21 C 158/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 70 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 30 500 Kč, úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 70 500 Kč od [datum] do [datum] a dále úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 30 500 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 963,50 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky sestávající z dlužné jistiny 40 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 28 000 Kč s tím, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum] spolu s poplatkem 28 000 Kč, své povinnosti však nedostál, uhradil celkem částku 0 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k jednání se nedostavil.

3. Žalobkyně, ani její právní zástupce se k jednání soudu (po omluvě) nedostavili.

4. Podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nejsou splněny. Žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání v písemné formě, nikoli osobně u jednání (§ 153b odst. 1 o.s.ř.).

5. Soud učinil skutková zjištění: Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] obchodních podmínek žalobkyně, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím dálkové komunikace smlouvu o podnikatelském úvěru dne [datum], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 70 dnů od čerpání úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 28 000 Kč splatný v 5 splátkách společně s jistinou (čl. 5 smlouvy). Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (článek 8.1 smlouvy). Z potvrzení o přijaté platbě, že totožnost žalovaného byla ověřena zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč zaslané z jeho účtu. Z potvrzení o provedené platbě, že žalobkyně zaslala dne [datum] na účet žalovaného částku ve výši 40 000 Kč. Z předžalobní výzvy a podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] předžalobní upomínku. Z přehledu úrokových sazeb na stránkách ČNB byl zjištěn vývoj úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných ze strany bank za období 2018 – 2023 ([webová adresa] 205% 206% 20%)

6. Na základě skutkových zjištění byl učiněn závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o podnikatelském úvěru dne [datum], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 70 dnů od čerpání úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 28 000 Kč splatným v 5 splátkách společně s jistinou (čl. 5 smlouvy). Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (článek 8.1 smlouvy). Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč. Žalobkyně zaslala dne [datum] na účet žalovaného částku ve výši 40 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] předžalobní upomínku. Úrokové sazby bank při poskytování úvěrů nepřesahovaly v období 2018 – 2023 hranici 10% ročně.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla dne úvěr ve výši 40 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Ujednání o poplatku ve výši 28 000 Kč považuje soud za ujednání o úroku z úvěru, neboť se tak, jak je ujednání ve smlouvě nastaveno, jedná o peněžitou odměnu za půjčení peněz, nikoliv za poplatek za provedení určitého specifikovaného zpoplatněného úkonu ze strany žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku (označeného jako poplatek za poskytnuté úvěru) je rozporné s dobrými mravy, a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku z následujícího důvodu. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, splatného ve lhůtě 70 dnů, zaplatit poplatek ve výši 28 000 Kč. Byly-li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 70 dnů, pak ročně se jedná o úrok ve výši 365 % ročně z poskytnuté částky. Takto sjednaná výše úroků zjevně několikanásobně převyšuje horní hranici úrokových sazeb poskytovaných bankami v daném období. Ujednání o úroku ve výši 365 % ročně, co do výše výrazně přesahující maximální roční sazbu úroků z úvěrů poskytovaných bankami, tedy považuje soud dle ust. § 588 občanského zákoníku za neplatné z důvodu, že se zjevně příčí dobrým mravům, přičemž v takovém případě je soud povinen k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

11. Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 o.z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o poplatku je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné, v případě § 576 o.z. nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen tehdy, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by neplatnost strana včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha S. H. Beck 2014 strana 2060 – 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatcích, které jsou ve smlouvě sjednány uvedením celkové částky a jsou zahrnuty ve sjednaných měsíčních splátkách úvěru, představují odměnu za poskytnutí úvěru, nelze předpokládat, že by žalobkyně, do jejíhož předmětu činnosti spadá poskytování úvěrů, byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatku (svou povahou smluvního úroku) uzavřít. Smlouvu je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu.

12. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je tak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které od ní žalovaný bez právního důvodu obdržel. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil žalobkyni nad rámec jí tvrzené částky, případně, že jeho dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, úhradu dluhu či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem, ve výši přesahující výši tvrzenou žalobkyní, netvrdil ani neprokázal. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky 40 000 Kč (dlužná jistina) spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyní žalobkyně či žalobkyni celkem částku 0 Kč, je tedy jeho povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši zbývající 40 000 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (úroky, smluvní pokuta) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta. Co se týče úroku z prodlení, pak splatnost v případě pohledávky bezdůvodného obohacení nastává k výzvě věřitele. Předžalobní výzva byla odeslána dne [datum], datum splatnosti (a od toho se odvíjející počátek přiznaného úroku z prodlení) pak byl stanoven za užití § 573, § 607, § 1959 písm. e) občanského zákoníku.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Více procesně úspěšnou je žalobkyně. Rozdíl procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 10,38 % (55,19 % mínus 44,81 %). Příslušenství pro účely posouzení procesního úspěchu ve věci soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Náklady řízení žalobkyně činí výši 18 916,20 Kč (z toho 10,38 % činí 1 963,50 Kč) a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 525 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) po 3 940 Kč, hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH z odměny a náhrad. O vrácení soudního poplatku nebylo v souvislosti s částečným zpětvzetím rozhodováno, neboť bylo zaplaceno méně než 1 000 Kč (ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb.) Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.