých konkrétních výdajů a v jaké konkrétní výši, co z těchto bylo zjištěno, zda náklady na bydlení ve výši 3 250 Kč sestávají toliko z nájemného nebo i záloh na služby spojené s bydlením. Ve vztahu k příjmům žalovaného je v kartě zákazníka toliko uvedeno, že pobírá státní podporu ve výši celkem 10 500 Kč, věřitel se však nijak nezabýval příjmem žalovaného do budoucna, tj. po jak dlouhou dobu bude žalovaný podporu v nezaměstnanosti pobírat, jaké jiné příjmy má žalovaný zajištěny, a to i s přihlédnutím k délce vyplácené podpory v nezaměstnanosti a celkové době trvání zápůjčky (splatnost v celkem 60 týdenních splátkách). Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s úrokem a poplatky žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu (§ 588 o. z.), konkrétně ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Věřitel má v případě absolutně neplatné smlouvy nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny bez jakýchkoliv poplatků, odměn, smluvních úroků aj., a to ve výši zbývající po odečtení souhrn plateb přijatých od žalovaného. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno (podpis žalovaného na smlouvě o zápůjčce), že mu byla poskytnuta v hotovosti částka 12 000 Kč a žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 8 573 Kč. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni dosud nevrácenou část jistiny ve výši 3 427 Kč (tj. celkem poskytnutých 12 000 Kč mínus uhrazených 8 573 Kč).

20. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Ve zbývající části (sjednané poplatky, odměny, úroky) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru t.č. v prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.