21 C 158/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 70 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 40 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 30 500 Kč, úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 70 500 Kč od datum do datum a dále úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 30 500 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 963,50 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky sestávající z dlužné jistiny 40 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 28 000 Kč s tím, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do datum spolu s poplatkem 28 000 Kč, své povinnosti však nedostál, uhradil celkem částku 0 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k jednání se nedostavil.

3. Žalobkyně, ani její právní zástupce se k jednání soudu (po omluvě) nedostavili.

4. Podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nejsou splněny. Žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání v písemné formě, nikoli osobně u jednání (§ 153b odst. 1 o.s.ř.).

5. Soud učinil skutková zjištění: Ze smlouvy o podnikatelském úvěru číslo obchodních podmínek žalobkyně, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím dálkové komunikace smlouvu o podnikatelském úvěru dne datum, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 70 dnů od čerpání úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 28 000 Kč splatný v 5 splátkách společně s jistinou (čl. 5 smlouvy). Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (článek 8.1 smlouvy). Z potvrzení o přijaté platbě, že totožnost žalovaného byla ověřena zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč zaslané z jeho účtu. Z potvrzení o provedené platbě, že žalobkyně zaslala dne datum na účet žalovaného částku ve výši 40 000 Kč. Z předžalobní výzvy a podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně zaslal dne datum předžalobní upomínku. Z přehledu úrokových sazeb na stránkách ČNB byl zjištěn vývoj úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných ze strany bank za období 2018 – 2023 (webová adresa 205% 206% 20%)

6. Na základě skutkových zjištění byl učiněn závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o podnikatelském úvěru dne datum, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 70 dnů od čerpání úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 28 000 Kč splatným v 5 splátkách společně s jistinou (čl. 5 smlouvy). Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (článek 8.1 smlouvy). Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč. Žalobkyně zaslala dne datum na účet žalovaného částku ve výši 40 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne datum předžalobní upomínku. Úrokové sazby bank při poskytování úvěrů nepřesahovaly v období 2018 – 2023 hranici 10% ročně.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla dne úvěr ve výši 40 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Ujednání o poplatku ve výši 28 000 Kč považuje soud za ujednání o úroku z úvěru, neboť se tak, jak je ujednání ve smlouvě nastaveno, jedná o peněžitou odměnu za půjčení peněz, nikoliv za poplatek za provedení určitého specifikovaného zpoplatněného úkonu ze strany žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku (označeného jako poplatek za poskytnuté úvěru) je rozporné s dobrými mravy, a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku z následujícího důvodu. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, splatného ve lhůtě 70 dnů, zaplatit poplatek ve výši 28 000 Kč. Byly-li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 70 dnů, pak ročně se jedná o úrok ve výši 365 % ročně z poskytnuté částky. Takto sjednaná výše úroků zjevně několikanásobně převyšuje horní hranici úrokových sazeb poskytovaných bankami v daném období. Ujednání o úroku ve výši 365 % ročně, co do výše výrazně přesahující maximální roční sazbu úroků z úvěrů poskytovaných bankami, tedy považuje soud dle ust. § 588 občanského zákoníku za neplatné z důvodu, že se zjevně příčí dobrým mravům, přičemž v takovém případě je soud povinen k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

11. Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 o.z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o poplatku je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné, v případě § 576 o.z. nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen tehdy, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by neplatnost strana včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha S. H. Beck 2014 strana 2060 – 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatcích, které jsou ve smlouvě sjednány uvedením celkové částky a jsou zahrnuty ve sjednaných měsíčních splátkách úvěru, představují odměnu za poskytnutí úvěru, nelze předpokládat, že by žalobkyně, do jejíhož předmětu činnosti spadá poskytování úvěrů, byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatku (svou povahou smluvního úroku) uzavřít. Smlouvu je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu.

12. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je tak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které od ní žalovaný bez právního důvodu obdržel. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil žalobkyni nad rámec jí tvrzené částky, případně, že jeho dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, úhradu dluhu či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem, ve výši přesahující výši tvrzenou žalobkyní, netvrdil ani neprokázal. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky 40 000 Kč (dlužná jistina) spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyní žalobkyně či žalobkyni celkem částku 0 Kč, je tedy jeho povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši zbývající 40 000 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (úroky, smluvní pokuta) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta. Co se týče úroku z prodlení, pak splatnost v případě pohledávky bezdůvodného obohacení nastává k výzvě věřitele. Předžalobní výzva byla odeslána dne datum, datum splatnosti (a od toho se odvíjející počátek přiznaného úroku z prodlení) pak byl stanoven za užití § 573, § 607, § 1959 písm. e) občanského zákoníku.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Více procesně úspěšnou je žalobkyně. Rozdíl procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 10,38 % (55,19 % mínus 44,81 %). Příslušenství pro účely posouzení procesního úspěchu ve věci soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Náklady řízení žalobkyně činí výši 18 916,20 Kč (z toho 10,38 % činí 1 963,50 Kč) a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 525 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) po 3 940 Kč, hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH z odměny a náhrad. O vrácení soudního poplatku nebylo v souvislosti s částečným zpětvzetím rozhodováno, neboť bylo zaplaceno méně než 1 000 Kč (ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb.) Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.